Stála jsem v kuchyni a vařila kuřecí vývar. Věděla jsem, že to bude to nejvhodnější jídlo a zřejmě jediné, které bude schopná sníst. Na gauč jsem připravila oblečení na běh a čekala, kdy vyleze z pokoje. Před očima se mi stále přehrávala scénka, která se stala přímo před mnou. Viděla jsem Nettie, jak sedí na Mell a líbá jí. Jak má ruce pod jejím tričkem a zjevně si to užívá. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych zahnala slzy. Když jsem zaslechla dveře, vyšla jsem z kuchyně a pohlédla k pokoji. Podle zvuků mi bylo jasné, že je v koupelně.

,, Je ti hodně špatně?" zeptala jsem se, když se objevila ve dveřích do obýváku. Přikývla a posadila se do křesla.,, To je dobře. Ne, že bych byla zlá, ale teď ti to přeju," řekla jsem a sledovala jí.,, Nechceš mi třeba něco říct?"

,, Nemám ti, co říct. Nemám ani náladu o něčem mluvit."

,, To mě ovšem vůbec nezajímá. Když umíš chlastat a hulit trávu, umíš taky mluvit! Nezajímá mě, že je ti špatně," odpověděla jsem a cítila jak ve mě roste vztek, který se uvnitř mě přes noc nahromadil.

,, A o čem chceš mluvit? Nemáme o čem. Za poslední dny jsi mi řekla víc než dost," odpověděla a já si povzdechla. Musela jsem se hodně ovládat, abych nevybuchla a neřekla něco, co by mě mohlo mrzet.

,, Chci jen vědět proč? Proč tráva? Proč ona? Proč člověk, který se mi snažil zničit život! Hodila bych to za hlavu, kdyby to byl někdo koho neznám a koho jsi neznala ani ty," řekla jsem a vstala.

,, Stejně se semnou chceš rozejít, tak nevím proč to hrotíš," řekla klidně a já cítila, že už dál nemohu.

,, Takhle to chceš? Aby jsme se hádaly jak malé děti?! Chceš se rozejít?! Proč zrovna ona? Kdo tam vůbec dotáhl to svinstvo?!" zvyšovala jsem hlas a po tvářích mi tekly slzy.,, Jdu radši ven, protože tohle nemá cenu. Ty si bez lehnout a vyspat se."

,, Ne, nechci to tak! Nechci o tebe přijít, ale jsi to ty, kdo tu mluvil o rozchodu. Tak jsem šla prostě upustit páru."

,, Upustit páru," řekla jsem spíše pro sebe a zakroutila nad tím hlavou. Jedna slza střídala druhou a srdce mě bolelo víc, než kdykoliv jindy. Tak moc  jsem jí milovala a zároveň nenáviděla.,, Tu si upustila dokonale, gratuluji," dořekla jsem a vydala se do pokoje. Ještě cosi prohodila, ale už jsem tomu nerozuměla. Zavřela jsem se v pokoji a lehla si na postel. Na stranu, kde Mell ležela. Polštář po ní krásně voněl. Mohla jsem tu vůni vdechovat pořád. Ale teď, teď mi to způsobovalo bolest. Po tvářích stékala jedná slza za druhou. Očí mě neskutečně pálily a břicho bolelo od rychlých nádechů. Byla jsem na sebe naštvaná a nesnášela se. Nesnášela jsem se za to, že jsem tenkrát nemlčela a nenechala si to pro sebe. Považovala jsem to i za svou chybu. V kapse mi začal brnět telefon. Aniž bych se na to podívala, zvedla jsem to a zhluboka se nadechla.

,, Jessico, omlouvám se, že ruším, ale nemohu sehnat Mellisu," řekla a já se několikrát trhaně nadechla. Byla to Carol.,, Brečíš?"

,, Carol, promiň. Teď nemohu. Mellisa je tady."

,, Brečíš?" zeptala se a já mlčela. Neměla jsem sílu a ani chuť odpovídat.,, Za deset minut sem tam," řekla a já bezradně hodila telefon za sebe. Bylo mi to jedno. Nezáleželo mi na tom. Vše pro mě ztratilo smysl ve chvíli, kdy své rty propůjčila Nettie.

,, Proč kurva? Proč?!" křikla jsem spíše pro sebe a rukou praštila do stolku vedle postele. Bolest, která prostoupila rukou byla menší než bolest na srdci. Chodila jsem po pokoji a snažila se uklidnit. Několikrát jsem praštila do zdi. Ruka značně otékala, ale nevnímala sem to. Postřehla jsem až zaklepání a následně objetí po nějaké chvíli.

,, Bude to dobrý.  Všechno bude dobré," ozvalo se a já poznala hlas Carol. Sesunula jsem se k zemi i s Carol a hlavu opřela o ní. Neřešila jsem, jak se dostala dovnitř, byla jsem ráda, že tu je.,, Nevím, co se stalo, ale musíš se uklidnit a.... A musíme k doktorů," říkala a já se snažila přestat zaplavovat její rameno svými slzami.

,, Líbala se s ní. Nechala se od ní osahávat, hulili marihuanu a je jí to všechno jedno!" zvýšila jsem hlas a pokus neplakat vzdala.,, Vůbec se necítí provinile."

,, Kdo s kým?" zeptala se Carol. A stále mě objímala a hladila po zádech.

,, Melissa s Nettie. S Nettie, která se mi pokoušela z učit život i kariéru!" zvýšila jsem hlas a ucítila uvolnění jejího objetí.

,, Hned sem zpátky," řekla a než jsem stačila jakkoli zareagovat, zavřely se dveře. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že ti nemusí dopadnout dobře.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další. Jak to podle vás dopadne, když se do toho začne míchat Carol? Co asi Mellise řekne? A co Jess? Co její ruka? A co hlavně vy? Je vám jí líto? Nebo ne? Co by jste si přály?