Když jsme se usadily a objednaly si pití, pohledy jsme spočinuly jedna na druhé.

,, Tak a teď popravdě. Opravdu to věděli, nebo jsi jim o nás řekla?" zeptala jsem se a pozorně jí pozorovala.

,, Myslíš, že bych to udělala? Vždyť spolu vlastně jen spíme. Do dnes o tobě nic nevím. Zatímco ty, víš všechno," řekla a já sklopila hlavu. Měla pravdu a o to víc mě to mrzelo.

,, To máš pravdu. Ale ráda bych to změnila, protože sem se do tebe skutečně zamilovala. Vím, že to není správné, ale nemohu bez tebe být, prostě to nejde. Zamotala jsi mi hlavu už když jsi přišla," řekla jsem a přitom se jí dívala do očí.,, Řeknu ti vše, co chceš vědět. Chci s tebou chodit na večeře, procházet se městem, vzít tě i do kina nebo divadla a trávit s tebou všechen volný čas. Rozhodně to není a ani nechci, aby to bylo jen o našem společném milování."

,, To jsem ráda," odpověděla a přes stůl ke mě natáhla své ruce. Chytila jsem jí za ně a usmála se. Cítila jsem sse po dlouhé době šťastná. Měla jsem pocit, že konečně někomu na mě záleží a má mě opravdu rád. Že si semnou konečně jen druhá osoba nehraje a svoje city myslí vážně. Ano, bylo na to brzy a vše se mohlo změnit, ale pevně jsem doufala, že to tak nebude. Když nám donesli i objednané jídlo, daly jsme se do toho.,, Co po tobě chtěl minule Carl?" zeptala se najednou a já se zarazila. Moc dobře, jsem věděla, že nás na tom hřišti viděla, ale doufala jsem, že na to zapomene.

,, Kdy? Musíš mi to trochu přiblížit. Nemohu si pamatovat vše," zkusila jsem a doufala, že se zeptá na něco jiného. Že nás neviděla v tom autobuse a nebude se ptát ani na to hřiště.

,, Myslím, co chtěl v tom autobuse a taky na tom hřišti. Vypadal docela naštvaně nebo snad i zklamaně," odpověděla a já se opřela. Musela jsem.ji říct pravdu a to nebylo zrovna jednoduché.,, Nemusíš mi to říkat, jen mě to zajímá," pokračovala a já zakroutila hlavou.

,, Řeknu ti to. Nemám důvod to před tebou tajit. Vlastně je dobře, že se to dozvíš odemne," začala jsem a sledovala jí. Pozorně mě poslouchala a přitom jedla. I já pokračovalav jídle.,, On přišel zamnou v autobuse pro soupisku. To nebyl problém, tušila jsem, kde je a doufala jsem, že zase zmizí," začala jsem a povzdechla si.

,, To se, ale předpokládám nestalo," řekla a já přikývla.

,, Přesně tak. Začal mi tam vykládat o tom, jak se do mě zamiloval. Tvrdil mi, že ví o tom, že jsem na holky, ale nevěří tomu. Prý potřebuji pořádného chlapa," řekla jsem a tiše se nad tím zasmála.,, Když jsem mu to vyvrátila a poslala ho pryč, pokračoval. Prý vidí jak na něj koukám. Údajně cítím to samé, co on," pokračovala jsem a pohlédla na Mell.,, A to samé se odehrávalo vlastně na hřišti," dořekla jsem a vložila do úst další sousto.

,, A potřebuješ chlapa?" zeptala se najednou a já se musela napít.

,, Prosím? To jsi nemyslela vážně, že ne? Vždyť víš, že jediný člověk, kterého potrebuji, jsi ty. Nikoho jiného nepotřebuji a nikdy potřebovat nebudu," odpověděla jsem a ona se usmála.

,, Promiň, musela jsem se zeptat," odpověděla s úsměvem a já si s klidem oddechla.,, Takže, co mi o sobě řekneš?"

,, Ono toho moc není. Nejsem moc zajímavý člověk. Kromě toho, že trénuji nejlepší tým v anglii," odpověděla jsem a donesla své jídlo.,, Rodinu už bohužel nemám. Mamka zemřela před dvěma lety a otec před rokem. Sourozence jsem se nikdy nedočkala a možná jsem za to i ráda," začala jsem mluvit o sobě a přitom se rozhlížela kolem sebe.

,, Sourozenec může být někdy fajn, ne? Jak já bych byla za rodinu ráda, ale na tom nezáleží."

,, Těžko říci, žádného nemám," řekla jsem a zaslechla hlas, který mi byl hodně známý.,, Lucas, do háje," řekla jsem a Mell zpozorněla.

,, A jde k nám," řekla a sledovala mě.,, Jsme tu kvůli fotbalu, rozumím," řekla aniž bych něco navrhla a pousmála se. Když došel k nám, posadil se a s úsměvem nás pozoroval.

,, Co je?" zeptala jsem se nechápavě a on mě najednou objal.

,, Proč jsi mi neřekla, že už spolu skoro rok chodíte? Snad jsi toho nebála? A ani nechápu, proč jsi kvůli ní dělala takové haló," řekl a já se rozkašlala. Stejně překvapeně mě sledovala Mell. Ani jedna jsme to nechápali.

,, Christina s Carol?" zeptala jsem se a on přikývl.,, Zabiju je," řekla jsem a opřela jsem se.

,, On zamnou totiž přišel Carl. Viděl vás spolu s holkama a chytly jste se za ruce. Ale holky mi to hned vysvětlily," řekl a já se pokusila o úsměv.,, Kdybych jsi přišla a řekla mi to, nezlobil bych se. Jen jí nesmíš upřednostňovat, to je ti jasné," řekl a já sklonila hlavu.

,,.Tohle nehrozí. Chci dát šanci i ostatním. Já tu energii nemám taky napořád a občas potřebuji pohov," řekla Mell a já se raději napila.

,, No, nechám vás o samotě. Až se vrátíte z kina, stavte se zamnou," řekl a vstal.

,, A nechceš se aspoň najíst? Místo tady ještě máme," nabídla jsem a Mell přikývla.

,, Ne, mám támhle stůl s Georgem a Carlem. Příjemnou zábavu, ženský," řekl a dal se na odchod. Když byl z doslechu, začala jsem se smát. Mell se přidala a přitom zakroutila hlavou.

,, Tohle je neuvěřitelný. Tak mi spolu chodíme rok, jo? To bychom s tím měli něco udělat, ne?" zeptala se smíchem a napila se džusu

Vítejte u další kapitoly. Moc díky za přečtení, hlasy a komentáře :-)