Sherlock Holmes stál ve dveřích kanceláře a systematicky zleva doprava projížděl pohledem celou místnost. Dělával to tak vždycky, když prováděl prohlídku místa zločinu, který vyšetřoval. Nejprve si vždy učinit celkový obrázek a potom přejít na detaily. Onen celkový obrázek měl v tomto případě podobu pozůstatků malé oslavy probíhající velice nákladně zařízené kanceláři se na pravděpodobně nejdražším poschodí už tak mimořádně drahé budovy.

Pokud šlo o jednotlivosti, nejnápadnější byly nohy, které Sherlock spatřil pod stolem. Nohy byly obráceny patami nahoru a prsty dolů a byly obuté do lesklých černých kožených bot. Velikost bot Sherlock odhadoval na číslo 11. Muže, který měl boty na nohách, jejich kvalita ani velikost už ovšem nezajímaly.

Byl totiž mrtev.

Dalším prvkem v mozaice prohlídky byla z poloviny dopitá láhev šampaňského, která stála na stole. Etiketa na láhvi potvrdila jeho odhad. Dom Perighnon hlásal nápis, vyvedený okázale působícím gotickým písmem. Sherlock si všiml jemných kapiček vody, vytvářejících na láhvy orosení. Samozřejmě víno muselo být té nejlepší kvality. Naklonil se k láhvi a přičichl k hrdlu. Nic zvláštního, napadlo ho. Samozřejmě kromě skutečnosti, že jde o zatraceně drahé pití. Obsahem láhve se ostatně bude zabývat až dorazí do laboratoře. Kromě láhve byly na stole i dvě sklenice. Všiml si jich už při pohledu ode dveří. Jedna sklenice byla prázdná a stála uprostřed tácku. Druhá, do poloviny plná, se nejistě nakláněla doleva, protože stála na okraji tenkého tácku. Ať už ji tam postavil kdokoli, netrefil se na tácek.

Velké okno nad stolem nabízelo ničím nerušený výhled na jezero. Sherlock z něj vyhlédl, aby se podíval jak dobře je vidět po okolí. Přistoupil blíž k oknu, ale vtom se prudce zarazil. Pod stolem spatřil drobnost, kterou od dveří nemohl vidět. Dost možná šlo o důležitou věc.

Pod stolem ležel zelený plochý předmět nepravidelného tvaru, přibližně velikosti talířku. Vypadal, jako kdyby byl nejprve vysekán z kusu kamene a poté na dvou stranách zarovnán a vyhlazen. Uprostřed vyleštěné strany uviděl Sherlock malou dutinku, ve které byla baterie. Opatrně poklekl na jedno koleno, dotkl se rukou v rukavici na boční stěny předmětu a obrátil jej, aby se podíval na druhou stranu.

Byli to hodiny. Velké arabské číslice byly vyhotoveny z leštěné mosazi. Minutová i hodinová ručička se zdály velice štíhlé a dlouhé. Kromě toho byly obě ohnuté. Sherlock se zadíval na sekundovou ručičku a čekal, zda se pohne, ale stála na místě. Nemohla se hýbat, neboť její konec byl zapíchnut do kroužku čísla 9. Hodiny se zastavily v poloze 5:29. Stalo se to zřejmě ve chvíli, kdy spadly ze stolu na podlahu.

"Malachit" oznámil mu hlas, který zazněl z chodby.

Sherlock si uvědomil, že naprosto zapomněl na muže, s kterým se setkal v přední kanceláři. Byl to on, kdo ho přivolal.

"Můj známý měl v Rusku klienta a on mu vyhrál jeho kauzu. Klient mu dal hodiny a on si je nechal na stole. Tvrdil, že fungují jako dobré téma konverzace.". pokračoval

"Nechoďte dovnitř!" upozornil Sherlock muže. Zůstal k němu otočený zády, nechtěl se na něho dívat.

Ten muž byl společníkem mrtvého muže. Jak vysvětlil Sherlockovi po jeho příchodu, opustil spolu pomocným úředníkem (sekretářka byla toho dne kvůli nemoci doma) kancelář kolem 17h. Jeho společník zůstal v kanceláři, kde jednal při skleničce šampaňského s klientem. Oba společníci si měli s pomocným úředníkem kolem 18h setkat na večeři v přízemní restauraci, protože je v noci čekala ještě další práce. Na příchod svého společníka však muž, se kterým Sherlock mluvil, čekal marně až do 19h. Pak zkoušel telefonovat, ale telefon nikdo nebral. Proto nastoupil do výtahu a vrátil se do kanceláře, kde našel svého společníka mrtvého. Pak pak volal na policii a ta pak mě, jelikož to byl můj nedávný klient, který ho jsem poslal pryč.

Sherlock se od té doby snažil vytvořit souhrnný obraz a umístit do něj jednotlivé prvky. Jeden z nich mu do celkového rámce nezapadal.

Víte, který to byl?

Když viděl orosení na láhvi šampaňského, věděl že k orosení dochází, když postavíme láhev s vychlazenou tekutinou na nějaké místo s normální pokojovou teplotou. To, co Sherlocka zarazilo bylo to, že láhev se šampaňským vypadala, jako kdyby na místě činu stála mnohem kratší dobu, než jsou 3 hodiny, které uplynuly od okamžiku, kdy začala schůzka oběti s klientem (před 17. hodinou), do doby vyšetřování (20.10). Kapičky kondenzované vody měli dávno uschnout současně s tím, jak se láhev šampaňského ohřívala na teplotu vzduchu v místnosti.