Objímala jsem jí a snažila se nevnímat , že tričko, které jsem měla na sobě bylo úplně mokré.

,, Už neplač, nebo mě takhle zničíš. Tohle totiž nesnáším," řekla jsem a vzdálila se.,, Takhle si totiž nepromluvíme."

,, Ale já už ti nemám, co říct. Omluvila jsem se, copak to nestačí?"

,, Já nechtěla, aby jsi se mi tady omlouvala. To je sice hezký, ale nic to nevysvětluje. Byla bys schopná se s ní i vyspat."

,, To by se nestalo. Nedovolila bych, aby to zašlo tak daleko."

,, Byla jsi úplně opilá a taky zhulená. Neovlivnila bys to. Kdybych nepřijela, zašlo by to tak daleko, že by jste spolu skončily v posteli," odpověděla jsem a sledovala jí. Opět ta nervozita. Přemýšlela. Nevěděla jsem nad čím, ale snažila se něco vymyslet.,, Můžeš mi vysvětlit, co tě vedlo k tomu, aby jsi se sebrala, šla pít a navíc si dala ještě trávu? Kdo to tam vůbec donesl?Zajímá mě jen důvod, Mell. Jen chci vysvětlení!" zvýšila jsem trochu hlas a zadívala se raději jiným směrem.

,, Tím důvodem byl náš rozchod. Rozešla jsi se semnou a já to nezvládla. Tak jsem šla do klubu, že se trochu odreaguju a třeba přijdu na jiné myšlenky," odpověděla a já si rukou zajela do vlasů. Začala jsem si uvědomovat, že tohle celé se nemuselo stát, kdybych mlčela.,, Potkala jsem tam Nettie, bavila se s barmanem, ale jak mě viděla, šla semnou. Pily jsme a já jí vše řekla. Pak mi podala trávu, že se víc uvolním a já neodmítla," dořekla a já si povšimla slz na její tváři. Jedna slza střídala další.,, Teď mám chuť jít a pít znova. Protože sedět vedle tebe a nemoct se tě dotýkat, je šílené," dořekla a já si k ní přisedla. Bez jakéhokoli slova jsem jí objala.

,, Já se s tebou nerozešla. Nerozešla jsem se s tebou, protože bych to nedokázala. Já tě miluju, Mell. Jak jsi na takovou kravinu vůbec přišla?" zeptala jsem se a zdravou rukou přejížděla po jejich zádech.,, Ani nevíš jak moc tě miluju."

,, Tak proč jsi se semnou rozešla? Proč? Říkala jsi, že to bude lepší, aby jsi mi nezničila kariéru. Tak jsem měla za to, že je to konec," řekla se slzami, které smáčely mé tričko.,, Odpusť mi to, prosím. Ani jsem nevěděla, co dělám."

,, Mell, nerozešla jsem se s tebou. Jen jsem říkala, jaké jsou možnosti. A to, co jsem řekla tady," začala jsem a přitom se od ní odtáhla a dívala se jí do očí.,, Jen jsem chtěla, abychom se víc poznali. Ale díky tomuhle jsem si uvědomila, že mi nezáleží na tom, co řekne komise. Kašlu na práci. Nechci o tebe přijít, protože ty jsi celý můj život," odpověděla jsem a po chvíli spojila naše rty. Zasádrovanou ruku, jsem měla vedle sebe a snažila se to moc nevnímat. Více jsem chtěla vnímat tento okamžik, kdy jsem cítila její rty na svých.

,, Už ti tedy na nějaké komisi nezáleží?" zeptala se, když se odtáhla.

,, Samozřejmě, že záleží. Záleží mi na tom, aby jsi dal hrála, protože tě ten tým potřebuje. Pokud to bude nutné, odejdu já a nic nám nebude bránit v tom, abychom byli spolu," odpověděla jsem s úsměvem a znovu ji k sobě přitáhla do objetí.

,, Jess, mrzí mě, že jsi si kvůli mě ublížila," šeptla a já jí pohladila po zádech.

,, Ty za to nemůžeš. Jen já, protože jsem pitomá a neumím se ovládat," odpověděla jsem nesouhlasně a pousmála se.

,, Ale nestalo by se to, kdybych..." nedořekla, protože jsem jí umlčela polibkem.

,, Už mlč, ano?"

,, Dobře. Ale stejně mě to mrzí," mlela si svou a já nad tím s úsměvem zakroutila hlavou. Jen jediné jsem věděla, že je potřeba udělat. A to promluvit s Nettie a znát důvod, proč to udělala a, co tím sleduje.

Vítám vás u další kapitoly. Snad se líbila a netrpělivě vyhlížíte pokračování. Díky za přečtení, komentáře a hlasy :-)