Severus sledoval dvojčata, která se pobaveně šklebila. Nadechoval se k otázce, jak dlouho to ví, když do místnosti vstoupila rozcuchaná Hermiona.

„Dobré ráno," zamumlala a zarazila se, když si všimla svého bývalého profesora. „Kdybych věděla, že už jste tady, tak se před snídaní aspoň učešu," zkonstatovala a usmála se. „Ráda vás vidím, pane profesore. Ahoj, Harry."

„Já to nechápu," vyhrkl jmenovaný místo pozdravu. „Vy jste to věděli? Všichni?"

„Nooo," trošku se ošila Hermiona, „ano."

„Jak?" zeptal se Severus a propaloval Hermionu pohledem.

„Měli jsme o Harryho strach, když začal mizet a nic neřekl, a tak jsme ho sledovali pomocí kouzla."