Klap, klap... Zvuk se ozýval, když se přibližovali k hranici lesa. Colovi oči slzeli, jeho kroky byly z olova, stisk upevněný. Nebyl jediný kdo už nezvládal emoce. Rain jim pověděla příběh, jak les kdysi fungoval, nebyl tak těžký přejít ani ve skupinách, ale od zla ve městě, se celš říše pozměnila a les byl plný tajuplných pastí.

~"Cole!" Uslyšel radostný hlas své matky, z gramofonu hrála přijemná hudba a jeho rodiče tančili. Kroky otce byli jisté, tanečník se poznal a Cole byl po nich obou, jistý krok, který znal s lehkostí matčina. Její smích zaplnil místnost. Hladil na kůži a v uších se ozývala příjemná atmosféra. Jeho otec vykročil, aby změnil desku. Hudba se během chvíle změnila, Coleova oblíbená, už od mala na ni vymýšlel kroky tance. Otec byl jen pyšný, tanečník viděl vždy jen dalšího tanečníka. Jeho matka v něm viděla silného chlapce, rozumného a svéhlavého, učila ho pouze jít za svými sny, nebáw se a být sám sebou, nenechat se sejmout na kolena od ostatních. Když udělal první krok, otec pustil právě tuto hudbu, aby vedl synka k hudbě a tanci. To jak se vše zbořilo po smrti jeho matky, už nemohl malý Cole tušit. Tančil s rodiči a smál se, byl tak šťastný a bez starostí okolo.~

Ať byla vzpomínka krátká, bolela nejvíc, poslední ze šťastných, než jeho matka onemocněla. Jeho mysl si ji opět prehrávala jako gramafon opakovanou desku a chuť jít mizela, les ho táhl dál do hlubin.

Prudké zaškubnutí a náraz obličejů o záda ninjů před nimi. "Co se děje?" Ptal se míň potlučený Lloyd. "Brána, t-ta tu nebývala... Nedivím se, že přejít les nám trvalo den," povzdechla si Rain a sesunula se na kolena. "Je to tak zlé? Vždyť je to jen krystalová brána." Pokrčil rameny Cole. "Jo no, dá se otevřít, nebo ji vykopnout." Nikdo nechápal Rainu váhavost a strach z brány tyčící se před nima.

"To není jen obyčejná brána! Aletakovéto krystalové brány berou místu určitou energii, přetvářejí smysl prostředí na záludnější a temnější. "Tento les lákal vždy do hlubin, ale našel jsi klid, určitý, který jsi potřeboval. Přejít ho s uklidněnou myslí byla hračka než teď. Těžké to bylo, ne vždy každou vzpomínku zašoupneme do rohu a les ji dokáže vytáhnout a přetavit ve viditelný obraz. Ale tato brána, musí z lesa dělat jiný význam." Dumala před ní a pustila ruku, přecházela sem a tam. Malé vzpomínky nebyli problém, byla zvyklá, ale když se její ruka dotkla brány, okolí zhaslo. Po okolí se rozsvítili krystali, zářili tka jasně.

~"Víš co máš udělat broučku," pohladila ji po tvářích matka, "stačí jen sílu. Provází nás naším vývojem, nezasloužíš si ji, opustí tě, zneužiješ ji, zvadne jako květina, která brzy zahyne. Srdce na pravém místě a duši svobodnou." Slova která kladla byla tak pravdivá, zapomenuta v Rainině hlavě po dobu, co utekla do Ninjaga, co viděl pád svýc blízkých. Mr. Soul právě přišel o svou sílu, ale nějak se mu ji podařilo přenést do krystalů na jeho rozích, ten na hrudi byl nejdůležitější, nabíjel ostatní. Vždy se bála, aby neobrátila vlastní duši k temnotě. Bratr kolem ní poskakoval a otec zvedal pomocí holy krystaly, aby mohl dokončit plot. Rain byla však na zahradě zahalena v matčiných moudrech a výcviku. Každý krok musel být přesný, tak aby dokázala použít vlastní sílu, tak aby nespadla při boji. Musela si být jistá a to bývala. Bývalá víc než je teď a Rain to viděla, slova jako jehly v uších, ruce zářící mocí, jako kdyby ji krvácely.~

"Rain!" Vykřikl Lloyd a ostatní se seběhli k dívce. Cole bouchl do brány, jeho ruce zlávověli a uděřil ještě jednou, zámek se zakymácel, ale neotevřel. "J-já to neotevřu, nejde to." Hlesl překvapeně. "Jediný kdo to dokáže otevřít je náš nepřítel," přidala se k němu Nya. "Nebo někdo z města." Dodal Zane.

Tak moc se snažila, snažila se nezlomit a teď nedokázala najít vlastní sílu opět vstát. Dlouho se držela na laně, než sama skočila dolů. "Já nemůžu, má síla není tak silná, jako kdysi." Klepala se a cítila Lloydovu uklidňující ruku na zádech. "Vím, že to dáš, jsi silná, nevzdáváš se a stačí si jen víc věřit. Mou podporu máš." Jeho slova rozhodovala za něj, ne za tým a Rain se do větru a země usmála. "Naší podporu, jsme s tebou, tak se seber holka!" Sebevědomě dodala Nya a ušklíbla se na Rain. "Jooo do toho!" "Opět mimo Jayi," protočil očima Kai.

A v tu ránu projela okolím vlna energie. Její oči zářili bíle, až do tyrkysové, ruce se v hlíně ponořovali více. Její prsty se spojovali s pruhlednými. Země pod nima zářila, rozsvicovala tmu v lese a krystali měnili barvu.

Více v další kapitole, doufám, že i tato se vám libila. Upřímně tyto volné dny ve škole jsem aspoň propsala kapitolama, takže bych čekala dnes ještě jednu a zítra, než už nebudu mít další šanci, jelikož píšu 🙈😅👉🏻👈🏻❤️