Krev se v něm vařila, když spěšným krokem mířil z hradu ven na školní pozemky. Měl chuť toho spratka dorazit, až se k němu dostane.

„Pottere!“ zařval, když ho spatřil sedět na zemi a iracionálně pocítil úlevu, když zjistil, že je naživu. „Myslíte, že je to legrace, prohánět se na koštěti a nedávat pozor, kam letíte?“ štěkal, když se dlouhými kroky blížil k mladému muži, který na něj zíral očima rozšířenýma šokem. „Pokud teda vůbec myslíte,“ zavrčel, když k němu poklekl, a vytáhl svoji hůlku, aby mohl seslat pár diagnostických kouzel dřív, než toho nezodpovědného spratka dostane zpátky do hradu.