Po tréninku se všichni odebrali do šatny a já za nimi. Bylo důležité dát instrukce a vidět jejich rozpoložení před zápasem.

,, Vážení, poslouchejte mě, prosím!" zvolala jsem a počkala až se ke mě obrátí všechny pohledy.,, Většina z vás už sestavu jistě viděla na internetu, ale pro jistotu, vám to zopakuju."

,, Trenérko, to není nutné. Ale pokud se mohu na něco zeptat?"

,,Jistě, Christine. Co tě zajímá?" odpověděla jsem a pousmála se.

,, Proč není v základní sestavě Nettie? A kde vůbec je?" zeptala se a já si povzdechla. Ptala se správně. Nikdo nevěděl, proč nepřišla. Jen já a kluci.

,, Ano, to je správná otázka. Taky by mě to zajímalo. Nicméně, osvětlím vám, proč není na soupisce," začal George a já mu za to byla nesmírně vděčná. Jediné, co mě štvalo, bylo, že u toho bude Melissa.,, Nettie totiž trenérce vyhrožovala. Nebudu to moc rozvádět, ale díky tomu není na soupisce. To jí ovšem neomlouvá z tréninku a také to, že tu není teď," řekl a já zahlédla v očích Melissy šok.

,, To kvůli mě?" vyřkla Melissa a já se usmála.,, Vzala sem jí místo."

,, Melisso, to je hloupost. Nebylo to kvůli tobě. Je to spor mezi námi, který bohužel tahala sem," odpověděla jsem a došla k ní.,, Ty za to opravdu nemůžeš," řekla jsem a podívala se do jejich modrých kukadel. Pár vteřin mi pohled věnovala, ale nakonec uhnula.,, Nebudeme to dál rozebírat. Myslím, že všichni víte, co máte dělat. Dávejte si pozor na fauly, střílejte na bránu a nepouštějte je do zbytečných šancí. Teď odpocívejte a proberte to mezi sebou," řekla jsem a vydala se s kluky ven  z šatny. Když jsme vyšli, vydala jsem se směrem ke hřišti, abych pomohla vše připravit.

,, Trenérko, počkejte," ozvalo se zamnou a po chvíli ucítila stisk ruky, která mě otočila směrem k sobě. Stály jsme kousek od sebe a vzájemněsi dívaly do očí. Srdce mi bilo jako o závod a dech se mi na chvíli zastavil. Když jsem se vzpamatovala, stáhla jsem ruku a ustoupila několik kroků vzad.

,, Děje se něco? Mám dost práce," řekla jsem vyhýbavě a rozhlížela se kolem sebe, jestli nás někdo neviděl.

,, Zůstanete tu až odejdou? Řekla vám to?" zeptala se a já sklonila hlavu. Nervózně jsem si přejela po krku a přemýšlela, co odpovědět.,, Prosím."

,, Já...Já nevím, Melisso. Nevím, co bude po zápase. Může se něco stát a budu muset odjet," snažila jsem se z toho vymluvit a nevěnovala jí jediný pohled. Stále jsem hlídala okolí, zda nás někdo nevidí, nebo neposlouchá.

,, Budu na vás čekat, potřebuju s vámi o něčem mluvit."

,, Proč mi to neřekneš teď? Pokud je to důležité, není třeba to odkládat."

,, Protože je to soukromé a ani vy nestojíte o pozornost, ne?" zeptala se a já si povzdechla. Chtěla jsem se vyhnout zklamání. Tušila jsem, co chce řešit, ale nebyla jsem si tím vůbec jistá.

,, Pokusím se, abych tu zůstala, ale neslibuji to," odpověděla jsem a vydala se na hřiště. V hlavě mi běžela spousta otázek, které zůstávaly bez odpovědí. ,, Georgi, jak jste na tom? Stíháme vše?"

,, My vždycky stíháme, to nevíte? Chelsea přijede za pár minut a na stadionu bude, co nevidět plno. Těšíš se?"

,, To je hloupá otázka. Jsem docela nervózní. Zápas s nimi je vždy nevyzpytatelný."

,, Jo, to je pravda. Ale my máme trumf."

,, Vážně? O žádném nevím," odpověděla jsem překvapeně a sáhla pro láhev s vodou.

,, Máme Melissu, která míří přesně."

,, To je pravda, ale oni mají Samanthu, která je velice rychlá a to je u nás docela problém," řekla jsem a podívala se na hodinky. Zápas měl začít za třicet minut a tak jsme se po dokončení příprav, vrátili do šatny. Tým jsem seznámila se soupiskou soupeře a domluvila taktiku. Po týmovém pokřiku  jsme se odebrali na chodbu a se všemi se plácla. Jen u Melissy jsem se opět zdržela, protože mě chytla za ruku a usmála se.,, Takže, jdeme na to!" křikla jsem a po vyhlášení se vydali na hřiště.

Díky za přečtení, hlasy a úžasné komentáře. O čem chce Melissa mluvit? Zůstane po zápase nebo uteče? To a spousta dalšího v příští kapitole. Můžete tipovat i výsledek zápasu a střelce ;-)