Třetí rozhovor s vítězi Open Novella Contest je tady! Tentokrát vyzpovídáme autorku příběhu Deus ex rosa. Prosím, přivítejte rabobar!!

Prozraď na pro začátek něco málo o sobě.

Jsem především střelená introvertka, pro kterou je psaní únik z nudného a zároveň stresujícího světa, v němž se bojí i pozdravit prodavačku v obchodě. Knížky a příběhy mi odjakživa dávaly sílu existovat. Vymýšlet si vlastní jsem začala už ve školce, někdy kolem třetí třídy jsem slavila obrovský úspěch s pohádkou na češtinu Jak pejsek vyhnal blechu z kožichu, jejíž výtisk jsem nakonec předávala asi pěti tehdejším spolužákům. Při pohledu zpátky to nebyla žádná sláva, ale zřejmě jsem to tehdy zvládla dobře zpropagovat XD

Potom přišly pokusy o první fantasy román, něco mezi Harry Potterem a Sedmým smyslem, ještě bych doma našla staré sešity... To mi vydrželo poměrně dlouho, ale nikdy jsem se nedostala ani k hlavní zápletce. A někdy za covidu, kolem šestnácti nebo tak, jsem narazila na Watt, povedlo se mi dopsat první delší příběh a od té doby oxiduju tady.

Píšu převážně fantasy a sci-fi, bojuju s tendencí psát příliš dlouhé kapitoly, neustále hledám chyby a nedokonalosti a když si něco naplánuju na deset částí, vyjde jich z toho minimálně třicet. Někde se ta nahlas nevyslovená slova vyventilovat musí!

Pro účast v ONC23 sis vybrala téma č. 15 („Jsi dlouho zapomenutý Bůh. Nikdo už v tebe nevěří, všechny tvé chrámy jsou zničené. Jednoho dne ale na tvůj poslední chrám, který ještě stojí, někdo položí růži a tím tě oživí a přivolá do světa lidí. Tvým úkolem teď je ochránit toho, kdo onu růži na oltář položil. Nebude to ale jednoduché.")
Co tě na tématu zaujalo a proč právě tohle?

Asi to vezmu trochu zeširoka. Loni jsem se o ONC dozvěděla poprvé takřka náhodou a vlastně jsem se ani nechtěla účastnit, jenže téma si mě nakonec samo našlo. Letos to bylo úplně obráceně. O soutěži jsem věděla, čekala jsem vyhlášení témat a vlastně jsem chtěla psát, přestože mi bylo jasné, že s maturitou to bude trochu boj, ale když přišlo na věc, vůbec jsem si nemohla vybrat. Možností byla spousta, ale mě žádná nijak zvlášť nelákala. Nakonec jsem se po jistém váhání rozhodla pro tohle, protože bylo jediné, které mi po zavření kapitoly utkvělo, nějak jsem si celou tu scénu představovala – a postupně jsem došla k tomu, že mi vlastně docela sedí.

Představ čtenářům tvou vítěznou novelu. O čem je? Proč by neměla chybět v žádné knihovně?

Deus ex rosa je tak trochu experiment, i když ne plánovaně. Ač jsem původně chtěla napsat spíš humorný příběh, nakonec se jen hemží popisy, přirovnáními a pokusy o poetičnost. Samotný děj je jednodušší, ale troufám si tvrdit, že tahle novela stojí zejména na atmosféře a náladě, takže pokud se chcete na chvíli přenést do teplých krajů mezi prastaré olivovníky, cvrkající cikády a vonící borovice, určitě zvažte návštěvu.

Jak probíhalo psaní tvé soutěžní novely? Psala jsi každý den? Plánovala jsi příběh dopředu nebo se vyvíjel postupně? Bojovala jsi s tvůrčími bloky nebo šlo vše jako po másle?

