Když se za Narcissou zavřeli dveře, Draco se odtáhl od Hermiony, jen malinko, aby na ni viděl. Měla slzy v očích a on nevěděl, co se děje a to jej ubíjelo.

,,Lásko?" zeptal se s takovou lehkostí s jakou jen uměl. Podívala se na něj, ale nic neřekla, a tak pokračoval: ,,Stalo se něco?"

,,Nic, já jen...je to příliš brzy, Draco," vysvětlila a Draco se na ni zmateně podíval.

,,Ale co?"

,,Scorpuisovo přijetí do Bradavic! Chápeš, že bude hrozně daleko? Já to nezvládnu. Ani se nenadějeme a odejde i Lili, a pak dvojačata. Nakonec nás všichni opustí. Já..." chtěla pokračovat, ale zlomil se jí hlas a začala brečet. Opravdu nesnášela tohle své přecitlivění.

,,Ale co to povídáš? Nikdo nás neopouští. Počítali jsme s tím, a ano ze začátku to bude možná těžké, ale zvykneme si. Navíc Lili bude stále doma, a Cassie s Alexem nám uričtě zaberou dost času. Musíme ho nechat jít, Hermiono. Zvládne to."

,,Jistě, ale zvládnu to já? Vím, že to není můj syn, ale miluju ho celým svým srdcem. Jsem jeho matka. Kdyby nebylo jeho nikdy bych nejspíš nepotkala tebe, a neměla tak úžasnou rodinu. Co když na mě zapomene? Co když zapomene na nás? Bude dospívat, rodiče už ho tolik zajímat nebudou."

,,Lásko, znáš Scorpiuse. Opravdu si myslíš, že by nás vymazal ze svých životů?" položil spíše řečnickou otázku a políbil ji na čelo. Věděl, že tohle přijde. Hermiona často mluvila o tom, že Scorpius odejde, a vlastně měla pravdu. Bylo příliš brzy. Ale oni jej nesměli znepokojovat, museli být silní. Věděl to, a věděl, že to ví i jeho milovaná manželka.

,,Nejspíš ne, promiň, že trojčím," řekla a setřela si zbylé slzy.

,,Za tohle se přece nemusíš omlouvat," řekl s úsměvem a přitáhl si ji do polibku.

,,Miluju tě, víš to?" zeptala se, když se od sebe odtáhli. Na tváři se jí nyní usadil zářivý úsměv.

,,Já tebe víc," odpověděl a znovu ji políbil.