Ráno jsem se kupodivu probrala bez kocoviny. Trénink nás čekal až odpoledne a to mě dokázalo uklidnit. Věděla jsem, že jsme odešli zhruba v půl čtvrté ráno, ale nevěděla jsem, jak jsem se dostala domů, natož do postele. Když jsem obrátila hlavu na druhou stranu postele, bleskurychle jsem se posadila. Ležela tam Nettie a klidně oddychovala.

,, Vstávej a okamžitě!" zakřičela jsem a sledovala jak poklidně otevírá oči a nechápavě mě sleduje.

,, Musíš tak křičet? Nestačí to říct normálně?"

,, Nevím, co tu děláš a ani, co se dělo v noci. Ale ty se teď sebereš a odejdeš dřív, než tě tu někdo uvidí."

,, Škoda, byla to celkem pěkná noc. Mohu si dát u tebe aspoň sprchu?"

,, Ne, tu si můžeš dát i doma. Odejdi, prosím," řekla jsem a sklonila hlavu. Z nějakého důvodu jsem měla výčitky svědomí. Ano, nestalo se to poprvé, ale od příchodu Melissy jsem se tomu chtěla vyvarovat. Neznala jsem jí a byla to jen pouze nová hráčka a přesto jsem měla z toho všeho divné pocity. Přišlo mi to, jako bych ji snad podvedla.

,, Dobře, tak já si zabalím věci a jdu. Kdybys, ale někdy změnila názor, není problém."

,, Vypadni už konečně! A zapomeň na to, co se tu stalo. Sice nevím, co se tu stalo, ale na tom nezáleží," odpověděla jsem a nevěnovala jí přitom jediný pohled. Jen jsem slyšela zapnutí batohu a po chvíli mi položila ruku na rameno.

,, Mám teda odejít?"

,, Jo. Už se neptej," odpověděla jsem a sledovala jak odchází. Mrzelo mě to. Nechtěla jsem, aby to opět takto skončilo. Přišla jsem si divněa hlavně zmateně. Doma jsem chodila dlouho jako tělo bez duše. Snažila se vymyslet jak z tohoto vybruslit, aniž bych někomu ublížila. Ale ať jsem se snažila sebevíc, bylo to zbytečné. Před očima jsem stále viděla ty nebeský modré oči že, kterých koukala zvědavost. Prolínalo se mi to s těmi čokoládově hnědými, které patřily Nettie.

,, Do háje!" vykřikla jsem, když jsem viděla hodiny a začala se oblékat. Byla jsem svými myšlenkami tolik zaneprázdněna, že jsem zapomněla na čas. Hodila jsem na sebe dres a autem se ve vysoké rychlosti vydala na stadion. Když jsem zastavila, gumy zahvízdaly a všichni kolem jdoucí se po mě otočili.,, No, co je! Každý jednou spěchá" křikla jsem a vydala se do šaten. Zastavila jsem, když jsem zahlédla hlouček u vstupu na hřiště.

,, Trenérko, tohle by jste měla vidět," řekla Carol a ukázala na hřiště. Prodrala jsem se hloučkem, ale přitom zůstávala ve stínu. Na hřišti se pohybovala Melissa a pohrávala si s míčem. Dělala parádní kousky, které jsem neviděla jinde, než u mužů. Míče, které jí podával Patrick do sítě létaly, jakoby neměli mít ani jiný cíl. Dělala to tak jednoduše a s úsměvem na rtech.

,, Jak tohle dělá?" řekla jsem spíše pro sebe a nemohla od ní odtrhnout oči. Fascinovala mě svými dovednostmi a především mě fascinovala ona sama.

,, Řekněme, že se to asi někde naučila. A teď si tu hraje na něco, co není a nikdy nebude," ozvalo se vedle mě a já si povzdechla.

,, Chtěla bych vidět tebe, Nettie. Tebe, jak dovedeš to samé. Až to zvládneš, přijď. Můžeme si promluvit o místu v základní sestavě. Do té doby, vynech jakékoliv urážky," řekla jsem a vyrazila na hřiště.,, Patricku, Melisso, pojďte sem!" zvolala jsem a sledovala jak Melissa bere míč a jde směrem k nám.

,, Jessico, omlouvám se. Melissa dorazila dříve a tak jsem vzal míč a daly menší rozcvičku."

,, V pohodě, nic se neděje. Melisso, pokud chceš, můžeš dnešní trénink vynechat. Máš volno. Pokud ne, začleníš se až do hry."

,, Souhlasím, dám si chvilku odpočinek a pak se připojím," odpověděla a usmála se. Úsměv jsem opětovala dala jasné pokyny k tréninku.

,, Melisso, kde jsi se to naučila? Na tvůj věk a zkušenosti umíš víc, než bys umět měla."

,, Trénovala jsem hodně doma a sledovala chlapy na hřišti. Začala jsem to zkoušet a pak jsem se snažila zdokonalovat. Jak dlouho jste mě všichni sledovali?" zeptala se a já se zarazila.,, Jo, vím o vás. Jen netuším, jak dlouho jste tam stály."

,, Nevím, jak dlouho holky, ale já pouze chvilku. Za kolik jsi šla? Myslím kolik dali tvému předešlému klubu."

,, Skoro deset milionů. Ale je to dostačující na holku, která nemá zkušenosti a přišla z třetí ligy ne?"

,, Omlouvám se. Trochu mi to ujelo, ale vážně nechtěně. To, co jsem řekla bylo hodně neprofesionální," řekla jsem a zakroutila nad tím hlavou.,, Byla Jsem jen překvapená, že někoho dovedl. Zrovna teď, když nás čekají velmi důležité zápasy."

,, Já to chápu. Byla jsem zvyklá na horší slova i podmínky, tak mě to nijak nepřekvapuje," odpověděla a já se díky tomu cítila provinile ještě mnohem víc.

,, Ale já nechci, aby jsi se tady tak cítila. Chci, aby jsi tu byla spokojená," odpověděla jsem a usmála se. Úsměv mi opětovala a tak jsem se vydala na hřiště. Holky jsem trochu popoháněla a dirigovala. Když jsem ukončila trénink a rozdělila týmy, poslala jsem Carol s Melissou proti sobě. Potřebovala jsem vědět, která z nich je lepší a mohu jí v klidu zařadit do základní sestavy. Soupisku jsem měla odeslat zítra a tak bylo potřeba se konečně rozhodnout.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a těšíte s se na další. Bude Melissa v základní sestavě nebo ne?