Teprve, když Minerva dokončila svůj proslov ke studentům a usedla do ředitelského křesla, které Harrymu vždycky připomínalo spíš trůn než židli vhodnou k jídelnímu stolu, lekvar kolující mu žilami vyprchal a nervozita se vrátila, i když mnohem menší než byla na začátku večeře.

Věděl, že Severus Snape si nepotrpí na nápadné projevy vděčnosti, ale jen tak to přejít by si nikdy nedovolil.

Pomalu natočil hlavu a čekal, až se na něj druhý muž podívá.

„Děkuji vám,“ zašeptal vážně a lehce sklonil hlavu, když se konečně pohledem střetl s černýma očima.

Severus jen překvapeně přikývl a pomalu se od Pottera odvrátil.