Ráno jsem se probudila poměrně brzy. Měla jsem neustálý strach, že jsem zaspala, nebo vyvedla něco, co se stát nemělo.

,, Melisso, co to semnou sakra děláš? Tohle se dít nemá. Není to správné," řekla jsem pro sebe a praštila do polštáře. Srdce mi ovšem radilo něco jiného a to mě dělalo bezradnou ještě víc než jsem byla. Když jsem vstala, došla jsem do koupelny a dala se trochu dohromady. Chtěla jsem vypadat svěže, ale věděla jsem, že únavu nezamaskuji.  Na stole mi začal vibrovat telefon a tak jsem po něm sáhla a když jsem začala zalévat kávu, zvedla jsem to.

,, Parkerová, prosím?"

,, Jess, můžeš tu být tak za dvě hodiny? Přijde i Nettie a byl bych rád, kdybys u toho byla," ozvalo se a já si povzdechla.

,, Georgi, je to nutné? Stačí mi, že se s ní uvidím na zápase. Už takhle jsem z toho vyklepaná."

,, Věř mi, že to nutné je. Musí se to vyřešit, co nejdříve. Vždyť tu jde hlavně o tebe, Jess. Budeme v šatně," odpověděl a já si zamíchala cukr v kávě.

,, Dobrá, budu tam. Třeba se dozvíme, že se vlastně nic nestalo. Což by vlastně byla ta lepší varianta. Uvidíme se za dvě hodiny," odpověděla jsem a po rozloučení telefon položila. Nedokázala jsem si tohle vůbec představit a měla jsem z toho trochu obavy. Netušila jsem co čekat a co od toho očekávám. Snad jsem i v duchu doufala, že se nic nestalo a dozvíme se to. Ale věděla jsem, že z toho Nettie bude chtít dostat, co nejvíce a bude si to přímo užívat. Uklidňoval mě i pocit, že tam budeme samy a zbytek týmu se to nedozví. Že to zůstane jen mezi námi. Za hodinu a půl jsem se vydala na stadion a díky prázdným silnicím, jsem tam byla za dvacet minut. Před stadiónem jsem už poznala auta George s Patrickem. Ale mnohem víc mě překvapil i vůz Lucase.

,, Co ten tady dělá? Měl tu být až ve tři, když přijde tým," řekla jsem tiše a zakroutila nad tím hlavou. ,,Patricku, doufám, že jsi za ním nešel," řekla jsem si pro sebe a po té, co jsem uzamkla auto, se vydala za kluky do šatny. Byla jsem z toho trochu vystresovaná, ale doufala jsem, že vše bude v pořádku. Když jsem otevřela dveře, ulevilo se mi. Byl tam pouze Patrick s Georgem a Nettie. Ta mě propichovala pohledem a tak jsem pozornost obrátila ke svým dvěma asistentům.,, Ahoj Patricku, Georgi, Nettie," řekla jsem a pokusila se o úsměv.

,, Tak už mi konečně někdo řekne, co se tu děje? Proč jsem tu jen já a nikdo jiný?"zeptala se a já se posadila kousek od ní.

,, To by jsi měla vědět ty sama, ne? Nebo snad tu včerejší zprávu psal z tvého telefonu duch? A Jessice taky vyhrožuje tvůj duch?" začal Patrick a já sledovala jak šokem vykulila oči.

,, Ty jsi se jim svěřila? A řekla jsi jim aspoň vše? Víš, že teď půjdu za Lucasem?" zvedla se, ale George jí okamžitě usadil zpět.

,, Ano, řekla jsem jim vše. Nenechám tě, abys mi jakkoliv vyhrožovala a nutila mě tím, abych tě dala do základu."

,, Nikam nepůjdeš a budeš nás pozorně poslouchat. Ale nejdříve kápni božskou a řekni, zda se to opravdu stalo. Nikdo tomu totiž nevěří," řekl George a nevěřícně jí sledoval.

,, Má pravdu, měla bys konečně říct pravdu. Může to totiž zničit život člověku, který se tu o vás stará," přidal se Patrick a já přikývla.

,, Vážně tohle chceš? Zničit nejen mojí kariéru, ale i svojí? Čekala jsi snad, že se to nikdo nedozví a já se budu řídit tím, co mi řekneš? Vzpamatuj se!" křikla jsem a snažila se zahnat slzy, které se mi snažili dostat mimo oční víčka.

,, Přesně to budeš dělat, pokud chceš nadále trénovat tenhle tým."

,, To nemyslíš vážně! Nettie, proboha, nemůžeš tvrdit něco, co není pravda!" křikla jsem a bezradně vložila tvář do dlaní.

,, A jak ty to můžeš vědět! Vždyť jsi byla úplně mimo. Sotva jsi chodila. Nebýt mě, nedostala by jsi se ani domů!" křikla a já si vjela rukou do vlasů.,, Chceš pravdu? Máš jí mít. Teď naposled se nic nestalo, byla jsi úplně nepoužitelná. Předtím to aspoň trochu šlo," řekla a přitom se usmívala.,, Takhle jsem se aspoň dostala do základní sestavy."

,, Ale ty už jsi tam byla od samého začátku! Tím, že jsi mi vyhrožovala, sis to místo nevynutila! Věřila sem ti, proto sem tě tam dala!" křičela jsem už přes slzy a chodila ze strany na stranu.,, To s Melissou, proč jsi to udělala? Byl to ten samý důvod?" zeptala jsem se a podívala se George s Patrickem. Nice neříkali a snažili se zřejmě pochopit chování Nettie.

,, Protože semnou se nikdy nebavíš jako s ní. Nikdy jsi se na mě neusmála, ale na ní? Na ní jo!"

,, Dobře, tak to by stačilo. Nicméně, pokud půjdeš za Lucasem, poneseš následky za to, co se stalo. A pamatuj si, že můžeš přijít o místo v áčku," zasáhl Patrick a ona se na mě nechápavě podívala.

,, A z mé strany, nepočítej s žádnou shovívavostí. Dneska budeš na lavičce a ještě si rozmyslím zda někdy nastoupíš v základu," řekla jsem za sebe a ona vzala věci a odešla. Vztekle praštila dveřmi až jsem se sama lekla.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další pokračování:-)