Zápas probíhal docela v pohodě. První polovina vyšla v náš prospěch a to mi dělalo obrovskou radost. Vedli jsme 2:0 a to pouze zásluhou Carol a Melissy. Sehrály se docela dobře, samotnou mě to překvapilo. Čekala jsem, že to bude trvat mnohem déle a budou s tím komplikace. Když jsme nastoupili do druhého poločasu, všimla jsem si, že na tribuně sedí Nettie. Překvapilo mě to a zároveň naštvalo. Štvalo mě, že nedala o sobě vědět a vykašlala se na trénink, kam dorazili úplně všichni.

,, Tohle mi budeš muset vysvětlit," řekla jsem spíše pro sebe a poté se dál věnovala zápasu. Dávala jsem instrukce a vše ostatní nechávala na asistentech. V šedesáté minutě se trefila Carol po tom, co jí nahrála Melissa do prázdné branky. Měla jsem radost a těšila se na oslavu výhry. Jediné čemu jsem se chtěla vyhnout byl rozhovor s Melissou. Měla jsem z něj strach a nevěděla jsem, co bych jí měla říct. Když jsem vystřídala a na hřiště vyběhli čerstvé posili, zaregistrovala jsem větší změnu. Chelsea začala dost tlačit a ze standartky se jim povedlo vstřelit gól.,, Vezmi jí ten míč! Nenechej jí jít dopředu!" křičela jsem na ně a sledovala jak soupeř nabral sílu. Ulevilo se mi, když rozhodčí odpískal konec zápasu a nám zůstaly tři body. Z povzdálí jsem sledovala děkovačku a tiše se usmívala. Nechaly jí udělat Melissu a vypadala přitom opravdu kouzelně.

,, Kdo jsme?!" zeptala se Carol, když jsme mířily do šatny.

,, United!" rozeznělo se chodbou a postupně jsme vešli do šatny.,, United, United, United!" křičeli všichni a pak se posadili na svá místa.

,, Dobrá práce, děvčata!" křikla Carol a se všemi si plácla. Slavili, jakoby vyhráli kdo ví, co. Radovali se, tak jako nikdy předtím.

,, Přesně tak, dobrá práce. Body zůstaly doma a to je důležité. Teď vás čekají zasloužené dva dny volna. Sejdeme se před stadiónem za tři dny v půl páté ráno. Do Itálie bychom mohli dorazit asi ve čtyři odpoledne a od devíti hrajeme. Rozumíme si?"

,, Jistě, trenérko. A kdy se budeme vracet?"

,, Následující den až se vyspíte. Ale vše si ještě povíme. Teď už vás nechám a uvidíme se za tři dny," řekla jsem a dala se rychle k odchodu. Chtěla jsem zmizet dříve, než se stačí vzpamatovat Melissa a pokusí se mě zastavit. Kluci odešli už chvíli předemnou a tak jsem se ničeho neobávala. Počkala jsem až odejde soupeř a s několika dívkami si podala ruce. Občas proběhl někdo z našeho týmu a tak jsme si plácli a popřáli si krásné volno.

,, Trenérko?" ozvalo se a já poznala hlas Carol.

,, Užij si volno, Carol. Hlavně přijď včas," řekla jsem v naději, že mi setkání nepřipomene a usmála se.

,, Melissa, čeká tam na vás. A vy se zřejmě chystáte utéct, že?"

,, Nechci s ní mluvit. Co jí mám asi tak říct? Melisso, jsi neuvěřitelně přitažlivá a krásná holka a já sem do tebe úplně hotová?" řekla jsem a sledovala Carol jak se začíná smát.

,, Takhle asi ne, ale stačilo by, aby jste jí vyslechla. Mluvit můžete až vše řekne ona. Hodně štěstí, já musím běžet," řekla a já si povzdechla. Měla pravdu. Měla bych jí aspoň vyslechnout. Pomalu jsem se vydala zpátky a přemýšlela nad slovy, které jí řeknu. Ale pravda byla, že jsem neměla tušení, co říct. A kdybych to věděla, ztratila to ve chvíli, kdy se na mě podívá.

,, Mell, jsem tady. Co se děje?" zeptala jsem se a sledovala jak zvedla hlavu. V očích měla slzy.,, Ty jsi brečela? Kvůli mě?" zeptala jsem se a sedla si vedle ní.

,, Myslela jsem, že jste odešla a vykašlala se na mě," řekla a já se pousmála. Lehce jsem jí pohladila po ruce a snažila se zůstat klidná.,, Víte, já...," začala, ale zakroutila nad tím hlavou. Nechápala jsem, co se děje a tak jsem svůj pohled směřovala k ní.

,, Co se děje? Něco v týmu?" zeptala jsem se a sledovala jí. Místo toho mě vzala za ruku a v nestřeženou chvíli si mě přitáhla k sobě a spojila naše rty. Byli jemné a sladké. Chutnaly po šampaňském, které stálo na stole i s kelímky. Když jsem si uvědomila, co se děje, odstrčila jsem jí a vzdálila se.,, Melisso, tohle nejde. To se už nesmí opakovat," řekla jsem a vstala.

,, Cítíte to samé, vím to. Obě jsme tohle chtěly udělat už odpoledne. Viděla jsem to, ale utekla jsi. Jessico," řekla a stoupla si zase těsně ke mě. Své čelo opřela o mé a dívala se mi do očí.

,, Nemohu, promiň," řekla jsem a i když jsem nechtěla, odešla jsem. Udělala jsem to samé, co.odpoledne. Nechala jsem jí tam samotnou a zřejmě zmatenou. Já ovšem byla v háji. Stále jsem cítila ten horký polibek na svých rtech.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se vám to líbilo. Další kapitola již brzy a v ní? Však uvidíte samy ;-)