Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Kapitola č.22.

Ráno mě vzbudilo sluníčko, které svítilo skrz závěsy. Jeho teplo, které mě hřálo na tváři nebylo ovšem tak příjemné, jako ruka Mell kolem mého pasu.

,, Mell? Vstávej, musíme jít na snídani," řekla jsem s políbila jí na tvář. Jen se zavrtěla apo chvíli otevřela oči.

,, Nikam nejdu. Zůstanu tady a ty semnou," odpověděla a hlavu mi položila na hrudník.

,, To je sice dobrý plán, ale nejde to," odpověděla jsem a překulila jej na záda.,, Ale chvilku ještě ležet můžeme," pokračovala jsem a začala jej líbat. Polibky mi oplácela a ruce položila na má nahá záda. Pomalu jsem s polibky sjela na krk a obdarovala ho několika polibky. Chvílemi jsem zkousla její jemnou kůži a užívala si její zrychlený dech. Velmi pomalu jsem se s polibky přesouvala níže až jsem do úst uchopila jednu z jejích bradavek. Hlasitěji zavzdychala a tak jsem se pousmála. Druhou rukou jsem se opírala o postel a chvílemi sledovala Mell, která měla zavřené oči. Snažila se své vzdychy tlumit, ale nešlo jí to. Její hlas byl rajská hudba pro moje uši. Když jsem začínala sjíždět přes bříško, postřehla jsem, že se jí zrychlil dech. Když jsem se jí prvně dotkla jazykem, zatajila dech a sevřela v rukou prostěradlo. Nejdříve jsem se jí dotýkala pomalu, ale po chvíli jsem zrychlila. Vzdychala a jednou rukou mi zajela do vlasů. Zvyšovala jsem tempo a po chvíli do ní zajela jedním a následně dvěma prsty. Polibky jsem se vrátila zpět k jejím rtům a v rychlejším tempu pohybovala rukou. Ani jen nepostřehl kdy, ale jednou rukou zajela mezi mé nohy a začala dráždit. Naše hlasy se prolínali a po několika minutách jsem ucítila, že se blíží ke konci. Já k tomu taky nebyla daleko a tak jsem zrychlila. Když jsem na ní vyčerpaně padla, snažila jsem se uklidnit dech a vzpamatovat se.

,, Teď by to chtělo sprchu, kdo půjde dřív?" zeptala se a já se odsunula na svoji polovinu.

,, Tohle bylo víc než dokonalé. Teď se mi spíše nikam nechce," řekla jsem a otřela pot z čela. Mell se ke mě přitulila a obdarovala dlouhým polibkem.

,, Ale já mám hlad, takže musíme. Co říkáš na společnou sprchu?" zeptala se a já se pomalu posadila.

,, To beru," odpověděla jsem a společně zalezli do koupelny. Ven jsme vylezli za asi deset minut. Začala jsem hned hledat oblečení a sledovala oblékající se Mell.

,, Hej, vstávat! Jde se na snídani!" Ozvalo se na chodbě a hned na to zabouchání na dveře.,, Máte dvě minuty na to vylézt!"

,, Carol, hned přijdeme. Dej nám pět minut!" zvolala jsem a podívala se po Mell. Ta se pousmála a sledovala během oblékání dveře. Když se nic dalšího neozvalo, oddechla jsem si.

,, Nedostala by se sem, že ne?"

,, Ona? Ta je schopná všeho. Obzvlášť, když ví o nás," odpověděla jsem a natáhla si spodní prádlo. Vzala jsem si upnuté červené tílko a kratší kraťasy. Mell měla něco podobného a já už věděla, že budu mít problém hlídat své oči.

,, Co je? Mám si vzít něco jiného?" zeptala se a koukla na sebe.

,, Ne, to nemusíš," odpověděla jsem a došla k ní.,, Víš, jak to bude za těmi dveřmi?"

,, Jasný. Nesmím se tě dotýkat, musím ti vykat a dělat, jakože nic. Sice to bude složité, ale zvládnu to," odpověděla a já jí naposled políbila. Štvalo mě, že to musí být takhle. Že to nikdo nesmí vést a musíme se schovávat jako malé děti. Když jsme došli do jídelny, zvědavě si nás prohlédlo několik lidí. Když jsme si nanadaly jídlo a nalily kávu, usadila jsem se ke klukům a Mell naproti mě. Dělala mi to schválně, věděla jsem to.

Díky za přečtení kapitoly. Snad se líbila a příběh vás zatím nezklamal :-)

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro