' Ani nevím co by to lohlo vysvětlit, ani to není tvá vina Lloyde, vážně, je to spíše... Ach bože, měla jsem to udělat, už tehdya vás do toho nezatahovat. Přesto mi přijde, že by jste mne hledali a tak jsem nechala presné souřadnice své polohy. Prozatím se vyhněte komukoli podezřenému, komukoliv kdo by jen odhalil krystal, není to jen omámená mysl, ztráta paměti, ale i horší věci a já bych to nedokázala přijmout, kdybych vám nedala vědět. Sama nevím co by mne drželo zpátky v ulitě, tohoe co se stalo, mohlo se stát opět komukoliv a já nenechám, abych byl něčím otrokem, pozorovatelem v tmavém koutě své ulity, protože se bojí, protože to vzdává. Jak jste řekli, Ninja se nikdy nevzdává! A teď je řada na mne, abxch se svému zlu postavila, ať už s vámi v zádech, či bez vás. Do ničeho vás nenutím, buďte obezřetní.  
 
                                                      -Rain V.  '

Tím celý dopis končil, ninjové stáli nahromadění kolem kusu papíru a nemohli uvěřit, co jejich oči četli. Lloyd pochodoval v pozadí, jeho smyslo se vraceli zpět k velení a on v oparu její vůně se cítil klidnější. I kdyby ji milionkrát řekl, že ji miluje, Harumi by to dokázala zlomit, dokázala by mu však Rain říct pravdu i bez toho? Lloydovo pochodování skončilo, až před otevřenou skříní, kde určitě chybělo gi, ale jeho oči pátraly po látce šatů, které měla na bále, pamatoval si jemné tahy jejich kroků a tehdy by mohl určitě odpřísáhnout, že slova "Miluju tě, chci tě mít navždy po boku, nechci tu lhát, neodcházej, buď se mnou, buďme spolu," by byla i více vhodná, než po událostech nyní. Třeba by ho do svého plánu zatáhla, věřila by mu více, než-li teď a dříve. Lloydův sluch, zaznamenával slova, která četla Nya, i když mu mysl přeskakvoala po obloučích. "Potřebuje pomoct, to je jisté, ať nám lhala či ne, ať už stálo za jejím rozhodnutím cokoliv." Poznamenal ostře, aby všechny motivoval, jít do toho. "Zane, našel by jsi souřadnice, já jdu, a je mi jedno zda půjdeme jako tým nebo to někomu přijde pošemetní, pomáháme lidem, i sami sobě, necháme nikoho na holičkách, takže pokud nás někdo dokázal rozhodit, pak bychom si měli položit otázku, když nedokážem stát za jedno, byli jsme někdy snad oprabdu tým?" Teprve se k nim otočil, a každý mlčel, než se Cole pokusil prolomit napětí z jeho úst. "Hey, mi ji nechceme nechat na holičkách, ani tě tam nechat jít samotného, Zane už začal hkedat souřadnice, ale jde o tebe, jsi jak na nevyrovnané běžící dráze, každý krok, je bolest a slova z úst nože, takže co se děje kámo?" Setkal se Nyiným plácnutím do čela, kdy pochopil, že bude mluvit za všechny. "Co asi?! Byl ovládán někým, jen za pomoci krystalu, mohl navždy ztratit milovanou a teď když to chtěl urovnat se dozvídá, že šla pryč! Krucinál měj s ním soucit!" Zhluboka se nadechla a pak uvolnila napětí a zas se usmála. "A ty by sis s ní měl po tomto všem pormluvit Llyode! Myslím to vážně, vy dva, sami, na pikniku, v jejím oblíbeném parku, bez stresu, bez nebezpečí, bez optěžovaní. Oba potřebujete vydechnout a ty si zasloužíš normální chvilku člověka." Mrkla na něj.

"Hej, kluci? Našel jsem ty souřadnice," ozvla se Zane napjatě. "Skvěle, tak vyrážíme!" Zavolla zvesela Jay a odcházel ze dveří. "Jo no, věděli jste, že to je docela daleko? Jako, že dosti daleko a přesto blízko? Vede tam krystalický tunel, který je v hoře duší." Opakoval navigaci Zane, aby všichni jeho přátelé zaúpěli zoufalstvím a vydali se směrem k hoře.

Po silnicic vrzaly pneumatiky aut o štěrk, když se ninjova vozidla blížila k jejich cíli. "Myslím, že bych dal Pixal pusu! Ne spíš ji miluju, že myslí dopředu pořád, šourat se pěšky k této nejvzdálenější hoře v Ninjagu, by byla má smrt." Úlevně říkal Kai, doufajíc, že ho po misi Zane nezmrazí na kus lidské kostky ledu, za neokázalé vyjádření k Pixal. "Jo je jednička, něco zkusíš a můžeš být má ledová socha," varoval ho se smíchem Zane.

Vystoupili z vozidel a podívali se na vstup do jeskyně, vstoupili a hledali správnou odbočku ke krystalovému tunelu. "Mohl tu někdo dát ukazatele," stěžoval si Jay, i když chápal, že o průchodu mezi dvěmi městy, možná i světy věděl málo kdo. "Tahle jeskyně není výletní trasa Jayi." Opravoval ho Cole. "Vlastně kdo by sem z Ninjaga šel pro no skoro pro nic? Za to jak každého děsí nějaká historka o této duše, tím více, proč ukazatele." Nadzvedl obočí Lloyd. "Dobrá, dobrá, máte pravdu, je to i děsivé místo." Připouštěl rychle Jay. "Možná jen díky historkám." Přudávala se Nya do jejich konverzace. "Hey tudy!" Zvolal Kai. "Myslím, že to gede k tomu tunelu," hrdě se ušklíbl a vyžádal si od každého zásténání a protočení očí, nad jeho egem. "Zane kudy? Je to opravdu správná cesta?" Ptal se Lloyd přebírajíc zodpovědnost za velitele této skupiny. "Nefungují mi tu souřadnice, většina chodem je neprozkoumaná, ale u této se něco chytá, řekl bych, že ano." Pokyvovla zamyšleně nindrout hlavou. "To hako vám nestačí důkaz nad hlavou? Krystali a z krystalů napsán starodávný jazyk?" Povzdechl si Kai, "Tak málo důvěry u vás mám." "Ne nemáš! Jen se ujišťujem, nechceme se ztratit! Udělal by jsi to, i kdybych na tvém místě, jsem stál já." Vložil se do Kauových rozpaků Lloyd a společně vsichni vkročili do tunelu.

Hoja, další kapitola za dnešek. Nemohla jsem to tak nechat, po dlouhé době se ozvat a vydat jen jednu, že? Ispirace se má využít dokud ji má člověk a to i s časem. Zázračně mi odpadla praxe, kvůli přestěhování podniku, takže byl krásný čas na napsání dvou 😘
Snad se líbí lidi