Celé dva dny jsem nemohla přijít na jiné myšlenky. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co se vlastně stalo. Nadávala jsem i sama sobě, že jsem utekla jak malé dítě. Vzala jsem telefon a našla si číslo na Carol. Byla to ona, kdo mi ten vzkaz vyřídil a byla jediná, s kým jsem se o tom byla ochotná bavit.

,, Trenérko, děje se něco?" ozvalo se v telefonu a já si nervózně přejela rukou po krku.

,, Carol, můžeš se stavit u mě? Vím, že to není obvyklé, ale jsi jediná, s kým o tom mohu mluvit," odpověděla jsem a přecházela ze strany na stranu.

,, Pošlete mi adresu a za deset minut budu tam," odpověděla a já si oddechla. Po krátkém rozloučení jsem jí do zprávy poslala adresu a dala se do přípravy nějakého občerstvení s kafem. Trochu jsem poklidila a vyčkávala na Carol. Když se ozval zvonek, došla jsem ke dveřím a kamerou zkontrolovala, zda je to Carol. Poté jsem otevřela bránu a nechala jí zajet k domu.,, Sice je to čtvrt hodiny, ale nebýt semaforů, jsem už tady," řekla když vylezla z auta a vydala se ke mě.

,, To je v pořádku. Pojď dál," řekla jsem a uhnula jí z cesty.,, Rovně a do leva."

,, Až ukončím kariéru, asi budu taky trénovat. Ne, že bych neměla teď krásný bydlení, ale nikdo neví, co bude až skončím," prohodila a usmála se. Musela jsem nad tím zakroutit hlavou a pousmát se.,, Tohle vypadá lákavě s tím kafem, mohu?"

,, Jasný, pro koho si myslíš, že to je?"

,, Netuším, ale dám si ráda," odpověděla a já se posadila vedle ní.,, Tak, co jste potřebovala, že to tak spěchá?"

,, Jde o Melissu. Po zápase jsem s ní chtěla mluvit. Vlastně jsem s ní mluvila," řekla jsem a napila se ze svého hrníčku.

,, A jak jste dopadla? Řekla jste jí to?"

,, Neměla jsem šanci něco říct. Čekala jsem, že si vážně budeme povídat, ale to ne," začala jsem a sledovala Carol, která mě poslouchala.,, Carol, políbila mě," řekla jsem nakonec a sklonila hlavu.

,, Super, to je bezvadný! Takže je problém vyřešen, ne?"

,, Nic není vyřešené a asi nebude. Odtáhla jsem se a řekla jí, že se to nesmí opakovat," odpověděla jsem.,, Věděla a ví, co cítím, řekla mi to. A to je to nejhorší. Pak jsem se omluvila, že tohle nejde a zdrhla jak malé děcko," dořekla jsem a povzdechla si.,, Teď toho lituju a nevím, co s tím," dokončila jsem a pohlédla na Carol, která vypadala dost zaraženě.

,, Takže si to shrňme. Došla jste do šatny, začaly jste mluvit. Pak vás políbila a vy jste jí odmítla a utekla?" zeptala se a já přikývla.,, Tak to tady máme asi problém a řekla bych, že ne zrovna malý."

,, Mám strach, že se mi teď bude vyhýbat," řekla jsem a vložila hlavu do dlaní.,, Asi jsem tomu moc nepomohla, že?"

,, To rozhodně ne, ale bez obav, něco s tím provedeme. Hlavně s ní ráno promluvte a neignorujte jí. Kdyžtak tomu trochu pomohu, ale nic neslibuju," odpověděla a já přikývla.

,, Promiň, že tě do toho tahám. A hlavně, že jsi musela jet sem. Ale já prostě nevím, co teď," řekla jsem bezradně a ucítila její ruku na svých zádech.

,, Dopadne to dobře. Bude to sice hodně těžké, ale myslím, že to zvládneme," odpověděla a zvedla se z gauče.,, Pojedu domů a zítra se uvidíme u stadiónu u autobusu."

,, Samozřejmě," odpověděla jsem a pustila jí. Když stála u brány, tak jsem jí otevřela a nechala projet. Měla jsem mnohem lepší pocit. Carol jsem věřila a věděla jsem, že to zůstane mezi námi. Jediné, co mě trápilo, byla Mellisa.

Jak se Mellisa zachová? Bude Jessicu ignorovat a dělat, že se nic nestalo? Nebo bude bojovat? A co Jess? To a ještě mnohem víc v další kapitole. Díky za přečtení, hlasy a komentáře.