Ahojte! Dnes vám představíme autorku majkaBeni, která se se svým příběhem, Tajemství superhdinů, stala jedním z vítězů Open Novella Contest CZ/SK 2021. Pohodlně se usaďte a pusťte se do čtení! :)

Kdybys měla použít jen tři slova, jak bys popsala své autorské já během Open Novella Contest CZ/SK 2021?

bláznivý experimentátor neznající pravidla

✶

V jakém prostředí a za jakých okolností normálně píšeš? Držela ses obvyklých zvyků i při psaní svého ONC příběhu nebo se tvé návyky změnily?

Píšu prakticky kdykoli, kdy mám šanci být u počítače, protože sešit a tužka nejsou mí kamarádi. Co nepřepíšu do počítače ještě ten den, tak končí v propadlišti dějin, protože to už nemám šanci rozklíčovat.

Během ONC jsem byla u PC prakticky pořád, taaaakže tady problém nebyl. Co mi dělalo trochu problém byla publikace. Můj nejsilnější spisovatelský návyk je, že můžu vydávat příběh, až když ho mám celý sepsaný a jasně ukončený. V průběhu psaní se mi totiž hodně často mění charaktery (i gendery) postav, některé mažu, jiné přidám, takže tady bylo nutné napsat celý příběh v rámci prvního měsíce a pak už jen vychytávat nešvary v podobě pravopisu a stylistiky.

✶

Jak těžké pro tebe bylo vybrat si alespoň jedno ze zadaných témat soutěže a zakomponovat jej do příběhu? Nebo to bylo opačně? Měla jsi v hlavě námět, který zapadl mezi jedno z témat?

Shodou náhod jsem den před zveřejněním témat narazila na "writing prompt", kde autoři dostali za úkol napsat příběh, ve kterém by superhrdina a záporák měli společného přítele, o kterého by se přetahovali. Přišlo mi to zábavné a říkala jsem si, že bych to možná mohla napsat. Možná... A když jsem se dozvěděla o ONC, zajímalo mě, jestli by tam tento nápad šel nějak napasovat a bum! Hned první téma byla učiněná bomba. Navíc s Batmanem! To zkrátka nešlo nevyužít!

✶

Jak vznikal příběh "Tajemství superhrdinů"? Plánovala jsi děj ještě předtím, než jsi začala psát nebo se příběh vyvíjel tzv. za pochodu?

Při psaní jsem měla v hlavě jen několik scén, které jsem se snažila spojit. Prvním kouskem byla situace s autodestrukčním tlačítkem, kdy superhrdina málem nechtěně vyhodí vše do vzduchu, zatímco záporák to musí zachránit. Další byla tornádová scéna, kdy záporák přispěchá na pomoc hrdinovi a oba se setkají s "nemesis", Přízrakem. A posledním kouskem byla grande finále scéna (zde jsem pořád přemýšlela nad tím, jak moc nechat záporáka propadnout "temné straně" síly. V jedné verzi Přízrak poslechne a získá pro sebe "romantickej interest", v další se zase zachová jako hrdina, jinde podlehne jen na chviličku a pak se zase srovná, jó, závěr byl oříšek)).

Když jsem psala, tak jsem napojovala tyto scény do vyššího celku a pak vše upravovala. Nechávala jsem se přitom vést postavami, kdy si ony samy řekly, co potřebují (např. Suprduprman a jeho chvilka nevydařeného převlékání v parku). Zde to navíc bylo komplikované minimálním rozsahem, u kterého jsem si pořád říkala: "Sakra práce, těch 20k nikdy nedám!" První verze měla jen něco kolem 16k slov a já pak během následujících týdnů jen přidávala omáčku, aby to bylo čtivější, uhlazenější a eventuálně i delší (ale bez zbytečných vycpávek, ty nemá nikdo rád).

✶

Nastal během soutěže moment, kdy tě přepadl autorský blok? Pokud ano, co tě namotivovalo zpátky ke psaní?

Autorský blok mě nikdy nepřepadl, spíše bych to nazvala nechutí, leností a prokrastinací, kdy místo abych psala jednu věc, tak skáču z jednoho příběhu do druhého a nedokážu nic dotáhnout do konce. Jsem jak ztřeštěný žabák, co skáče po kamenech nejrůznějších textů a dělá revize, místo aby pokračoval ve psaní.

