„Tenhle hrad má víc schodů než kdejaký mudlovský panelák,“ hlesl Harry, když konečně dorazil na večeři a svalil se na židli vedle Severuse, který se na něho pobaveně podíval. V hlavě se mu mihla myšlenka, že Potter vypadá docela dobře, když je schvácený z běhu po schodech, ale hned ji zase zahnal a otočil se ke svému jídlu, zakazuje si nad tím přemýšlet.

Když jídlo zmizelo ze stolů, naklonil se Harry k Severusovi a se zamrkáním prohlásil: „Vypadá to, že jsem opět přežil, profesore.“

„Nepochybně, pane Pottere,“ ušklíbl se Severus, když si ho zkoumavě pohlédl. „Dokonce nepoškozen, jak se zdá.“