Prozraď nám nejprve něco málo o sobě.

Zvídavé dítě, maladaptivní snílek, Vodnář, kávomil a umělec všeho druhu. Roky vystupuji pod pseudonymem „adís okami", identitou grafika a pisálka, malířky, knihvazačky a solidního improvizátora či prokrastinátora. Můj vnitřní svět jde proti proudu a často padám dolů, když se střetnu tváří v tvář s realitou – to je nemesis snílků.

Jaké téma/témata sis pro letošní rok vybrala? Co tě na nich zaujalo?

Podobně jako minulý rok, i letos jsem neočekávala účast – ale něco mi říkalo, abych si témata projela, byť třikrát, a intuitivně našla šampiona (zvlášť díky skladateli Hiroyuki Sawano, který přispěl svými motivujícími tóny). Nečekala jsem, že se mě dotkne a že se díky němu rozvine takový krásný příběh.

Tento rok byla témata silná. Každé z nich probouzelo inspirativní šelmu a každé z nich si zcela jistě vybralo svého pisálka. Nejvíc jsem ocenila, že opět jednotlivá témata gradovala v rámci inspirace a interpretace – každé mělo něco do sebe.

Mým šampiónem se stal:

[34:] „Chtěl/a jsi letět na Měsíc, vidět jeho stříbřitý bílý lesk vlastníma očima. Místo toho Měsíc přiletěl k tobě. Jednoho dne, ke tvým dveřím."

Nepovinná otázka: Poradila bys něco ostatním soutěžícím při výběru témat? Např. jaké zvolit? Experimentovat nebo ne? Kombinovat témata nebo se držet jednoho? atd.

Myslím, že každé téma trkne do nosu/se přitiskne k jednotlivci zcela bez racionálního důvodu. Podobně jako si každá kniha najde svého čtenáře, i spisovatel si najde své téma.

Experimentovat rozhodně není na škodu, protože tak si pisálek rozšíří své portfolio. Pokud se u tématu zastaví a řekne si: „Že by?", tak je to rozhodující; člověk tak zakusí jinou oblast hledání a rešerší, načež si může osvojit další zkušenost a zjistit, zda mu styl psaní vyhovuje či ne.

Protože pokud je to v rámci psaní nějaké výzvy (třeba ONC nebo camp NaNoWriMo), probudí se v nás takový soutěžní plamen, který nás posune dál a pomůže nám k absolvování/zkoumání další a jiné zručnosti. V dobrovolném čase by nás asi nenapadlo psát horor, když jsme zvyklí na fantastiku.

„Ale co když...?"

Kombinování témat se mi zdá jako dvojí zbraň. Ano, v jednu chvíli nám to velmi pomůže během výběru, když se nemůžeme rozhodnout. Jde o jeden z kompromisů, pokud se nám zalíbí více témat. Na druhou stranu nás to může znervóznit.

Tuším že předchozí ročník (nebo ročník ještě předtím) jsem se zúčastnila pod pseudonymem a vybrala si dvě témata. Obě mi pomohla k rozšíření literárního universa a díky nim jsem byla schopna vytvořit a nadefinovat hlavního hrdinu. Jenže v průběhu psaní jsem na to jedno téma zapomněla – a držela se striktně jednoho, načež jsem nesplnila zadání a vypadla z kola. Takže ano, pomohla mi, ale měla jsem si původně položit otázku, zda mi za to opravdu stojí i ten druhý výběr, který mě pouze inspiroval, ale nebyl součástí příběhu.

Takže tu jde zásadně o nastavení priorit. Pro příště bych byla opatrná a více si urovnala tématické příčky. Nicméně, i s jedním (interpretujícím) tématem se dá vykouzlit krásné dílo.

A především tu jde o to to nevzdát. Zahořet pro příběh. Pro výzvu. A najít jiskru nejen ve svém srdci, ale v psaní příběhu. Zamilovat se do něj, aby se dokázali zamilovat druzí.

Nakonec zjistíte, že jste na sebe pyšní. A že to je důvod, proč psaní milujete. Protože není větší pýchy než okamžik, kdy napíšete poslední tečku.

Představ čtenářům tvou vítěznou novelu. O čem je? Proč by neměla chybět v žádné knihovně?