Zjistila jsem, že zabírá návrat ke kořenům, přečíst si něco ze starších kapitol, znovu nasát tu chvilku, kdy jsem měla motivaci zůstat na tom jednom kamínku a pak... ono to zkrátka zase naskočí. A když ne, pak je někde háček a je třeba v příběhu něco změnit. Tehdy si příběh zkopíruju do souboru "xy kdyby změna" a vymýšlím, co s tím dál. Změnit charakter, živé zabít, mrtvé vzkřísit... Tou nejúčinnější zbraní proti autorskému bloku je o příběhu neustále přemýšlet. Čekáš na autobus? Přehrávej si nějakou scénu z příběhu. Může být už napsaná, možná tě ještě čeká, ale přehrávej si ji. Zasazuj ji do kontextu, promýšlej minulost/budoucnost postav. Měj to v hlavě ve dne v noci. V koupelně, na záchodě, před spaním... A to by bylo, aby se ta mrška motivace zase neukázala.

✶

Je ve tvém příběhu postava, kterou bys ráda znala i v reálném životě? Jakou roli by v něm měla?

Rozhodně můj "záporák" Lukáš aka Inženýr. Zašli bychom na koláč, probrali naše ambice týkající se ovládnutí světa a pak bych s ním vyrazila nakrmit jeho aligátora (který může i nemusí být verze Lokiho z jiného vesmíru).

✶

Jaká je tvá oblíbená pasáž z příběhu? (Ve které kapitole ji můžeme najít?) Bylo těžké nebo naopak lehké ji napsat?

Můj favorit je kapitola 10. nesoucí název Ztráta hlavy. Zde je představen Inženýrův souboj s nejmenovaným švédským obchodním řetězcem, jehož katalog nábytku působí jako zaklínadlo z Harryho Pottera. Mou oblíbenou scénou je, když Inženýr zapne počítač, na kterém se přirozeně začnou načítat aktualizace a on přitom málem slétne z té prokleté židle, které nedrží kolečko. To je totiž založeno na pravdivé události, něco podobného se stalo i mně a kdykoli si to čtu, tak se chechtám, že to trápení má někdo jiný.

✶

Maximální hranicí pro ONC bylo 40 000 slov. Zdálo se ti to omezující? Existují scény, které jsi kvůli tomu musela z příběhu nakonec vyškrtnout?

Určitě jsou příběhy, kterým 40k slov ubližuje (proto je častější hranice 50k slov jako např. u NaNoWriMo). Mně osobně se ale netýkala, žádné škrtačky se nekonaly a superhrdinové i superpadouši jsou zkrátka stoprocentní a nic jim nechybí.

✶

Psaní a dokončení novely je mnohdy náročný proces. (Proces, který si ale určitě zaslouží uznání!) Je tu něco, co ses o sobě jakožto spisovatelce během psaní pro ONC naučila? Našla jsi například své silné stránky, o kterých jsi do té doby nevěděla? Nebo naopak existuje něco, o čem už teď víš, že se tomu při psaní budoucích příběhů vyhneš nebo uděláš jinak?

Při psaní ONC jsem se přesvědčila o svém stylu, který není ani dobrý, ani špatný, zkrátka je... jiný. Zatímco jedni autoři vydávali kapitoly hned po dopsání, já jsem potřebovala mít všechno hotové. To je zkrátka mé prokletí. Někdo vydal část a pak se k ní desetkrát vracel a dolaďoval ji, zatímco já, jakmile jsem ji vydala, tak jsem se jí už ani nedotkla.

Jsem ten typ autora, jehož první verze příběhu je jako uhlík a teprve poté, co si ji po sobě alespoň desetkrát přečtu a upravím, tak mám diamant, který můžu ukázat světu. Silnou stránku tak mám určitě vytrvalost, perfekcionismus, možná... posedlost? Nevím, číst po sobě tolikrát jeden příběh mi už zavání ústavem.

✶

Jaké máš teď s příběhem "Tajemství superhrdinů" plány? Přijde na řadu například korekce, příprava příběhu na NaNoWriMo, nebo publikace? Přemýšlela jsi o napsání druhého dílu?