Nejtěžší bylo asi rozhodnout, jak nakonec bude děj vypadat. Existovalo několik konceptů, které aktuální podobu nepřipomínaly ani vzdáleně. Pak jsem vymyslela název, napsala prolog a bylo jasno. Děj jsem v tu chvíli napasovala do osnovy kapitol, odpovídající dějovému oblouku antického dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa), protože to tak nějak korespondovalo s celým tématem díla – a na rozdíl od všech ostatních příběhů se mi výjimečně povedlo osnovu bez významných změn dodržet.

Pak už jen stačilo skloubit psaní s přípravou maturitních otázek, která mi v té době zabírala většinu volného času... Vzhledem k tomu, že jsem si dávala víc záležet i na způsobu vyjádření a použitém jazyku, jsem na psaní potřebovala víc klidu, většinou notebook a vyhrazenou hodinku až dvě, ale po večerech se mi obyčejně povedlo něco vyšetřit. A nakonec bylo dopsáno ještě před svaťákem, takže během nejintenzivnějšího učení už jsem jen občas klepla na tlačítko publikovat.

Jak vznikl coveru příběhu? Vytvořila jsi jej sama nebo na objednávku?

S coverem byla docela legrace, jelikož v tomhle ohledu nejsem zrovna zručná osoba, ale řekla jsem si, že pro jednou zkusím využít moderních technologií. Takže jsem předala pokyny DALL-E 2, chvíli ladila zadání, nakonec vzala výsledek a plácla na to text. A aby to vypadalo rovnoměrněji, hodila jsem na to nějakou strukturu ve Wordu (cement, tuším, nebo tak něco XD) Ale na výsledek jsem docela hrdá, na můj průměr to vypadá vcelku obstojně.

Na kterou pasáž tvého příběhu jsi opravdu hrdá? 

Úplně hrdá nevím... Mám ráda prolog, hned prvních pár odstavců, protože ty zcela změnily původní koncept. Napsala jsem je a v tu chvíli mi bylo jasné, že tenhle příběh má v něčem vlastní hlavu, že bude zkrátka svůj a já si s tou humornou kravinkou můžu trhnout nohou. Takže asi tohle:

Nad tichým městem se vznášely proužky dýmu, vycházející z kuchyňských kamen. V teplém a nehybném vzduchu pozdního večera stoupaly vysoko, jako štíhlé sloupy, které navždy spojí zemi s nebem.

Jenže každý sebepevnější sloup se nakonec zhroutí. Každý kámen se rozpadne na prach. Každá neopečovávaná svatyně zaroste a zmizí. Nic netrvá věčně.

A podobně tomu bylo i s tím zdánlivým klidem, který halil město.

Který z ostatních vítězných příběhů se ti nejvíce líbí a proč?

Přiznávám, že jsem zatím v průběhu soutěže četla jen Hlubinu od amylaza, ale hrozně se mi líbil ten nápad napsat příběh z reálného vědeckého prostředí, se všemi pojmy a vysvětlivkami, protože na Wattu jsem nic takového ještě nikdy nepotkala. Bylo to něco nového a přiblížení vědecké práce bylo opravdu zajímavé, přestože je biologie a mikrobiologie dost mimo moje zaměření.

Co bys poradila/vzkázala budoucím účastníkům ONC?

Ať do toho jdou a najdou si ten čas na psaní a dokončení novely. Dá se to skloubit s různými magořinami, včetně přípravy na maturitu (a to musím sebekriticky přiznat, že možná až přehnanou), a ONC poskytuje dobrou motivaci i inspiraci, takže pokud máte za běžných okolností s dopsáním příběhu problém, tohle by vás mohlo nakopnout. Času je dost, dvacet tisíc slov není tolik a je to poměrně jasný a uchopitelný cíl. A jakmile jednou dokončíte jeden příběh, s dalšími už by to mělo jít snáz.

Představ nám příběh, který právě teď píšeš.

