Subaru

"Reiji!"

Nasupeně rozrrazím dveře jeho laboratoře. Když mi tehdy v pokoji došlo, že tu byl ještě někdo další rozhodl jsem se sledovat její vůni. Sice je pravda, celí barák je nasáklí její měkkou vůni ale na některých místech je silnější než někde jinde.

Ovšem opravdu jsem nečekal, že ji najdu v Reijiho laboratoři, kam skoro nikoho nepustí. Probudí se ve mě vztek, když ho vidím na ní nalepené ho, jak se z ní chystá napít. Nehledě na to že do ní nejspíš nalil ten svůj čaj.

Jsem rozhořčený ještě víc a mám hroznou chuť ho od ní odtáhnout a zlámat mu všechny kosti v těle. Ta neznámá je moje. Tudíž i všechno co s ní souvisí a nechci v žádném případě aby z ní kdokoli pil... Jiný než ty? Přiznej si, žízníš po její krvi, tak jako květina žízní po vodě. Dřív nebo později se neudržíš... Budeš jako tví bratři. Ozve se ozvěna mou myslí ale já ji ignoruji a klidným ale pevným hlasem promluvím smerem ke svému bratrovi, o kterém jsem si dosud myslel, že na rozdíl od ostatních používá mozek a ne krvelačnou touhu a rozkrok - jako Laito...

"Okamžitě jí pusť... Reiji." vybídnu ho.

"Tsk..." Reiji od ní odtáhne hlavu a otočí ji mým směrem. Přitom mě probodne pohledem, ale ji dál špendlí u knihovny.

"Řekl jsem ti abys jí okamžitě pustil" tentokrát se už neudržím a pěstí silně bouchnu do stolu, který se rozlomí vejpůl a všechny věci co na něm byli se rázem ocitají rozbité na zemi. Reiijimu se na chvíli zvetší panenky ale rázem to zakrývá naštvaným výrazem. Neměl jsi do ní lít ten sajrajt. Chceš jí snad zabít?

Reiji jí chytí pod krkem a zvedne jí do vzduchy. Tvrdě s ní narazí proti knihovně ze které vypadá několik knih. Vytřeštím oči a v hlavě se i tvoří několik obrázku jak jí drtí hrdlo svým stiskem nebo jak se jí ho chystá zlomit...

Už už se k němu chystám rozeběhnout a odtrhnout ho od ní, když si najednou všimnu jejího výrazu. Nedusí se. Nerozumím tomu. Místo aby lapala po dechu mu upřeně hledí do očí. Rty lehce pootevřené a jednu ruku položenou na té její. Několik pramenů vlasů jí spadne do obličeje, díky čemuž, už jí dál nevidí do očí. Co je ksakru zač?

Každopádně ji nenechám jen tak udusit mým bratrem, i když to vypadá, že jí to nijak nevadí a rychle ho od ní odtrhnu a nechám ho dopadnout na druhou stranu místnosti. Ona se však skácí na zem a několik sekund se ani nepohne. Možná že jí opravdu zabil. Ta myšlenka se mi opravdu nelíbí.

Chci si jí přivinout do náruče ale ona jako by v tu ránu ožila a silou mě od sebe odstrč a pošoupne se co nejdál jí to nábytek v místnosti dovolí.

Zkoumavě si jí prohlížím, když v tom mě do nosu praští pach krve. Zvedá se ve mě adrenalin a zvíře ve mě zpozorní. Tak dlouho už neukojilo svou žízeň.

Podívám se na ní a vidím před sebou kořist, která se drží za krvácející dlaň se zabolím střepem.

Všechno to ve mě vře. Má touha a chuť okusit t sladkou tekutinu, která koluje v jejích žilách nabírá na bázi. Tak moc jí chci ochutnat. Chci aby její horká krev mnou proudila. Chci jí cítit na svých chuťových pohárcích aby se jí nechal pohltit. A chci ji hned. Je to až šílené. Nikdy jsem po žádné tolik netoužil. V hlavě mám tolik otázek. Jaká je? Jak chutná? Musí být krásně teplá.

Ani jsem s neuvědomil, že jí silně držím za ruku a chci jí olíznout zakrvácenou dlaň, když mě silně praští něčím tvrdým po hlavě. Opravdu hodně tvrdě. Dopadnu zpátky dozadu a chytím se za bolavou hlavu. Několikrát s ní zatřepu a pak se na ní zase podívám. Měří si mě pohledem a v ruce drží... No to mě podrž... Praštila mě Jednou z Reiijiho bychlý. To je ale mrška.

