„Máte štěstí, Pottere,“ zabručel, sklonil hůlku a podíval se druhému muži do očí. „Je to jen zlomené zápěstí a slabý otřes mozku. Madam Pomfreyová si s vámi lehce poradí,“ ušklíbl se a pobaveně sledoval, jak se Potter otřásl při představě návštěvy ošetřovny. Nedivil se mu, taky se tomu místu snažil vyhýbat. Nedělat nebezpečné manévry na koštěti byl rozhodně základ.

„Profesore?“ ozval se Potter nejistě a v jeho očích se objevil prosebný výraz. „Nemohl byste mi to ošetřit sám? Prosím.“

Chystal se odseknout, že od toho tu mají zdravotnici, ale z nějakého důvodu to nedokázal.

„Pojďte,“ vzdychl a pomohl mu vstát.