Ria:

Pořád jsem hlavu otáčela k zrcadlu, mé instinkty křičeli jak o život, jelikož jaksi někdo mne sledoval, pořád jsem cítila něčí pohled, který přicházel za mnou, tudíž to musel být dotyčný za zrcadlem nebo tenhle divný kluk co se snaží o agenta. 

Ale... Vždyť ho nech, chudák kluk, postará se o zábavu a pak ho vyhodí. No... Ber to pozitivně, aspoň se zasmějem

Málem bych zapomněla na svůj hlásek co se snažím utěsnit, jaksi se mi to nevede, ale má aspoň pravdu. Soustředila jsem se na sebe, moje přednáška toho proč si zasloužím být agentkou. Má pozornost byla odváděna někým za zrcadlem, i přesto se mi podařilo být velmi dobrou. Nakonec tu stálo pár lidí, já mezi nimi, čekalo se jen na to kdy nás jeden z agentů vybere a my se tak stanem agenty. Slovo padlo na tři lidi a já byla mezi nimi, své nadšení jsem skryla, ale ti dva výherci tam začali jásat, poskakovat a to se očividně agentovi nelíbilo. Pohrozil jim, jenže oni ne a ne přestat. Ušklíbla jsem se když oba srazil k zemi jak mouchy a vyhodil v prvních minutách jejich práce z ní. Uvnitř jsem se šklebila a smála se jim, přitom štěstím poskakovala, ale na tu tvař co všichni viděli, jsem stála jak voják, jak ten nejlepší agent. „Takhle se chová spravný agent!" ukázal na mne a já teprv mohla odejít z tak příšerně dusné situace.

Peter:

Ta holka vyhrála, vzali ji, ale já tam celou tu dobu stál, pozoroval ji a snažil si vzpomenout. Nakonec když odcházela jsem odcházel, byl jsem ve dveřích, moc mne neviděla, jen záda, kdy jsem stále na sobě měl oblek. Odešel jsem z Shieldu a hopsal domů. Cestou se zastavil nakoupit v obchoděa  nakonec jsem došel do pokoje, vyklidil nákup a čekal poslušně na May. Z volného času jsem si stáhl fakta o tom Gangu a o jejich členech, byl tam jeden zapsán, jenže byl tajný, očividně žena? Nikdo netušil jen předpokládali že je to dívka.

Ria:

Viděla jsem jen kus jeho oblečení, ale ten oblek by poznal každý „Spider-man" zavrčela jsem když mi došlo že tu teď jen tak neprošel ale sledoval mne, naštěstí jsem tajná složka v gangu, tudíž o mně nic neví, ani nic nemůže dosvědčit. Rozhodla jsem se vytratit domů, sedla si na postel a čekala až si můj bratr všimne kdo se vrátil. Jenže jemu to bylo jedno, chtěl ať se tam dostanu, ať nikdo nezjistí kdo jsem pro koho pracuju, ať přežiju, nikdo mne nechytí a to se taky stalo, jak poslušný pes jsem vše splnila a on nedoufal v opak, kdyby se tak nestalo, neodvážila bych se přijít, ale to se hezky plete, bydlím tu a nenechám se vyhodit na ulici, i když by toho byl schopen.

Jsem zpátky a doufám že se vám líbí kapitola❤