Tázavě se na ní podívám a ona se mě chystá znovu udeřit, ale to jí nedovolím a knížku jí z rukou vytrhnu. Zakroutím nad tím hlavou. Probodává mě zlostným pohledem a snaží se utéct. Povzdechnu si, čapnu jí po ruce a stáhnu k sobě. Bohužel to špatné vypočítám a ona nespadne vedle mě ale na mou hruď, což zapříčiní že oba ležíme na zemi a ještě k tomu na sobě. Řekne že to musí vyvolávat různé a ne zrovna kladné myšlenky. Myslím že vypadáme dost zvláštně a ona si to také uvědomuje, jelikož se její tváře zbarvují do rudé. Vypadá hodě roztomile.

"Byli byste tak laskaví a opustili mou laboratoř. Znečistili jste to tu víc než dost!" zavrčí nevrle Reiji.

Uchechtnu se a spolu s ní se zvednu na nohy.

"Už se k ní laskavě nepřibližuj!" zavrčím a přitáhnu si jí do objetí.

Reiji dál už nic neříká, tak to nechávám plavat a zamířím s její rukou - tou zdravou - v mé ke dveřím.

"Až s ní skončíš, chci aby ses za mnou stavil v herně." houkne po mě Reiji a já jen kývnu.

Co po mě sakra chce? To mu nestačilo, že jí skoro zabil? Chce se mi snad omluvit? Nechávám to plavat a mířím k ní do svého pokoje. Nejspíš by se ráda umyla a ošetřila si zraněnou ruku. Pomyslím si. Nemá tu žádné oblečení.

Zamyslím se a přitom jí nenápadně sjedu pohledem. Je nepatrně vyšší než Yui. To bude stačit. Jen co jí zavedu do koupelny, zajdu za Yui a poprosím jí o nějaké čisté věci a ručníky pro ní. Možná bude mít i hlad. Dlouho nic nejedla. Je pohublá.

Pak se stavím za tím hlupákem, ať zjistím co my chce.

Nechávám ji vejít do mého pokoje a pak za námi zaburam dveře. Starostlivě si jí měřím pohledem, abych zjistil, jestli není ještě někde jinde zraněná než na té ruce. Vypadá docela v pořádku. Uleví se mi ale přeci jen si tu otázku neodpustím.

"Jsi v pořádku?"

Chvilku si mě zkoumavě prohlíží, až mám pocit že mi nerozuměla ale nakonec kývne. Zaráží mě její málomluvnost. Spíše nemluvnost.

"Ty jsi snad oněmněla?" zeptam se, i když moc dobře vím že ona mluvit může. Ale moc by mě zajímalo proč nemluví.

Dal pokračuje v tom svém mlčení a prohlíží si své malé nožky.

Povzdechnu si.

"Asi by ses ráda vykoupala." upřeně se na mě podívá a přikývne. Má krásné nezvykle oči... Pomyslím si.

"Pojď," pobídnu ji a závedu ke spojovacím dveřím, které otevíráme a nechává ji vejít do prostorné místnosti. Pozorně si tu vše prohlíží.

"Mělo by tu být vše co budeš potřebovat. Ručníky jsou nějaké teda ale ještě ti necham přinést." řeknu a zamyslím se. " Necham té tu zeď osamotě. Nepovažuj se utéct. Akorát by sis s tím prodělala problémy..." zamýšlím se. "Musíš si uvědomit, že teď Žiješ v domě plném upírů a ty tě nyní už berou za svou kořist. To si pamatuj." chystám se odejít, ale ještě než za sebou zavřu dveře řeknu: "Za své bratry se omlouvám."

S tím za sebou zavřu dveře a zamířím rovnou k Yui. Bez klepání vstoupím do jejího pokoje a najdu ji u kosmetického stolku jak si češe vlasy. Když si mě všimne trochu se poleká.

" Subaru-kun... Co potřebuješ?" zeptá se vystrašeně. Zřejmě si myslí, že jsem se z ní přišel napít. Není moc daleko od pravdy ale já nejsem jako mí bratři a nepřišel jsem kvůli potravě. Teď ne.

"Potřebují aby jsi ji nedonesla nějaké čisté ručníky a nějaké oblečení. Prosím." řeknu ji a pohledem ukážu ke skříni.

Souhlaně přitaká a vydá se tam.

"Dobře. Díky." řeknu.

"Subaru-kun?"zavolá na mě.