LUNA:/KONSTRUKT je mystická space opera, která se věnuje otázkám (ne)smrtelnosti, kolonizace a snění v rovinách astrálu i reality.

V příběhu se naskýtá mnoho skrytých myšlenek, hypotéz a (ne)kontrolované lucidnosti. Nepatrně se kloubí s poetickou fantastikou především v oblasti, kdy se lidé dokáží napojit na živé planety a komunikují s jejími jádry.

Spacepunk spřátelený s žánrem mecha / transhumanismus / cyberpunk / solarpunk.

O dýchajících a osamocených planetách, nesmrtelném a snícím lidstvu. Filosofie o tom, jak vznikly Hvězdy, sny, otázky a obavy z vnitřní smrti.

O rudém Marsu; o hypotetické planetě Phaeton; o začátku, středu, konci; o Měsíci a Slunci; Jupiteru... a pak o Otci a Stvořiteli hvězd, tmy a nehranic – o Vesmíru.

O Olivii Ädelsten, která ze sna dokáže vytvořit hmotu, vylovit lucidní myšlenku své mysli a přednést ji realitě. O vesmírné armádní operátorce Traumhandler Drei, o nesmrtelné ženě, upoutané na vozíčku a s myslí připojenou na Nekonečno. O ní, jejím bratrovi a rodičích, vesmírně známých badatelích.

Je to příběh o Olivii a Měsíci. O lidech na Zemi, na Marsu a umělých prstencích. O plavbě mezi hvězdami a snovými vlnami.

LUNA:/KONSTRUKT nabízí lyrický pohled na vesmír a dalekou alternativní budoucnost, prokvetlý a expandující sen. Myslím si, že čtenáři budou proplouvat poetickým kouzlením, občasně technologickou hatmatilkou, ale zejména budou plavat v abstraktu vesmírného prostoru.

Nejde o jednoduché čtení. Ale osobně si myslím, že LUNA má kouzelný potenciál, který se věrně klaní starým sci-fi klasikám.

Pro milovníky a fanoušky knih Spát v moři hvězd [Christopher Paolini], Icehenge [Kim Stanley Robinson] a Médium [William Gibson].

Jak probíhalo psaní tvé soutěžní novely? Psala jsi každý den? Plánovala jsi příběh dopředu nebo se vyvíjel postupně? Bojovala jsi s tvůrčími bloky nebo šlo vše jako po másle?

Zuřivě jsem psala každý den a taktéž jsem se každým dnem nacházela myšlenkami v příběhu. Žila jsem jím. Proplouvala jím. Nestalo se, že bych se zastavila a nevěděla, jak dál. Jen jsem si občas dala pauzu, abych promyslela rozvětvení příběhu, aniž bych překročila budoucí hranici 40.000 slov. Původně jsem LUNU plánovala dějově roztáhnout, ale nevlezla bych se do limitu.

Psala jsem zcela intuitivně, aniž bych znala budoucí kroky. Aniž bych věděla, jak to skončí. Neměla jsem cíl, neměla jsem ani sešit s tužkou, ani »novela-plánovač«. Příběh měl své tempo a vlastní plán, který se projevoval během psaní. Příběh byl koneckonců tajemstvím i pro mě samotnou.

Další zastávka mě čekala tři kapitoly před koncem. Držela mě pod krkem smutná myšlenka konce; protože jsem se s příběhem nechtěla rozloučit. Stála jsem a stála a čekala, až se odvážím pohlédnout epilogu do očí.

Opakovaně jsem poslouchala píseň Avoid [Hiroyuki Sawano], mluvila s Olivií a Měsícem a nechala se hřát studeným vesmírem – tam, někde v myšlenkách, někde mezi hvězdami, zatímco já byla na Zemi.

Příběh jsem dokončila za sedm týdnů. Jednalo se o nejkratší a zároveň o nejdelší (a nejprožitkovější) psací lhůtu. Věřte mi, nechtěla jsem se rozloučit.

Při psaní poslední kapitoly jsem uronila slzu. Lepší konec si LUNA, Olivia a Měsíc nezasloužili.

Bylo pro tebe těžké psát pod časovým tlakem nebo naopak - motivovalo tě to k psaní o to víc?

