Ria:

Ta melodie, která vycházela z jejího hlasu. Zpívala mou oblíbenou písničku, byla to spíš ukolébavka, ale co. Její hlas byl tak něžný. V pokoji , který voněl po levanduli, růži a orchideii, zaplnil smutek. Uslyšela jsem ránu. Váza - s motivi holubic a vrán, se roztříštila o dřevěnou podlahu, na milion kousků. Ten zvuk se nedal zapomenout. Její něžný hlas stichl. Umlčel ho dopad vázy. Můj pohled se přesměroval na muže v černém, na hlavě však nic neměli. Bylo jim krásně vidět do očí, do těch chladných. Byli tak ledové, že jsem se začala nevědomky třást.

Pomalu se otočila. I jí padl pohled na muže ve dveřích. Jeden vytasil pistoly. Namířil na ní. A pak.... Vystřelil. Její ruka padla na postel vedle mne. Mé oči se plnily slzama. Pak přišla řada na mne. V hlavě se mi promítali různé scénáře. „Dost!“ zakřičel za muži můj otec. Pak několik střelných ran a jejich těla se skácela k zemi. Ale ten, co střílel, otci utekl. Zanechali po sobě jen spoušť. Má matka byla mrtvá, ležela opřena o mou postel, její nehybná ruka vedle mne a já, pořád objímajíc její nehybné tělo, křičela. Křičela jsem na něj, na mého otce. Toh kdo to způsobil. Kvůli němu - protože je šéf nejslavnějšího a nejobávanějšího gangu tady v Queensu. Jedinou možností jak ho zníčit, ublížit mému otci, bylo zabít ty, na kterých mu záleží. Dá se říct, že můj bratr měl kliku. Byl totiž s kluky z otcova gangu někde a já zůstala s matkou doma. Už nikdy její jemný a medový hlas neuslyším.

Vzpomínám si na tu píseň. Všichni, kdo znali mou matku, říkají, že mám hlas po ní. Při každé zmíňce o ní, my naskočí husí kůže. Láska je má bolest. I mé vzpomínky na matku.

Once upon a time
I saw little girl
She sat on the grass and sang
Her tears run down after her skin
And she looking down
On her reflection
It's my song
What I'm singing for you
You are my little angel on the sky
I know how it's hard
Stop thinking over this world
I'm with you
Everywhere where you go
You don't alone
You have me
This story can be true
But you must belove it

Once upon a time
I saw you
My first happy moments
When I hold you in my hands
You were smiling on me
And your eyes glints
I can't live without you
You are my life,
My breath,
Outside air....

Oči se mi při vzpomínce na tu pínsičku, začaly plnit slzama, ale časem jsem se to naučila vzládat. Chybí mi, ten její smích, něžný a medový hlas. Ty časy jsou však pryč....

Ok, tak tady je po delší době kapitola. Z pohledu Rii. No doufám, že se líbí. Na příště, se můžete těšit z pohleda Petera 😘😉😊

Jinak se omlouvám za to, kdyby v tom anglickém tectu byla špatně poskládaná gramatika. Nejsem úplný profík či ecpert, takže doufám, že to mám správně. Hlavně tu poslední větu 😅😘

jenmojeStory tohle je kapitola pro tebe 😘💞