"Ano?"

"Jen jsem se chtěla zeptat..." zčervená a sleduje své propletené prsty. Kruci mluv holka nemáme na to celí den.

"Děje se něco?" zeptam se abych přerušil to ticho.

"Chtěla jsem jen vědět jestli jsi v  pořádku?" upře na mě své purpurová očka.

Její otázka mě vykolejí. "Proč bych neměl být?"

"No já..." promne si krk a zcepení, když si všimne že ji hrdlo provrtavám pohledem. Opravdu jsem už dlouho nepil.

Než se naděje, už ji tělem špendlím u zdi a sklanim se k jejímu krku, kde nacházím stopy po Ayatově kousnutí.

Yui mě chytí za ramena a zavře  oči. "Subaru-kun.." zašeptá a já ji jen znechuceně přejezdu zuby po jemné kůži na krku. Pak se od ní odtáhnu.

Nechápavě mě pozoruje. "Přines do pokoje ty  věci." zavrčím a opustím její pokoj.

Tak to bylo divné... Pomyslím si a raději už nad tím dal neuvažuji a jdu za svým bratrem.

Popravdě se mi tam vůbec nechce, ale nějakou mou část upřímně zajímá o co mu jde. Upřímně doufám, že to bude něco důležitého. Nerad bych ztrácel drahocenný čas, jen kvůli jeho nesmyslným rozmarům. Navíc bych moc rád šel zpět za tmavovláskou v mém pokoji. Potřebuji z ní dostat nějaké Informace. 

Poté co vstoupím do herny upřu pohled na blonďateho kluka, který se zkříženýma nohama a sluchátky v uších  sedí na pohovce.

Co ten tu dělá? Má snad nějakou spojitost s tím, jak jsem jí našel u Reijiho v laboratoři.? A co s ní vůbec měl Reiji v plánu? Mám divný pocit, že jí nechtěl jen vysát.

"Co tu děláš Shu?" ptám se ho.

Podívá se na mě modrýma očima. "Ptej se jeho." odpoví záhadně.

Tázavě se podívám na Reijiho. Zamračím se na něj. "O co jde?"

"Chci mluvit o té holce co si jí tak hlídáš?"

"Chceš se jí snad omluvit?"

Uchechtne se. Samozřejmě že ne. Tohle by bylo pod jeho úroveň.

"Jsi naivní Subaru. Ty jsi opravdu myslíš že tenhle náfuka by se někdy někomu omluvil?" ozve se Shu.

"Buď ticho!" osočí ho Reiji.

"Co s ní tedy má být?"

Reiji si povytáhne brýle na nose a upřeně Na mě svůj pohled. "Není normální."

"Cože?"

"Ta holka není tak úplně člověk."

"A co by měla jako být?" nechapu. "Jestli jsi se mnou chtěl mluvit o nějakých nesmělých teoriích, tak mě laskavě vinech."  a chystám se odejít.

"Subaru-kun." zavolá na mě Shu. "Nerad to přiznávám ale on má pravdu."

Povytáhnu obočí. 

"V čem tedy není člověk? Me se zdá dost lidská. Myslíte snad že by mohla být upír?"

Zavrtí hlavou. "Upír ne. To bychom poznali dávno. Ale ty její oči..."

"Ano to vím. Má každé oko jiné. To je jediná vaše stopa?"

"Ne to nemyslím..."

"Když se  dotkla tehdy mé tváře... Měl jsem pocit jakoby do mě viděla... Vše se mi promítlo." řekne Shu zamyšleně.

"Co?" nechapu.

"A kdy otevřela oči byli ... "

"Stejné." doplní ho Reiji.

"To je nesmysl..." namýtám. "Co by teda jako měla být zač?"

"Nevíme."

"Tohle je prostě nesmysl ... Je úplně obyčejný člověk jako ostatní." řeknu pevným hlasem a odcházím z místnosti ještě za sebou uslyším hlas jednoho bratra.

"Zamysli se nad tím..."

Nesmysl ona je stoprocentně člověk...

Nazdárek :D

Konečně dlouhá kapitola :) omlouvam se že je to pozdě ale půlku kapitolu mi můj telefon vymyzal a pak jsem nějak nevěděla jak zák doufám že se vám to líbilo :) další díl bude z pohledu Shikatsu... Konečně se ti něco děje pořádně a karty se obracejí..
Takže co myslíte jaký na to máte názor ? Pište do komentářů... :)

Mějte se krásně ...XX