Drželi se pohromadě, když kráčeli skrz město k hradu, Rain se napínala a Lloyd ji uklidňoval stisknutím ruky. Jejich prsty byli propletené a pevně stisknuté. Ale vše utichlo, když se před nimi objevil velitel. Prohlížel si je skeptickým pohledem a pátral po známkách útrap z lesa, hledal cokoliv, co by dokázalo, že nemají někoho od nich. Nemohla dál schovat tvář a oblečení pod šátkem, všichni věděli, že tomu nebude dlouho trvat, než je odhalí. Zane hledal zásadní dokumenty o kryštalovém městě. Už projel své knížky, ale nikde nebylo zmíněno, to co potřebovali.

Rain trochu couvla a porozhlédla se po okolí, a pak něco trefilo velitele. "Oni totiž mají někoho."  Ruce ji zářili magií a velitel se zamračil. "Ach Rain, náš pán, tě již očekává," zasmál se a uvolnil ji cestu, avšak ninji nepustil. "Tohle je tvůj konec mladá dámo." Zakřenil se a ona pohlédla na své kamarády, povzdychla si a vyšla. "Odboj se nikdy nevzdá, měl by jste si to vyrýt mezi oči. Stejně tak větu, dobro vždy zvítězí, protože temnota bez světla je hroutící se materiál, tak jako světlo bez stínů." Mrkl na Lloyd a Rain to zahřálo. Byla to úleva mít někoho na své straně, při sobě, jako součást. "Přesně a jednotlivec není nikdy sám." Zašklebila se a sebevědoměji kráčela k hradu z krystalů. 

Vyrazila bránu a vešla přímo do sálu, na trůnu seděl muž, na hlavě jelení masku, černou jako sama temnota, na rozích svítící modré krystalky, na krku jeden velký, oči stejně barevně zářící. Jeho hábit se zmačkal a přizpůsobil pohybu. "Už jsem se obával, že nepřijdeš," pokynul rukou a ze dveří vyšli vojáci, po zemi vláčili bezvědomé tělo jejího bratra. Rain si přikryla rukou ústa a držela se pohromadě, jen díky Lloydovým slovům. "Nech ho být, je to mezi námi, nebo se snad pletu?" Mračila se, ale nepřítelova tvář zůstala bez  jakéhokoliv výrazu, díky masce. "Mistr duše, že? Slyšel jsem toho tolik, co tento element dokáže a můj závěr byl jediný, při ztrátě všeho, budeš slabší, než s nimi. Potřeboval jsem zabrzdit prozkoumání tvých sil a to se mi povedlo, samotná brána byla problém, moc se koukáš do hlavy, než dovnitř a to tě oslabuje, bude tak jednoduché, tuto šarádu dokončit. Vzít si tvůj živel a plně ho využít." Krystaly začaly zářit a celé okolí se rozpadlo do střepů, mířící proti ní.  Její oči se mírně rozšířili a nastavila ruku před svůj obličej a trhla hlavou doprava, čekala jen bolest, ale něco to zastavila. Přikrčená přiotevřela jedno oko a nahlédla před sebe. Z její ruky vyzařovala tyrkysově bílá barva a před ní se tvořil štít z duší. "No páni," vydechla v úžasu. "Jen oddaluješ svůj konec." Vrčel Mr. Soul a Rain se pouze ušklíbla a pohlédla na svou dlaň. 

Nebo přibližuju tvůj konec." Krčila hravě rameny. Jeho nesouhlas byl z další várkou střepů, tentokrát i podlaha pod ní se rozpadla a ona spadla. Šel tak jistě, kráčel a každý stín, za ním se krčil. Krystaly mírně ozařovaly jeho tvář a cinkali o sebe v pohybu. Rainin dech se zvyšoval  s tepem a ona zavřela oči, jakožto instinkt. Podlaha se pod ní zvlnila, jako vodní hladina a světelný kruh vyrazil v před, sledovala s úžasem, co dokáže a zabydlovala se v této nové formě svého živlu. Mr. Soula to odhodila až ke schůdku na trůn. "Měl by jste si sundat svou masku!" Vstala a z každého kousku jejího těla proudila energie. Jedna duše rychle připlavala přes moře vzduchu k protivníkovi a zahleděla se mu do očí, než vstoupila do jeho těla. "S-u-n-d-e-j si m-a-s-k-u." Hláskovala Rain se zářícíma očima jako pochodně. Ať už se snažil bránit jakkoliv, jeho ruce oddalovali masku z jeho obličeje. Duše v něm vířila a tahala za provázky. A když Rain pohasla její energie, její oči se setkali s otcovými, svět se po druhé rozpadl a okolí zšedivělo. "T-Ty?!" Vrčela v oparu hněvu a ruce vybuchly energií, vše kolem se otáčelo rychle, duše se kolem ní proháněly, jako tornádo na poli. 

"Rain!" Svištící ticho prořízl jeho medový hlas s obavami. "Ona toho muže zná?" Zmateně se opáčil Jay a Kai netušíc pokrčil rameny. "Očividně ano," dodával ke klukům Cole a Lloyd je propálil pohledem. "Vždyť to tu může vybouchnout a vy řešíte da ho zná?! Ach bože." Postěžoval si a snažil se vejít dovnitř víru. 

"Jak jsi mohl!" Vztek z ní plival, stejně jako drak oheň. "Všichni jsme ti věřili a ty tohle? Ublížil jsi mu!" Slzy se zmocňovali jejích očí. "nebuď přehnaně dramatická, nasadil si opět masku. "Poháněná závist, v to, jak každý žil s nějakou mocí bylo děsivé a toto brnění bylo jedinou mocí v mém vlastnictví, nedávej mne do škatulky zlých, každý má kus temnoty!"  Vrčel zpět a vpálil na ni kus střepů a krystalů pobíhajících po zemi, ale vše se o vír z duší rozbilo. 

Lloyd byl již podruhé odhozen zpět ke dveřím a jeho starost o svou dívku vedla k nevážným, nepromyšleným krokům, v pokusu se k ní dostat. Rozběhl se a natáhl ruku, v tu chvíli se jedna duše vyřadila z víru, vrazila do Lloyda a znova ho odhodila k nohám ostatním.

Jeho pohled couval, její kroky se přibližovali. Jejich vzájemná síla se střetla a vytvořila obrovský výbuch, celé okolí pohltila tyrkysová s jasně modrou barvou, stěny síně hradu se zbořily, křišťály roztříštily a jediné co zůstalo stát byli sloupy, které podpíraly strop. Jejich moc zhasla a ztrstila se do výbuchu, jakoby ani jeden nemohl spojit je dohromady, či s nimi do sebe narazit, otcova maska praskla a odpadla levá spodní část, tak, že ukázala kus jeho čelisti. Další kousek byla pravá horní část, ta odkryla trochu jeho čela a vlasů. 

Holla holla, look who is back lol. No Konečně jsem měla opět náladu a inspiraci, dokonce na napsání dvou kapitol, tak snad jsem vás potěšila a nadchla příběhem, ale druhou zprávu nezastavím..... a oh ano blíží se pomalu konec knihy guys- Don't worry, stále mám ještě nějaký nápad pro prodloužení, pod rukávem.