Nevnímala jsem to. Z nějakého důvodu jsem ani nepociťovala nátlak, dokonce jsem byla tak vepředu, že jsem si musela značit do kalendáře, kdy se mám přihlásit skrz formulář. Psala jsem a psala tak moc, že jsem za tři týdny byla v půlce příběhu, takže mě časový harmonogram výzvy nijak zvlášť neomezoval.

Psala jsem vlastním tempem bez zpětného pohledu na to, že jsem něčím limitována. Ať už počtem slov, tak daty.

Jak vznikl cover příběhu? Vytvořila jsi jej sama nebo na objednávku?

Obálku jsem tvořila sama. Jednalo se o poněkud intuitivní tvorbu, která abstraktně přesně definuje příběh – což je mi vždy během tvoření obálek takovou maličkou záhadou. Na to, že jsem cover nedělala šíleně dlouho a mám ke grafice jistou averzi, zvládla jsem nejen obálku, ale i grafické upoutávky. V jednoduchosti se skrývá jistá krása.

U obálky se dá najít odštěpek textury, připomínající Měsíc, a zbytek tvoří metamorfózní mlhovinu kreativity. Monochromatická paleta vystihuje neutrální půvab i kontrast díla. A oranžová? Sourozenci Ädelstenovi mají oranžové vlasy (a došlo mi to až teď, ta spojitost).

Nepovinná otázka: Které autory a příběhy z letošního ročníku bys vyzdvihla a proč?

Ráda bych označila všechny spolubojovníky, protože každé dílo má něco »svého« a »jedinečného«. Každý se snažil, našel to své a vytvořil dechberoucí dílko.

Ovšem nejvíc mě zaujal Půlnoční déšť - MyMagicLexi O němém Jankovi - MajkaBeni, Dům jisker a krve - apokalypticka a Resort Grand Tropical - Sasanka_.

Kdo je tvým největším vzorem, co se týče psaní?

Poslední dobou se hodně věnuji mistrům klasické sci-fi literatury, což se odráží i v mých dílech a zejména ve stylu psaní. Za největší vlnu a vliv v mém psacím motoru považuji Williama Gibsona, „otce cyberpunku", který se také párkrát nepatrně vydal do vesmírných/orbitálních proudů. Jeho styl je druhými nepochopen a z velké části kritizován (občas nepochopen i mnou), ale po dočtení si tak člověk kecne na židli, svěsí ramena a zašeptá: „Wau." Nejvíce mě ovlivnil knihou Médium, která patří k mé srdeční záležitosti.

Z poetické stránky se na mě podepsala Maggie Stiefvater sérií The Raven Cycle, kterou jsem četla ve slovenském jazyce (už asi třikrát). A možné spojení zpěvavé slovenštiny a multitalentované Maggie ve mně probudilo zvláštní literární divokost, která se nevztahuje na slohová pravidla a pravidelnost. U jejího stylu se vymyká kontrole veškerá známá literární jazyčnost, přehlednost a omezení. Říkáte si, že nerozumíte jejímu tempu, máte pocit, že jste se stali naprosto ztraceným Holanďanem, ale pak, pak, v tom chaosu, v tom tepu příběhu, poté, co si přečtěte vše znovu, pochopíte. A zamilujete se. Její psaní se vyvléká stereotypům a klišé (v rámci stylistiky psaní), což také znamená, že hodně lidí její díla vzdá. Přitom jde o diamant.

Nicméně mě velmi inspiruje jedna mantra od Garyho Provosta, kterou mám vytištěnou na všech místech, na nichž píšu nebo čtu.

A právě ta definuje Maggie Stiefvater, Williama Gibsona a mě.

„This sentence has five words. Here are five more words. Five-word sentences are fine. But several together become monotonous. Listen to what is happening. The writing is getting boring. The sound of it drones. It's like a stuck record. The ear demands some variety.

Now listen. I vary the sentence length, and I create music. Music. The writing sings. It has a pleasant rhythm, a lilt, a harmony. I use short sentences. And I use sentences of medium length. And sometimes, when I am certain the reader is rested, I will engage him with a sentence of considerable length, a sentence that burns with energy and builds with all the impetus of a crescendo, the roll of the drums, the crash of the cymbals–sounds that say listen to this, it is important.

