Za ninjy se vynořili ztracené duše, a když se Rain začala pomalu zvedat ze země, vytáhla podobnou mladou dívku. Průhledná dívka se postavila na zem, která byla ozářená a propletla více jistěji prsty s Rain, než ji vtáhla do sebe.

Tělo ozářila bíla barva, která se měnila do svetlé tyrkysové. Když se její nohy opět dotkly země, zdobili ji svítivé oči, duše z lesa se shromáždily blíže.

Stačilo pouze projít blíže, aby viděli jak se Rainina ruka skoro dotýká zámku na bráně a její energie tvoří klíč. Duše kráčeli blíže a splívali v Rainině okruhu. Poprvé si mohly povšimnout její síly. Ale byl to Lloyd co se otočil, aby zkontroloval cestu, všichni jeho přátelé sledovali krystali, kteří promítali jejich společné vzpomínky.

Zámek praskl, řetěz spadl na zem a nechal po sobě třpytivou stopu. Ale brána zustala zamčená, její síla mizela, svítící pruhledná krása kolem se vytrácela jako by nikdy nebyla stálá. Ticho se prolomilo slovy Kaie "Nechcete mi říct, že tu uvízneme." Schytal pouze vražedný pohled Nyi. "Trochu optimismu bráško," mluvila ostře a jasně. "Chce to jen věřit," prohlásil Cole. "Ani já svou sílu neobjevil jen tak jednoduše, zvlášť když stále byla ve mně, no tak lidi." Rozhodil rukama. "Věřte ji, ona to zvládne," usmál se Jay. Lloyd se k jejich dohadám nepřidal, místo popošel kousek za ně, a ohlédl se za roh. Rain mezitím padla vysílená na kolena.

"Víc už asi nesvedu," smutně sklopila hlavu. Zane vypadal zamyšleně, jakoby mohl něco projít databází. "Neříkala jsi, že les sám dává něco? Ztraceným nalézá je? Možná po tom všem, co se ti stalo, potřebuješ odstranit pochybnosti analézt vnitřní pochopení." Pormluvil náhle Zane a týmu něco docvaklo. "Vnitřní klid, jak jsi sama řekla." Hrnula se z Cole slova. "Třeba jsi odstranila tu temnou část lesa." Pokrčil rameny Jay.

"Počkat, kde je Lloyd?" Vystrašeně se podívala do davu, tak jako ostatní mezi sebe. "Klid, jsem tady," mávl a vyšel z poza stromu, "jen jsem měl pocit jakoby nás něco sledovalo." Došel až k ní a stskl ruku.

~"Bát se vlastní síly, je jako ji opovrhovat. Každá síla je skrotitelná s vnitřním já. Nejedná sama za sebe, ale bezhlavost, dokáže uškodit více. Nevědět jak ji ovládat, netrenovat mysl, znamená, že síla bude neovladatelná a nebezpečná, stejně tak jako člověk. Musíš se soust4edut, nebát se, věřit si! Tvá vlastní energie, si najde cestu zpět i z propasti. Až se vrátí, poznáš to!" Její matka ji poklepala na hruď. "Musíš jen nalézt to, co tu sílu vrátí do tvého těla," usmála se.~

S tím zmyzela poslední pochybnost. Pravda slovy se ji vracela do ucha, vnímala okolí a nenacházela uklidnění, než na své ruce ucítila Lloydovu. Pevně ji stiskl a usmál se hřejivým úsměvem. Nemohla uvěřit ve své štěstí a vnitřně pociťovala znovu bublající energii elementu duše, v jejích žilách.

Ale vše se přerušilo, když listí zapraskalo. Oči běhali po lese, sž spočali na místě, kde se zvuk ozýval. "Ať už je tam cokoliv, máme zbraně!" "A nebojíme se je použit!" Dodal Jay ke Kaiově větě. Všichni ostatní se plácli do čel, než z poza pařezu vyskočila průhledná duševní liška.

Rain si dvakrát protřela oči a sledovala lišku blížící se k ní, jak se jí otírá o nohy, jakoby to bylo domácí mazlík. "Asi si tě oblíbila." Uchechtl se Lloyd.

A tehdy by mohla přísagat, že to cítila jasně. Tu svou sebejistotu, obklopenou mocí vířící v jejích žilách. Jistou poměrnou změnu, jak se vracela do původního postoje k sobě i moci. Zemí se otřásl proud energie a brána se zlomek povolila. "Nemůžu uvěřit že jsi celou dobu byla tady," sehla se k lišce a pohladila ji. "Toto je White, něco jako duchovní zvíře, které se objevuje se silou a je to pomocník, jindy však útěkář," zasmála se a liška se omotala oko Lloyda, než se rozplynula a objevila se opět u brány.

"Dobře, teď by to mohlo třeba vyjít." Zhluboka se nadechla a sledovala svou dlaň, ze které proudila její energie, vytvářející průhledný klíč, který se nechtěl úplně zhmotnit. White prolezla mezi nohama ostatních a vpila se do Rain. Její oči opět zářili a klíč se zhmotňoval. Lloyd vycítil akt příležitosti a chytil ji za volnou ruku, jeho podpora a postoj odhodlání donutil Rain se vzpamatovat a probrat pod novým proud moci v ní. Klíč zapadl  do místa a otevřel bránu dokořán.

Teď už stačil ppuhý krok vpřed, jedne krok, bay vykročili z lesa a dostali se do města, mezi domy.

Guys omluvte ten krkolomný příběh, ale už jsem nevěděla co psát a jak to napsat. Dvě kapitoly za den mne vyšťa ili dost, uvidím jak se mi zítra bude dařit napsat kapitolu, ale nejsem si jistá zda to tak bude. No ale jsou venku z lesa konečně 👏🏻😂 to chce potlesk. No snad se to dalo čistí a bylo to srozumitelné a zaujatelné 🙈❤️