Peter:

Odcházel jsem zrovna ze školy, když mi v kapse vibroval mobil. S natěšením jsem ho zvedl, nebylo divu, že jsem to číslo neznal a tajně doufal, že to není nějaká propagační reklama. „Ano?" s nejistotou jsem se ozval jako první. Nejdřív jsem zarefistroval chraplavý hlas, jako by se onen člověk teprve probouzel a potom zívnutí. To mne zarazilo a já spomalil svou chůzy. „Ahoj Petere"ohlásil se mně moc dobře známý hlas pana Starka. „Pusť si okamžitě nahrávku, co jsem ti poslal a koukni na zprávy" jeho hlas se snažil být rázný a normlání, ale stěží se mi chtělo věřit, že by mu na to někdo skočil. „Je vám něco pane Stsrku?" tohle moc často nedělal. Pouze poslal souřadnice a pár inforamcí mi do obleku. Ale teď mi volal. „Je to velká akce, aspoň to co se děje" musel se pořád odmlčovat, a já jako malé dítě netrpělivě čekalo, co z něj vypadne. „Včera jsem to přehnal s pitím a teď mám kocovinu. Není vhidně, abych se takhle potuloval po městě a ke všemu chtěl bojovat s gangam" odkašlal si.

„Ano, jak si přejete" ukončil jsem hovor a rychle na sebe oblíknul oblek,vv jedné uličce. „Ahoj Karen, ukaž mi vše, co pan Stark poslal." „Jak si přeješ Petere." Před očima jsem viděl dlouhý televizní článek a pak i video. Všechen materiál jsem si prohlédnul a pořadně prostudoval. Byl čas, abych dělal i velké mise a ukázal panu Starkovi, co ve mně je.

Ria:

Musela jsem tam být. Táhl mne jako kameru. „Budeš naše kamera" důrazně řekl můj bratr. Jen jsem nad tím protočila očima. „Dobrá" vzdala jsem svou snahu ho přemlouvat, kdy žto nešlo mluvením, mohla jsem skusit ho přemluvit pohledem, ale je jako skála.

Šli pro drahokam. Teda, ano lpupit, ale šlo jen o jeden malý drahokam. Celou tu akci zamaskují, že ukradnou i několik šperků. Tudíž, by to mohlo zmást policii tím, že by se jednalo jen o loupež. Kamery náš Blesk vyřadil. Blesk je vlastně Nick Block, který je skvělý na elektroniku. Vše spravý, vyřeší,či dokonce vyřadí kamery a pak nastaví čas, kdy jsme tam mi bi, akorát, že to bude nahraná páska. Aby vše fungovalo tak jak má.

Čekala jsem tam a čekala. Pomalu usínala, jelikož v okolí bylo ticho. Ze dveří se vyřítil můj bratr, spolu s pár chlapy. „Ty krávo blbá" začal na mne řvát. „Měla jsi hlídat, být kamera!!" řval a já nechápala. „Vždyť taky jo, hlídala jsem!" ohradila jsem se na něj. „Jeden hrdina ti proklouzl mezi prsty a zabásl několik našich mužů, to ti přijde jako hlídání?!" Nemlhl si odpustit to řvaní a já se začala cítit hůř, když ten hrdina seskočil k nám. „Ale, kdo tady zlobí? To si s radostí veznu zpět. Krást se nemá" mrkl a vystřelil pavučinu, díky které vzal bratrovi jeho lup a to i s drahokamem. Začal boj, teda mi utekli. Dva naši chlapy také chytil, měli ho zaměstnat, ale teď jsou v base. „Kruci, viděl nás a je to tvá chyba!!!!" řval na mne a pak mne udeřil do nohy. „A já jsem výbušná, takže do mne nemlať" ruce v pěst a jednu jsem mu vrazila. „Cccc" syčel a odcházel z mého pokoje.

„I'm weapon, dangerous weapon. Your nightmare and my dark. I can't change it and you too because you are my prey. This nobody can't change God too. And do you know why? Because I, you, God and everybody don't have choice!!!"

531 slov. Wow pokrok a to jsem dala z obou pohledů. Tak jak pak se vám líbí první kapitola v přítomnosti? A jako vždy, něco anglicky. Tak snad rozumíte a ty Juli nepoužíváš překladač 😉😅😘

Pokud nerozumíte, jak jsem již zmiňovala, ráda vám to přeložím 😉😘😊😇