Hlavu jsem měla opřenou o kolena a jen si představovala, co se může dít několik metrů od pokoje. Věděla jsem, jaká Carol je a tím spíše jsem se obávala toho, co se tam může dít. Hlavu jsem zvedla ve chvíli, kdy se rozletěly dveře a v nich byla Carol i s Mell.

,, Místo toho, aby jsi vyspávala, bys měla doprdele klečet týhle skvělý ženský u nohou a prosit jí o odpuštění! Podívej se na ni!" křikla a já se setkala s pohledem člověka, kterého jsem nadevše milovala.,, Tohle jsi chtěla? Takhle jí zničit?! Vidět jí na kolenou a slzami?!" křikla a sledovala jí. Mell měla červené tváře, hádala jsem, že se Carol neudržela a dostala tak několik facek. Nic neříkala, měla pouze skloněnou hlavu a hrála si s prsty.

,, Vykašli se na to. Vždyť jí je to úplně ukradené," řekla jsem z posledních sil a otřela slzy, které nešlo zastavit.,, Potřebuju odvézt do nemocnice. Asi sem si zlomila vzteky ruku," řekla jsem a všimla si dvou překvapených pohledů.

,, Odvezu tě tam," řekla Carol a já přikývla.,, A ty," ukázala na Melissu.,, Tebe bych nejradši zabila. Ale neudělám to, protože se nesnížím tak nízko," řekla a udělala od ní několik kroků zpět. Došla ke mě a pomohla mi se zvednout.,, Dochází ti vůbec, že si ublížila kvůli tobě? Že pokud bude mít ruku v sádře, nebo bude muset za operaci, že to bude tvoje vina?" zeptala se ještě naposled a já jí donutila opustit pokoj. Během chvilky už jsme byli na cestě a já přemýšlela, zda Melissa odejde, nebo tam počká.

,, Myslím, že si to trochu přehnala. Podle mě si situaci uvědomuje až moc dobře," řekla jsem po několika minutách.,, Ty jsi jí dala facku, že?"

,, Ano, protože si to zaslouží. Protože mě tohle opravdu vytočilo. Dostala ještě málo, Jessico. Kdybych se neovládla a nechala svoje emoce pracovat, jede do nemocnice. Zabila bych jí za to," řekla naštvaně a praštila do volantu.,, Vždyť ona neřekla ani slovo! Ani to debilní promiň! Mám pocit, že je jí to snad úplně jedno."

,, To se pleteš. Není. Viděla jsem na ní, že jí to mrzí. Že se za to stydí," řekla jsem a vytáhla z kapsy kapesník.,, Ale pravda je, že mohla něco říct," souhlasila jsem a sledovala jak se blížíme k nemocnici. Když jsme zaparkovali a během chvilky se ocitly uvnitř nemocnice, znervózněla jsem. Dlouho jsem se tam nemusela ukazovat, protože součet mých úrazů, by se dal spočítat na prstech jedné ruky. U příjmu jsem odevzdala kartičku a popsala, jak se to stalo. Žena za sklem si to zapsala a vyzvala mě, abych vyčkala, až si mě zavolá doktor.

,, Do čeho jsi to vůbec praštila?" zeptala se Carol a položila mi ruku na nohu. Trochu mě to překvapilo, ale brala jsem to, že mě chce rozptýlit.

,, Do stolku u postele, do zdi a prostě do všeho, co mi přišlo pod ruku. Byla jsem vzteklá, naštvaná a potřebovala jsem se uklidnit."

,, Tak snad to nebude vážné. Jsi pravák, ruce potřebuješ a my potřebujeme tebe," odpověděla a opřela se do židle.,, Já tě potřebuji," řekla ve chvíli, kdy se objevil lékař a vzal mě do ordinace. Netrvalo to dlouho a vyšla jsem zase ven a i s Carol mířila na rentgen.

,, Možná bych teď byla radši, kdyby mě potřebovala Melissa. Kdyby tu seděla a objímala mě. Kdyby se aspoň omluvila," řekla jsem posmutněle a povzdechla si.,, Kéž bych tenkrát na hotelu držela zobák, kéž bych ho držela i doma. Mohlo to být úplně jinak."

,, Zrovna ty, se neobviňuj. Nemůžeš za to, že ona je pitomá a dělá jen průsery. A nemysli si, Nettie si zažije peklo."

,, Carol, nemám na tohle teď náladu. A pokud nechceš mít můj obsah žaludku na klíně, už o tom nemluv. V tom klubu, jsem myslela, že jí zabiju,"řekla jsem a zaslechla své jméno. Odběhla jsem do kabinky a řídila se pokyny. Z nemocnice jsme odjížděli téměř po dvou hodinách. Měla jsem ruku v sádře a papíry, které byli na předoperační vyšetření.,, Je to moje chyba, kdybych nemlátila do té zdi, stačila by jen sádra."

,, To už je jedno," odpověděla Carol a snažila se pousmát.,, Dali ti něco na bolest?"

,, Injekci a ty prášky, co jsme vyzvedli," odpověděla jsem, když jsme zastavily před domem.,, Vyřídím si to už sama. Jeď domů a děkuju."

,, Jsi si jistá? Klidně zůstanu."

,, Ne, tohle je mezi námi a musíme si to vyříkat mezi čtyřma očima," řekla jsem a vystoupila z auta.,, Ahoj."

,, Kdyby něco, volej," odpověděla a já přikývla. Počkala jsem až odjede a teprve pak se vydala ke dveřím. Když jsem otevřela, ucítila jsem pro mě známou vůni. Takhle voněla jedině čína s rýží. Jakmile jsem dveře zavřela, objevila se Mell. Došla ke mě a bez jakéhokoli slova mě objala. Opatrně a jemně.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a těšíte se na pokračování :-) spesl věnování pro skvělé lidi Sabi_Debnam-Carey RasenGenaCZ a hynyhkajyjyy