Stál tam. V koutě dveří u jejího domu. Její otec vyšel z kuchyně a spolu s Lloydem čekal až se ukáže Rain. Mlčky sledoval Lloyda. Jako kdyby na něm něco viděl. Či se mu nelíbilo. Uslyšeli bouchnutí dveří. Rain vyšla. Jednou rukou si přidržovala sukni u šatů a druhou se držela na zábradlí. Lloyd se pouze usmíval. Jen jak sešla poslední schod, prolomil to prahnoucí ticho co zde panovalo.

„Jsi nádherná" šeptl k jejímu uchu. Otevřel dveře a vyšli, Rain podivilo, když před jejím domem parkovalo Lloydovo pracovní auto. Nejistě přišla až k autu. „Proč jsi bral tohle auto?" sklopila zrak. „Nevím co se může stát, a navíc, chci aby jsi byla v bezpečí" zvedl ji ukazováčkem bradu. Jen se usmál a otevřel dveře u jeho auta. „Dobře" nasedla a jen nechala na své tváři nejistý úsměv. Měla strach, že se tam ukáže. Ten kdo ji strašil každou noc.

Celou dobu sledovala krajinu, domy. Ani na jedinou sekundu se nepodívala na Lloyda či dopředu. „Vše bude v pořádku" položil ji ruku na tu její, jako kdyby věděl co chtěla slyšet. Uklidnilo jí to, než si mohl kdo myslet.

Když se auto zastavilo, pomohl ji vystoupit. Nastavil svou ruku a ona se za ni chytla. Nejistě vešla dovnitř. Lloyd ji protáhl mezi davy lidí a dovedl až k ostatním. Rain se musela pořád ohlížet za sebe, kolem sebe či do tmavých míst.

Někdo ji chytil za ruku a odtáhl doprostřed paketu. Jeho vůni by poznala vždy a všude. Dokázala by ji i probrat ze smrti či dokonce i kómatu.

Za krk si ho stáhla blíž k sobě. Jejich čela se dotýkala a ona překonala tu mezeru mezi nima. Spojila její rty s těmi jeho.

Ahojky.

Tak jsem tu zas. Napadá mne nový příběh který bych rozjela po ukončení tohoto či ještě za jeho provozu.

(Koukněte se na profil této úžasné holčiny OkaruSasaki)