"Rain měla bys něco vědět" řekl a povzdechl si.

"A co?" zeptala se a zapátrala v jeho očích. "Až to řeknu, nikomu to neříkej" řekl a ona kývla hlavou. Chtěla jen znát pravdu. "To my jsme ti ninjové. Ve škole máme jednu misi, někoho najít, ale..." odmlčel se. "Ale co. Teď se dozvídám, že vy jste ti ninjové co chrání Ninjago a ty mi nakonec řekneš ale?" vyjela po něm. Ani si neuvědomovala, že je moc blízko. Jak do něho zabodla ukazováček.

Lloyd toho využil, chytil ji za ruku a stáhl do polibku. Měla vykulené oči. Tohle od něj nečekala. Hned jak se vzpamatovala ho trochu odtáhla. "Ale mám tě rád" jen jak to řekl se ji zastavilo srdce. Tak tolik teď chtěla ho objat. Říct, že to cítí stejně. Chtěla ho políbit, ale místo toho se koukla na zem. A bez pohkedu na něj odešla.

Tuhle reakci nečekal. Těsně u dveří se zarazila a šeptla věti, kterou by skoro nikdo neslyšel. "Miluju tě" jenže Lloyd to zaslechl. Chtěl ji zastavit, ale už zmáčkla kliku.

Pak se na něj podívala. Jeho oči byli vyděšené, což se moc k němu nehodilo. Skácela se na kolena a přitom zavřela dveře. Klečela tam a svíjela se. Slzy ji tekly po tvářích. "Co se děje, Rain" volal na ni. Objal ji kolem ramen. Nadechla se jeho vůně a zabořila čelo do jeho hrudi. "Já....já...já... Prostě nemůžu. Neměl bys být semnou. Není to dobré" šeptla mu do hrudi. Chtěla se od něj odtahnout, ale nemohla. Cítila se tak v bezpečí. Ikdyž Lloyd nechápal, na nic se neptal.

Po chvíli ticha se od něj odtahla a utekla. Popadla své věci, v rychlosti se s ostatními rozloučila a už utíkala domů.

Měla tolik otázek. Zmatek v hlavě. Hned se rozhodla vypadnout z domu. Obula si boty a vyšla ven. Do uší dala sluchátka a rozběhla se. V hlavě si přehrávala všechny rozhovory. Sem tam ji skápla slza.

Zavřela oči a snažila se na to nemyslet. Najednou ucítila strašnou bolest v zádech. Skácela se na zem a ohkédla se nazpět. Něco v černé barvě. Viděla chvilku rozmazaně, jdn jak zostřila se lekla. Její nedávný nepřítel. Začla couvat, ale bolest v zádech ji donutila zůstat na místě. Čekala na konec, ale on zmizel.

Ležela tam, neschopná pohybu. Do ruky vuala telefon a vytočila Lloyda. Když to nebral, už přestala doufat. Vzdával se. A přitom se držela.

Najednou to cvaklo a ozval se Lloydův hlas. "Rain, co se děje" vyhrkl. "Někdo mne srazil. Nemůžu se hnout. Já... Jsem kousek od vás. Vedlejší ulice" nevěděla co má dál říkat. Ozval se mužský hlas, oznamující konečný hovor. Rain si povzdychla. Myslela, že ji to nevěří. Naproti ní jelo auto. Dost rychle. Přibližovalo se každou sekundou. Počítala konec.

Než....

Ok, pikračování příště.

Snad se líbí kapča. No já jsem nemocná, což znamená, že hudu vydávat kapitoly dost často. Hlavně se zaměřím na tenhle příběh, Boj, BFF2: Kamarád do deště.

Takže tak. Mějte se❤