Ahojky ... nechci nic moc napovídat, ale tady se trochu hodí znát Anime :))

Takže kdyžtak je tady video pro ty co ho neviděli a je i na konci ... záleží je na vás, kdy se na něj podíváte ... :)

Shikatsu

Reiji mě vede bludištěm chodeb daleko od Subarova pokoje a já už po několika zahnutí úplně zapomenu, kde to jsme. Všechny chodby jsou totiž úplně stejné. Je to tu opravdu jako v bludišti.

Po několika dalších zahnutích se Reiji konečně zastavuje před dřevěnými dveřmi, které otevírá a se mnou za zády vstupuje dovnitř. Pustí mě a zavře dveře. Polknu. Co se mnou bude chtít dělat? Pozorně sleduji každý jeho pohyb. Nezamkl, takže kdybych chtěla můžu utéct dveřmi, jenže je tu malí háček a to jeho rychlost. Raději se více soustředím na tuto místnost. Vypadá jako laboratoř. Laboratoř s knihovnou. Je to tu hezké. Je to tu dobře vybavené a i celkem pěkně udržované.

"Sedni si." poručí mi a ukáže na fialové křeslo před knihovnou. Poslušně udělám co mi nařídil a přitom pohledem zavadím o okno.

Opravdu mě moc zajímá co po mě chce.

"Udělám čaj." zdělí mi a na chvíli se vzdálí do rohu aby ho připravil. Teď má chuť na čaj?

Když se konečně vrátí nese jen jeden šálek. Nedává mi to smysl, a nejspíš se nad tím nějak zamračím jelikož hned něco namítá. "Copak si nemyslela, že bych ti také udělal. Jsi snad hloupější než Yui. Tvé místo je dole. Jsi jen nádoba na krev, stejně jako ostatní lidé. Měla by sis to zapamatovat, když jsi tady." Zamračím se. Opravdu mě hodně, hodně pobouřil. Arogantní pitomec! Nádoba na krev stejně jako ostatní lide? Kdyby jen věděl...

Je jen loutka v mích rukách a já si s ním můžu kdykoliv dělat co se mi zlíbí.

Povytáhne obočí a změří si mě pohledem skrz tenké obroučky brýlí. "Ale pro tentokrát bych mohl udělat výjimku." řekne posune si brýle a zvedne se aby přinesl ještě jeden šálek. Pozorně ho sleduji.

Vrací se s bílím porcelánoví šálkem ze kterého se kouří. Podává mi ho a já se ho stále částečně nevěřícně beru. Přeci jen je to upír. A drží mě tu násilím. Nedá se jim věřit.

"Pořádně si vychutnej aroma toho čaje. Vícekrát ho nedostaneš."

Povytáhnu obočí.

Pozorně mě sleduje, když se skláním k hrníčku a pomalu nasávám tu vůni. Je zvláštní ale příjemně voní. Párkrát fouknu na hladinu horkého čaje, poté se opatrně napiji. Reiji mě stále pozoruje. Čaj příjemně pohladí mé chuťové pohárky a já slastně zasténám a na chvíli zavřu oči. Je opravdu lahodný. A svým způsobem zvláštní.

Když oči opět otevřu Reiji na mě překvapeně přitom fascinovaně hledí. Nechápavě se na něj zahledím. Proč mě tak pozoruje? Je na mě snad něco divného? Když nepočítám své různě barevné oči. Mám chuť se ho zeptat o co mu jde ale to bych musela mluvit a to se mi nechce. Raději ještě chvíli zůstanu němá.

"Jak?" nevěřícně zavrtí hlavou. "Ne. To je zvláštní."

Stále nevím o co mu jde.

"Jak to že..." podívá se na mě a zamračí se. Polknu. Vypadá opravdu strašlivě.
V tu chvíli se po mě natáhne, čapne mě za ruku a vytáhne na nohy. Přitom mi nechtěně vypadne šálek z ruky a roztříští se o zem. Zalapám po dechu, když mě přitlačí na knihovnu. Zvednu pohled k jeho tváři.

"Co jsi zač?"

Zahledím se mu do očí a svou druhou dlaň přiložím k jeho tváři. Nechápavě si mě měří pohledem ale pak mi před očima znovu vše zčerná...

Nacházím se někde venku. V menším kamenném altánku. Sedí tam malí dobře oděný chlapec s tavími delšími vlásky, s hranatými brejličkami a purpurovýma očima. Pozorně čte knihu, kterou má téměř dočtenou. Vypadá roztomile ale zároveň smutně. Je chytrý hodně chytrý.

Po jeho boku sedí blonďatá žena v rudých šatech. Je to ta samá žena, kterou jsem viděla i se Shuem. Je to nejspíš jejich matka. Plně se soustředí u vyšívání a malého chlapce plně ignoruje.

Pak se tam objeví další chlapec. Po chvíli mi dojde že je to Shu a mě před obličejem přejedou různé jeho vzpomínky. V tu chvíli mi dojde, že svého bratra nenávidí. Celou dobu je skrytý v jeho stínu. Matka si stále všímala jen blonďáčka a Reiji ať dělal co dělal, nikdy jí ničím nezaujal. Bylo mi ho líto.

Pak mě černá mlha přenese někam na louku. Reiiji už vypadá jinak. Je starší. Neřekla bych že je o hodně mladší než teď tady. Stojí nad ženou. Nad svou matkou, která leží na zemi a lapá po dechu. Je od krve. O něčem mluví ale to neslyším. Reiji se mračí. A žena pomalu umírá.

Obraz se mi pomalu rozostře a já pomalu už nic nevidím. Vše zase zasvětlá a já už nic dál nevidím.

Musím několikrát zamrkat, než se objet objevím v přítomnosti. Reiiji na má dál nechápavě hledí.

"Tvé oči..." zašeptá a já několikrát zamrkám. Úplně jsem na to zapomněla.

"Mluv už! Je neslušné neodpovídat!" zavrčí a přitlačí mě na knihovnu.

Zavrtím hlavou. Nemůžu...

"Nesnáším nedokonalé věci a věci o kterých nevím co přesně jsou takze mi to řekni nebo to z tebe vysaji." zavrčí naštvaně. "Žádný normální člověk ten čaj pít nemůže."

Vyresti oči. Co mi chtěl udělat ? Ví kdo jsem ?

Vyděšeně se ho snažím od sebe odtlačit. Ale on se jen arogantně zasměje.

" Jsou i jiná místa že kterých se dá pít. " přitáhne si mou ruku ke svým rtům. Zavřu oči připravena na nevyhnutelné.

...

"Reiji..."

Takže ahoj ještě jednou :) pokud jste ještě neviděli video tak je ještě jednou zde :)
Každopádně ... Frrr doufám že se líbilo :) vím pořád je to kratke ale o proti minule se to zbasobilo :) každopádně se i tak omlouvam slíbila jsem že vám toho sám víc a ono nic takže slibují že vám to vynahradim ;)

Jinak co říkáte na Reijiho pocinani? :) a co myslíte o Shikatsu a jejím pobouřeni ? :)
Piste :)
Mějte se krásně ... XX