Ninjové vyšli přesně před krátkou prašnou cestou, vedoucí k lesu. "Ten les vypadá strašidelně," pronesl ustrašenecky Jay. "Nebuď bábovka Jayi." Protočil Kai, i když měl stejné zaváhání v hlase. "Hey Rain musela jít tudy, takže se držme pohromadě a přejdeme to." Odpověděl Lloyd s jistým odhodláním v hlase, byl první co vykročil. V dáli mohly u lesa zahlédnout postavu, ta se při instinktu otočila, jen aby se jemně usmála se znepokojením v grimase. "V-vy jste přišli?" Divila se, ale její pláč byl mírný a ruce se třásly. "Hey, Rain, vždy stojíme při tobě, dobře?" Zašeptala Nya. "A já se mám taky za co omluvit, ach bože, mrzí mne to," sklopil pohled a jeho blonďaté vlasy mu padaly do obličeje. 

"Nemohl jsi za to, vím to a neviním tě, možná trochu, ale tak bych nemohla vstoupit." Povzdechla si a přešla k nim blíže. Popravdě se snažím uklidnit, utřídit si hlavu, tak abych mohla vstoupit, ale když už jste tady," pohlédla na všechny a pak se zastavila u Lloyda, "nevím jaké trable máte kdo mezi sebou, ale my dva," ukázala na sebe a na něj, "si musíme promluvit." Povzdechla si a odtáhla ho stranou od hluku. 

"nechci si klást větší naděje, než mám, to co je mezi námi, už si tím tak nejsem jistá a já, vše se zvrtlo, že potřebuju slyšet tvoje slova, než ty, co mi hučí v hlavě." nejistě se mu podívala do očí. "Ne, pokud mne máš stále ráda, moje city se opravdu nezměnili, chápu, že po Harumi, je to těžké a není to jen pro tebe, opravdu." Byl tak otevřený a upřímný, že to Rain jen rozehřálo srdce. "T-takže bychom to měli uzavřít, spolu, nebo to ignorovat?" Ptala se opatrně a cítila se opět klidná, v jeho přítomnosti. "Co to třeba zkusit spolu? T-teda pokud chceš, netlačím a nenutím tě, opravdu." Vypadal tak roztomile, že ji to nedalo. Chytila jeho máchající ruku ve vzduchu, jejich prsty se instinktivně propletly mezi sebou. Pak trhla s jejich propletenými prsty a stáhla ho do polibku, když v rovnováze, se zachytila o jeho rameno. Jeho ruka našla domov zapletená do jejích kadeří, držící za zátylek. Nejdřív byl polibek jemný, opatrný, jako kdyby se mohly navzájem zranit. Její bzučení v souhlasu, ho nutilo se usmát a prohloubit polibek. Oba se však s trhnutím, rychle od sebe odtáhly a otočili se na ostatní. Jejich společné oddechnutím, když ani jeden z ninjů na ně nekoukal jim dovedl červeň a vetší zamilovaný úsměv na tvář. "T-to bylo opravdu dobré," špitli naráz a museli se rozesmát.

Jak mohl mít takové štěstí, potkat právdě dívku jako je Rain? Stejná myšlenka ji přelétala hlavou, jak kdy mohla pochybovat o lásce k Lloydovi?

                                                ________________________________________________

Proplétala se skrz zdi skály a jak omráčená postupovala cestou, kterou si pamatovala. Až když její prsty narazili na krystal, otevřela úplně oči a s hlubokým nádech vstoupila. Věděla ve velký náskok pro ninji, znala lsti a cestu do města, lépe jako nikdo jiný. Tušila, že zde Zane nebude chytat velký signál, proto před Lesem Vzpomínek zastavila. Její vzpomínky na rodinu a bratra, utřiďovala do koutu, ale momentální vzpomínky, co zažila s Lloydem, ji probleskovali myslí jako vlna. Její vlasy v uzlu si opět rozvázala a zahleděla se na přívěsek na jejím krku. Vždy se schovávala v koutě, úsměv se smíchem byli falešní, ale když se objevil on! Jeho zlatavé kadeře byly tak hebké, úsměv milující a oči jemné a laskavé, nemohla se nutit dále hrát, dále předvádět, jak moc neztratila. Vždyť ztratila toho tolik, ale ne vše, možná byla stále na živu, ale láska se ji uchovala a pevná vůle téže, jen potřebovala jeho, mít ho po boku a pak skoro ztratit, aby se probrala. Musela přestat hrát hry, ale když ucítila jistý instinkt, vedlo ji to k zamyšlení, zda to má podobně i Lloyd.

Věděla, že stojí za ní, i kdyby většina z týmu. Ale slyšet jejich hlasy, zvláště přímo Lloydův, jeho pravý neomámený medový hlas, bylo jako roztavit pouta na jejím srdci. Byla to její šance s ním mluvit, urovnat zbylé myšlenky, aby všichni mohly vstoupit. 

                                            ________________________________________________

"Dobrá, pamatujte si, že vše co uvidíte, jsou jen duchovní vzpomínky, léčka, aby jste se zapletli hlouběji, ztratili se z cesty a našli vlastní domov, ale my na to nemáme čas, musíme kráčet po cestě, bez ohledu na naše vzpomínky. Někdy je les nebezpečný, ale po většinu jen přehrává skrytou bolest minulosti, nebo hezké zážitky. Proto musíme držet při sobě, neoddělit se od skupiny." Prohlásila Rain a Lloyd přikývl. "Vytvoříme řetěz." Navrhoval a ona mu byla tak vděčná, že je při ní, i když možná více, že ji drží za ruku on. "Zane tvůj signál, tu nefunguje, ale ve městě by jsi mohl mít nějakou databázi, ale netuším jak velkou." "Dobrá, až vyjdeme z lesa, zkusím něco vyhledat." A tak se ninjové chytili za ruce a společně, v ninjím hadu vstoupili.

No možná ještě napíšu další kapitolu někdy, ale nezaručuju lidi, Upřímně mne čekají dva náročné testy. Ale hej snad jste si tuto sobotní kapitolu užili a třeba se zítra přiměju napsat jejich cestu lesem, než se po mně opět slehne zem, že? XD Tato kapitola je mimochodem pro vás ^^ Nat_Sasaki justAgirl195