Rain se procházela po školníc chodbách, odpočítávala každičkou sekundu, která tikla na hodinách na stěně. Lloyd se ji výhybal a vlastně byla za to prozatím ráda, jen jak se střetly a ona uviděla jeho a Harumini propletené prsty, přísahala by na svou rodinu, že by vraždila. Kdykoliv byl bez ní, snažil se ji přesvědčit, že miluje orávě tuto Harumi, která brala jeho prabé já. Rain chřadla, stejně tak, jako duše Lloyda. Mohla si přát být na chvíli bezcitná, na pár stop od něj nebýt tím kdo je, nebo ho nemilovat. Neměla být bláhová, když si myslela, že on ji právě poslytne celý svět.

Konec školy se blížil a její mysl byla rozptýlená, po její a Lloydovi hádce, co to s ním je, proč tak rychle své city obrátil, i když je zřejmě oba celou dobu cítili i bez její schopnosti. Byla jen pouze zraněná a ztracená. Vzpomínala na tvář masky, kterou nosí Mr. Soul, rohy ověšené krystali zapomnění. Z jejích myšlenek a vzteku na svůj přihloupý život v ústraní ji vyruší zrovna zvonek. Konec školy pro tento den. Kai ji dal znamení, že zadrží Lloyda a ona je může potajnu následovat. Nya byla ta, která popadla s dívkami Harumi a vlékla ji do obchoďáku. Teď to bylo jen na Rain. Být tichá víc než myš, udělat rychlou akci, aby ji Lloyd nezabránil strhnout náhrdelník a aby celý proces nepřerušil její odvěký nepřítel.

Když šli dostatečně dlouho, přistihla se, že je příliš ve velké viditelnosti, tak moc blízko Llyodových zad, aby snila o jeho hebkých zlatavě blonďatých kadeří. Ten risk, který neopakovala po ztrátě všeho ve svém životě, ji opět přemohl. Opět cítila chuť se prát, za to, co nechce dát z rukou nepříteli. Zavřela a šeptala si pro sebe. "Všechno nebo nic Rain, všechno nebo nic, jinak můžeš trčet ve své ulité napořád, i kdyby tvá smrt stála před tvým nosem!" Silně se nadechla a dohnala kluky. "Kluci? Čau!" Zdravila tak sebejistě a sjížděla Lloyda zkoumavým pohledem. "Víš že být tvá přítelkyně, nekoupím ti náhrdelník s tak prapodivnou modrou barvou? Nesedí k tobě, k těm zeleným očím. Koupila bych zelený, ale to není má starost, možná to jen špatně vidím" vrčela vzteky, až kluk před ní couvl, aby se urovnal v sebejistou pozici.

"Vážně mi nemusíš do všeho kecat Rain! Všichni tu víme, že jsi jak klíště na mne," protočil hravě očima a daval ji pořádnou medicínu, co potřebovala za ty roky v ulitě. "Ach jistě že tušíš! Protože se nehodlám vzdát další osoby, na které mi záleží, nehodlám ztratit dalšího člena, který ve mně probudil mé dávno pohřbené já!" Vykřikla vzteky. "Takže pokud-li chceme dělat nějaký rozhovor, zda je nějaké my, nebo vy, ty a Harumi, či jsem pro tebe klíště, co se nechce pustit, pak si promluvme, až ten náhrdelník nebude škrtit tvuj krk jako škrtič! Možná až tvoje oči naberou zpět zelenou luční barvu, si vůbec můžem promluvit o mé problematické postavě!" Strhla mu náhrdelník, ale cítila se tak moc plná hněvu, že pouze dokázala hodit náhrdelník, krystalem v před zemi, doufajíc, že se rozdrtí a její poslední slova, byla jako jed, pro nově probouzejíc chápající city Lloydova těla. "Uvidíme se zítra ve škole Lloyde Garmadone, ale neočekávej ode mne emoce!" Rozlobeně odešla, ale za prvním rohem nechala koktavý dech a slzám volný průběh. Možná ho miluje, možná milovala a možná jen doufala, že je milovana, jak doufá, že citiy dává najevo. Ale dodal ji opět náhled an nacvičený ninjův postoj, který ji učila její matka. Neměla nic slibovat, rozhodně ne, když tuší kam její stopa povede.

Celý den měla v plánu strávit zahalená jak nejlépe se jim omluvit, jak odejít a poskytnout jim souřadnice její cesty, jejího směšného plánu, pro její možnou smrt.

Přistihla se jak dvě hodiny napsala asi tak deset dopisů ve snaze něco jim vysvětlit, ale polovina písmen, byla rozmazaná jejímu slzami. S nádechem se podívala do zrcadla a vydechla. Vždy na vše byla poslední dobou sama a můžou být hrdinové města Ninjaga, můžou být vystaveni jakýkomukoliv nebezpečí, ale ne jemu, ne když viděla Lloyda, někoho koho v hloubi duše milovala a doufala, že on ji stejně oplácí city. Ale ten krystal, vše se změnilo a Rain nechtěla žít ve své ulitě nejistot, už kdysi měla jednat, bylo by jedno v jaké katastrofě je město, či oni, neznala je a bylo by vše tak jednoduší. Vydat se do města duší, ovládané Mr. Soul, bylo momentálně těžší, když ji znal lépe než ona sama sebe za ty roky.

Její poslední pokus o dopis, který nakonec se svou motivací dokončila, opustila svůj dům, na sobě měla zavázané gi na zády svou vytahovací hůl, aby nebyla tolik bezbranná, ani se neohlížela, jen beze slova zmizela, moc dobře tušila, že se ji bude Lloyd chtít omluvit, ale nebyl to on, neměl za co, nikdo ji nic nedlužil.

Možná v hloubi Lloydovi duše ano, něco co zatím ani jeden netušili, že potřebují slyšet, to co oba tížilo, ale teď zeleného ninju víc než před tim.

Hola, vím jaká to je doba co jsem sem nepsala, vlastně obecně na Wattpad. Upřímně a řečeno nebudu tu fanouškům slibovat stáhnutí této fikce z "Pozastavených" ani nevím kam to všechno bude stoupat, ale upřímně řečeno jsem si nacházela u vlastní styl psaní, přemýšlela nad lépe promyšlenými příběhy a na své staré se moc neohlížela.

No jen díky vaší podpoře, jsem se rozhodla po jedním komentářem konečně konat a mám ještě na cca 3 kapitoly, nevím jak je budu stihat psát, dala jsem se do příběhu novém o Ninjagu, který chci vydat dokončený 😉 love u guys, jen mějte se mnou trpělivost hodnou pro slona 😘