Mám v plánu někdy v budoucnu přidat minipovídku, ve které by hrdinové slavili naši výhru (všemocný Autor zvítězil v ONC a tak jim umožní si dát trochu do nosu). Jinak příběh považuji za ukončený, korekce už také byly provedeny (pokud v něm ale najdete tiskařského šotka, jen se ozvěte!) a myslím si, že psát ho dál a natahovat ho, to by bylo akorát na škodu.

✶

Jaký nejhezčí komentář jsi od svých čtenářů dostala?

Komentáře jsou jako sušenky, jeden je fajn, ale když je jich celý talíř, ojojoj! Nedokážu si vybrat jen jeden z nich, úsměv na tváři mi vykouzlí zkrátka každé upozornění, protože vím, že si můžu s někým o příběhu povídat!

Mezi mé nejoblíbenější kategorie patří "to neudělá", "nedělej to", "on to udělal!" . Pak také teoretizování ve smyslu "nevěřím mu", "myslím si, že to bude takhle..." a "jsem zvědavý/zvědavá, jak to bude pokračovat".

✶

Na profilu máš zveřejněno více příběhů. Který z nich je tvůj nejoblíbenější?

Hah, nejoblíbenější. Ty příběhy jsou jako mé děti, takže nemůžu říct, že bych nějaký upřednostňovala. Jsou tu však dva, které za sebou mají vážně zajímavou historii. Prvním je Já, Zimžírka, který byl prvním příběhem, kde jsem přesáhla "klasickou" hranici 50k slov a dostala se na 70k (za což jsem se musela odměnit čokoládou!). Druhým je fantasy s názvem Magičtí, ve kterém jsem dala prostor své zálibě ve starověkém Řecku a zkrátka jsem se tam... vyřádila. A to pořádně.

✶

Jsi typ autora, který si své texty schovává nebo je bez milosti mažeš? Pamatuješ si na svůj úplně první napsaný příběh?

Ráda si příběhy schovávám a publikuji je až když mají určitou reprezentativní podobu. Mazání moc neholduji, zvláště když díky recenzí vím, že i něco, co je "na odpis" v sobě skrývá potenciál, který může být dále rozvinut.

Můj úplně první příběh, to je oříšek. Na Wattpadu jsem začínala po malých krůčkách. Nejprve jsem se otrkávala na básničkách založených na existujících písních (takže vlastně nic moc náročného), pak jsem přešla na vymýšlení příšerek do Příručky a poté přišly povídky. Všechna tato díla měla výhodu v tom, že části byly uzavřené a nijak na sebe nenavazovaly. Tím prvním příběhem jako tady-máš-kapitoly příběhem, to byl Jeník, příběh démona. Urban fantasy z Prahy, kde jsem za pomoci nechápavého pekelníka dokázala napsat text, ve kterém se kromě boje nebe a pekla objevují i části z běžného života.

✶

Jaké Wattpad spisovatele bys doporučila ostatním?

To je velice těžká otázka, řekněme, že když se objeví nový uživatel Wattpadu, který neví, od koho by co četl, tak mám osvědčenou trojici:

zirafice na fantasy/poezii

Phantom-Shark na sci-fi/military

Strangiez na fantasy

V okolí mám samozřejmě ještě spoustu dalších jmen, ale řekněme, že toto je léty prověřené trio.

✶

Tímto je dnešní rozhovor u konce. Nezapomeňte autorku příběhu Tajemství superhrdinů podpořit tím, že zavítáte na její profil. Děkujeme za spolupráci, majkaBeni!

Také si do knihovny nezapomeňte přidat příběh, který se stal jedním z vítězů Open Novella Contest CZ/SK 2021.

Tajemství superhrdinů - majkaBeni

Suprduprman a Inženýr. Na jedné straně je ochránce Města, který má všechny možné superschopnosti, ale také inteligenci vařené papriky. Na druhé stojí záporák, který nedosáhl na doktorát a každý týden se pokouší nad hrdinou zvítězit. Jenže marně.Jednou však do jejich kočkování vpadne někdo nový. Přízrak. Osoba z jiného světa s mocí upravovat realitu a nahnout váhy dobra a zla směrem, kterým uzná za vhodné. A pro Suprduprmana to nevypadá dobře. Aby ochránil své nejbližší, musí spojit své síly s Inženýrem. Jenže padouchům se přeci nedá věřit!