Momentálně se vracím k fantasy Místo poslední naděje, na níž pracuju už přes dva a půl roku. Rozsahem je to román, zabývá se postupnou záchranou zotročené dračí rasy a je zatím někde ve třetině, ale jednou se snad ke svému konci dobere. Je pravda, že po osmi měsících nečinnosti jsem půlku podrobností zapomněla a zbývající čtenáři se rozutekli, ale dělám, co můžu, abych s tím trochu pohnula.

Kromě toho mám v plánu kratší sci-fi román s prozatímním názvem Křídla motýlí, mám to rozmyšlené poměrně do hloubky, ale zatím nevím, kdy se k tomu dostanu. Mělo by se to týkat kolonie na cizí planetě a společnosti lidí, kteří žijí v jediném tamějším městě. Inspirací mi byla ségry nedávná poznámka o tom, jak je „hustý", že se z housenky při metamorfóze stane kaše, která se pak změní na motýla, takže v plánu jsou genetické úpravy a lidi, měnící se na kaši a motýly

Které Wattpad spisovatele bys doporučila ostatním?

Ailitia a SleepyOwl42, bez debaty. Obě jsou to naprosto skvělé a nedoceněné autorky, takže pokud si z tohohle rozhovoru má někdo něco odnést, tak to, že okamžitě musí na jejich profily! Čekání na nové kapitoly se občas protáhne, ale stojí to za to, protože nad jejich příběhy člověk brečí, válí se smíchy, kouše si nehty napětím, umírá strachem o postavy a ztrácí zdravý rozum XD

Sci-fi Zakázaný bratr první z autorek svého času způsobila u nás doma úplné šílenství, kdy příběh kromě mě a sestry četl i táta a neustále odněkud zaznívaly záchvaty smíchu a předčítání úryvků – a nutno přiznat, že některé hlášky nám se ségrou vydržely už natrvalo. A než na mě začnete koukat skrz prsty, přes trochu zavádějící název neobsahuje incest ani nic na ten způsob!

A Ztracenci ze Strosie od druhé jsou klenot, který kromě vtipu a naprosto božích postav poskytuje i bohatý jazyk a slovní zásobu, nad nimiž zůstává rozum stát. Odpůrce dlouhých kapitol ty tisíce slov možná nepotěší, ale každé z nich na své místo nezpochybnitelně patří.

Máš nějaký cíl nebo sen ohledně psaní? Chtěl/a bys například napsat příběh v cizím jazyce, vydat knihu nebo něco podobného?

Vydat knihu bych jednou chtěla, ale potřebovala bych si s ní být nejprve naprosto jistá, než bych se mohla o cokoliv pokoušet. Takže takový dlouhodobější cíl by byl napsat příběh, s nímž bych byla spokojená a měla odvahu ho poslat dál. A z o něco málo krátkodobějšího hlediska bych ráda dopsala již zmiňované Místo poslední naděje, případně se naučila trochu zpropagovat vlastní tvorbu a získala si pár stálejších čtenářů, jelikož momentálně je u nových kapitol ticho a bez zpětné vazby se člověk jen těžko posouvá dál.

Kdo je tvým největším vzorem, co se týče psaní?

Jeden vzor jako takový asi úplně nemám. Tady na Wattu obdivuju obě výše zmíněné autorky a způsob, kterým dokáží vyvážit humor a napětí, a obecněji každého spisovatele, který mě donutí sedět nad knížkou do noci a číst pořád další a další kapitoly. A samozřejmě každého, kdo dovede napsat takové postavy, že bych nejraději vlétla do příběhu, objala je a vytáhla z toho svrabu, kterým je jejich stvořitel/ka vleče.

Je zde něco, co bys chtěla vzkázat případným čtenářům tvého rozhovoru?

Že děkuju za jejich čas a ráda je někdy uvidím u nějakého příběhu. Snad jste si z tohohle rozhovoru něco odnesli (minimálně nová doporučení k četbě), třeba se ještě potkáme a možná se příští rok přátelsky utkáme v dalším ročníku ONC, pokud vysoká dovolí!