Jestli doufal, že ho urazí a on mu dá pokoj, tak se šeredně spletl. Potter se rozesmál.

Ruka mu cukla směrem k hůlce. Chtěl ho proměnit. V čolka. Hrabáka. Tlustočerva.

Raději se chytil stolu a několikrát se zhluboka nadechl, než by z Pottera vytvořil nějakého podivného mutanta. Tedy ještě divnějšího než už je. Minerva by mu určitě nepoděkovala, kdyby musela na poslední chvíli hledat nového učitele.

„Co po mně chcete, Pottere?“ zavrčel, když získal zpět alespoň část svojí rovnováhy. Nikdo ho nedokázal pouhou svou přítomností vytočit tak jako Potter.

„Poznat vás, profesore,“ prohlásil Potter, předstíraje, že si Severusova vzteku nevšiml.