So write with a combination of short, medium, and long sentences. Create a sound that pleases the reader's ear. Don't just write words. Write music."

Co bys vzkázala/poradila budoucím účastníkům ONC?

Pokud vás psaní naplňuje, sáhněte po každé příležitosti vyvíjet se. ONC je unikátním projektem, a to i přestože nenabízí zpětnou vazbu (čemuž rozumím), který rozvíjí představivost a scelistvuje spisovatelskou komunitu.

Nebojte se. Říká se, že okamžik, kdy vás brní prsty a pociťujete strach z kroku vpřed, většinou značí, že do toho máte skočit.

Se psaním se dá riskovat – a nikomu se nic nestane.

Bez risku není zkušenost.

Bez zkušenosti není zápal pro psaní.

Bez zápalu pro psaní není psaní se srdcem.

Vezměte pera, oprašte ty nádherné zápisníky, vytvořte nový dokument ve Wordu a jděte zuřivě na to. Hledejte se. Ptejte se. Čtěte. Pište.

Pište především pro sebe.

A pište překrásnou hudbu.

Představ nám některé ze svých dalších děl, která na Wattpadu máš. Co by čtenářům rozhodně nemělo ujít?

Jsem velice náladové dítko, které má sice v dílně pár dokončených děl, ale když mě přestane bavit, publikaci většinou mažu (protože neodpovídá mým referencím, náladě a situaci). Takže bych mohla odkázat na mafiánskou urban fantastiku, na kyberpunk s hasiči, ale bohužel – už mě svrbí prsty jen při vzpomínce, že to psalo mé „mladší" já...

Nicméně nedávno na profilu přistál příběh s podobně brutálním a těžko vyslovitelným názvem TRAUMA:/RÖGE, který se také dotýká vesmíru, armády a místo snění/vysněné hmoty se tady zjevuje prvek #skoky_do_alternativních_realit.

Ovšem stojí za zmínku vítěz minulého ONC, který jsem psala pod pseudonymem.

Alabastrův hněv (somniarosse): o peklu na zemi, o ohnivých koních a traumatech, lehká detektivní zápletka, spousta žáru a katastrofické filosofie.

Na čem pracuješ právě teď?

» soubor TRAUMA:/RÖGE

° sci-fi, mystická akční space opera, daleká budoucnost doslova skrytá ve hvězdách, moderní vesmírné císařství, armáda, umělá inteligence a roboti.

Štěpy, díky nimž můžou jistí lidé navštěvovat alternativní reality/dimenze.

Roboti, kteří získali inteligenci hodnou lidskému mozku.

Zhasínající a promlouvající hvězdy.

Drake; cestoval, bývalý voják, skokan a pilot bojových strojů, Rögenautů.

Callisto; císařská princezna, technologický podporovatel, znalkyně robotů a systémů, rebelka.

V LUNĚ jsem pomocný jazyk při vymýšlení názvů používala němčinu a tady se krásně hodí řečtina.

» soubor URAN:/SYNCHRONIZACE

° sci-fi, mystické (možné) pokračování LUNY:/KONSTRUKT, tentokrát z pohledu druhého hlavního hrdiny, Stërea. Posun o pár set let později. Synchronizace s novou planetou. Nové postavy a psychologické traumatické potíže vzdálené budoucnosti. Otázky a odpovědi, odpovědi a další otázky. Filosofie planet, hvězd, myslí a snů.

(∞)

Věnuji se mnoha projektům. Už jsem to přestala vnímat a zejména se tím trápit. Dílo, které potřebuje být sepsáno, dokončím. Dílo, jehož základy byly vytvořeny, jen čeká na svůj správný čas.

Mám toho spoustu. Každý příběh je vyvolený a ovlivněný aktuálním rozpoložením autora, protože psaní je zároveň terapie a zrcadlem emocí či existenčního bytí.

Zároveň tak mohu říct, že pracuji na šesti dalších literárních projektech. Když prší, věnuji se melancholické sci-fi. Když svítí slunce, věnuji se pozitivně naladěné romantice. Kousek po kousku, krůček po krůčku.

Námi kam spěchat, protože každý příběh si určí svůj konec. Autor je jen zprostředkovatelem psaného slova, to příběhy žijí samy za sebe.