Chvíli jsem se dívala jinam a kontrolovala, zda opravdu všichni spí a pak se dala do čtení vzkazu.

,, Jess, nebo snad trenérko? Mám tykat nebo vykat? Jelikož nevím, jak to říct, ale vlastně ani napsat, zkouším to takhle. Měla by jsi/jste vědět, že popírat své city k druhé osobě není zrovna správné. Stejně tak to, že od určité situace utečeš/te jako malé dítě, které se něčeho bojí. Ty/vy se snad něčeho obáváš/te? Celé dva dny jsem probrečela a nedokázala myslet na nic jiného, než na tebe/vás. Vím, že to není správné, ale nedokážu si pomoct. Kdybys/te věděla, jak moc tě/vás nenávidím. Nenávidím tě/vás  za to, jak moc jsi/jste krásná. Nenávidím tě/vás  za to, že jsi/jste mě dvakrát nechala v šatně, bez jakéhokoliv vysvětlení. Vím, že se známe krátkou dobu, ale to snad není překážka. A proč vše řešíš/te s Carol? Je snad problém zajít za mnou? Taky mě to štve, ale neodmítla bych," stálo ve vzkazu. Místy byl vlhký, snad od slz, které jí i teď podle Carol stékaly. Nevěděla jsem, co teď dělat. Přišla jsem si bezradná a především jsem nenáviděla samu sebe. Každé slovo pro mě bylo jako šíp, který se mi zabodl hluboko do srdce.

,, Musím něco udělat," řekla jsem si pro sebe a schovala dopis do kapsy. Nechtěla jsem jí budit. Nechtěla jsem, aby někdo něco vycítil, hlavně Nettie. Ta jediná mohla dělat problémy. Když jsem po několika minutách usnula, cítila jsem pouze občasné záchvěvy autobusu, který se řítil vstříc novému zážitku.

,, Jess, vzbuď se," slyšela jsem, ale nějak neměla sílu otevřít oči.,, Notak, nedělej, že spíš," ozvalo se znovu a já ten hlas poznala. Byl to Carl, který semnou lehce zatřásl.

,, To už jsme na místě?" zeptala jsem se a snažila se vzpamatovat.

,, Ne, to vůbec. Ještě tak pět hodin cesty. Ale máme pauzu, tak pojď ven, je tam hezky," řekl a pak se vydal ven. Chvíli jsem ještě seděla a promnula si oči. Můj pohled směřoval ihned na místo, kde seděla Melissa, ale jak jsem očekávala, nebyla tam. Pomalu jsem vyšla ven a rozhlédla se.

,, Jak se cítíte?" zeptala jsem se a s úsměvem se po všech ohlédla. Všichni vypadali v pohodě a celkem čile. Dělalo mi to radost. Věděla jsem, že soupeř bude spoléhat na naší únavu, ale to se nesmí stát.,, Pořádně se prospěte, ať jste čilé a plné energie. Oni totiž budou spoléhat na to, že jsme po cestě utahaný a tak nebudeme mít šanci," řekla jsem a posadila se kousek od Melissy.

,, Spoléhat na to mohou. Ale my, my je překvapíme," řekla Nettie a já souhlasně přikývla. Melissa se najednou zvedla a šla někam za autobus. Cestou se po mě ohlédla a já to brala jako znamení. Chvíli jsem počkala  a pak se za ní vydala. Pochodovala za autobusem, sem a tam a vypadala nervózně.

,, Asi bych se měla omluvit. Tohle jsem vůbec nechtěla," řekla jsem a sama se vyhýbala jejímu pohledu.,, Neměla jsem odejít."

,, Ale přesto jsi odešla. Víš jak jsem si připadala? Přišla jsem si jako pitomec," řekla a já znovu zahlédla ten zklamaný výraz. Došla jsem k ní a setkala se s jejím pohledem. Vyndala jsem vzkaz a ukázala jí ho.

,, Opravdu jsi kvůli tomu dva dny brečela? Opravdu mě tak moc nenávidíš za to, že jsem odešla?" zeptala jsem se a rukama si zajela do vlasů. Opřela jsem se o autobus a přitom se dívala do země. Udělala to, co jsem předtím udělala já. Dala ruce tak, abych nemohla odejít a stála téměř těsně u mě.,, Celé dva dny jsem nedokázala myslet na nic jiného, než na tebe. Litovala jsem toho, ale nevěděla jsem, co dělat," řekla jsem a pozorovala jí.

,, Měla jsi přijít a mohly jsme to vyřešit. Stejně tak jsme to mohly vyřešit v té šatně," odpověděla a hlavu opřela o mé čelo.

,, Nedělej to. Ne tady a ne teď. Je to příliš nebezpečné," řekla jsem snažila se jí jemně odstrčit.

,, Tak mi řekni do očí, co cítíš. Řekni to a nechám tě jít. Sejdeme se jindy a jinde a bude to v pořádku."

,, Riskuju tím nejen tvojí,  ale i svojí kariéru. Dostáváš mě do kolen, ale mám jen strach," odpověděla jsem a nedokázala od ní odvrátit pohled. Nahnula se ke mě a spojila naše rty v polibku. Rukou jsem jí zajela do vlasů a polibek jí vrátila. Začala mě líbat rychleji a vášnivěji.,, To stačí. Jak jsem řekla, ne teď a ne tady," zarazila jsem jí a ona přikývla. Vypadala trochu zklamaně a tak jsem jí pohladila po tváři. Pousmála se a pak se dala k odchodu.

Moc děkuji za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se vám kapitola líbila a těšíte se na další. Co na to říkáte?