Argus Filch se belhal po chodbě a mířil k Pamětní síni. Nebyl sám, vedle něj pochodoval rázným krokem mladík sedmého ročníku - Bryan Thomas.
Pár kroků za nimi se plížila paní Norrisová, která rozhlížela po okolí, jako by chtěla někoho při něčem nekalém přistihnout.

" Tak tady si odpykáte dnešní trest, vyleštíte zde všechny plakety a poháry, co tu jsou a také vytřete podlahu a vitríny. Srovnáte všechny poházené židle a stolky, Protiva tady zase včera řádil," ušklíbl se Filch.

Bryan se rozhlédl po síni, byl tu opravdu binec.

To mi bude trvat hodně dlouho, ale snad až ten blbec Filch odejde, tak si bude moci pomoct hůlkou.

"Tady máte všechno, co budete potřebovat k úklidu," řekl posměšně Filch a otevřel kumbál ve kterém byly poskládané kbelíky, saponáty, mopy a hadry od zdola až nahoru celé té malé místnůstky.
Bryan se ušklíbl. Tak to určitě.

" A ještě, dejte mi hůlku, aby jste si nemyslel že si práci ulehčíte. Pěkně po mudlovsku to bude trvat dlouho," chechtal se Filch.

Bryan byl vzteky bez sebe a nechtěl mu ji dát, nicméně mu Argus pohrozil, že zavolá profesora Snapea, a tak se musel Bryan podvolil. Poté ho tam Filch nechal samotného.

Ten hnusák starej, teď tady budu trčet celou noc. Přemýšlel vztekle, když si šel pro kbelík, aby natočil vodu. Zatracenej Filch a Snape.

Zatímco se Bryan vztekal se kbelíky a hadry, jeho láska se chystala na svůj školní trest se Snapem.

Hnusák Snape proč mě dal ten trest, copak se nemůžu bavit s Bryanem? Ať se laskavě nehraje na mého otce, je to moje věc s kým se stýkám. Miluji ho a do toho neni Snapovi nic. To jsem zvědavá co si na mě vymyslí za pitomost. Živila v sobě Claudie nenávist.

Když však postupovala pomalu schod po schodu do tmavého a neútulného sklepení, všechna její bojovnost jí přešla a byla strachy bez sebe. Nesnášela tmu a tady nebyla skoro žádná pochodeň. Bylo zde vlhko, páchlo to tu plísní a na stěnách se vlnily větve osidla.

Merline, jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla, proč tu mají ve škole škrtící rostlinu, kolem které chodí žáci? Jak se to tady může Snapovi líbit, je to tu odporné stejně jako on.

Pomalu došla k jeho kabinetu dveře měl hned vedle učebny lektvarů. Proč se vlastně nepřestěhoval do kabinetu Obrany?

Nejistě zaklepala na ztrouchnivělé plesnivé dveře. Fuj, jak odporné, rychle si otřela ruku, když jí na ruce ulpěla plíseň.

" Dále,"ozval se hlas. Nebylo poznat jakou má náladu.
Otevřela dveře a spatřila Snapea, jak sedí za stolem a opravuje nějaké písemky.

" Dobrý večer, profesore" řekla potichounku, sotva jí mohl zaslechnout. Měla žaludek až v krku bylo na ní poznat, že má strach. To Snapea potěšilo na obličeji mu hrál pobavený pošklebek.

" Jdete pozdě o pet minut, co naléhavého vás zdrželo?" zeptal se posměšně Snape, když se podíval na hodiny.

" Já, omlouvám se pane profesore, jen mi to dlouho trvalo dojít sem v té tmě!" odpověděla popravdě.

"Bojíte se snad tmy Binnsová? nebo neumíte použít obyčejné Lumos?" vysmíval se jí " za pozdní příchod strhávám Nebelvíru pět bodů."

" Ale pane profesore..." snažila se něco říct. ale nenechal ji omluvit.

" Žádné smlouvání nebo dostanete další školní trest," řekl a podíval se na Claudii tím jeho vražedným pohledem. Efekt byl podle jeho očekávání. Zmlkla, strachy se jí skoro podlomila kolena a svůj pohled zavrtala do země.

" Tak tedy dobrá přejdeme k věci. Vaším úkolem je uklidit a srovnat moje zásoby lektvarů a ingrediencí, popřípadě když něco bude starého a zkaženého vyhodit to. Tady máte rukavice na jedovaté nálevy, nechci vás tu zachraňovat."
Podívala se s odporem na jeho skříň, která byla úplně celá přecpaná nádobami, krabicemi a nejrůznější havětí od shora až dolů.

" Není vám snad něco jasné?" posmíval se, když viděl jak se tváří.

"Ne, všechno jasné," vzdychla.

" Tak se tedy dejte do práce, já mám času dost a vy tu budete tak dlouho dokud všechno nebude uklizené."

Hm jak jinak, on snad ví že já nesnáším špínu a veškerou havěť, to mi snad dělá schválně!

Snape se jen pousmál.

Copak snad umí číst myšlenky?

Přesunula ke skříni a pomalu z ní, aby nic nerozbila, vytahovala věci. Nejdříve sklenice a baňky s nálevy a jedy. Všimla si nesrovnalosti.

" Pane profesore, tahle nádoba je trochu naprasklá."

" Není nic jednoduššího jed přelít do jiné nádoby nemyslíte?" řekl nerudně, když vytrhla od známkování.

Vzal hůlku a mávnul s ní na stůl před ní a v tu chvíli se před ní objevily zkumavky, nádoby a křivule.

" Teď už snad budete pracovat v tichosti," spražil jí Snape pohledem a zase se věnoval pergamenům před sebou.

" Jistě," řekla naštvaně.
Pro jistotu si vzala ochranné rukavice a jed odzátkovala. Snape ji pozoroval koutkem oka, přece jen pracovala s jedním z nejnebezpečnějších jedů, co tu měl. Nechtěl jí mít na svědomí, to by u Brumbála neprošlo.
Tohle si měl vlastně udělat sám, ale nechtělo se mu do toho celý týden a že je načapal mu přišlo vhod.

Pomalu jed přelila do nádoby a starou baňku postavila na jiný stůl. A Snape se zase mohl věnovat své práci.
právě narazila na krabici se sušenými mločími oky. A za nimi stála lahvička s bílou mlhou, která se v nádobce tetelila.
Zvláštní tohle jsem nikdy neviděla, co to může být? Nevypadá do na nějaký jed. Zatímco přemýšlela otevírala zátku. V tu chvíli si jí Snape všiml.

To ne, tohle nesmí vidět, tam mám vzpomínky na službu u Pána Zla! zděsil se.

" Slečno tohle raději nechte na pokoji, jsou to mé soukromé vzpomínky a neradil bych vám to otevírat," přiskočil k ní v rychlosti, lahvičku jí vytrhl z ruky a sjel jí vražedným pohledem.

"Omlouvám se. Jen jsem chtěla vědět, co to je. Nikdy jsem takovou věc neviděla."

"Můžete pokračovat v práci, ženská zvědavá. Máte tady ještě polovinu skříně nevyklizenou, to tu snad chcete být do rána? Taky bych si šel rád dnes lehnout," řekl nasupeně a kývl přitom na hodiny. Ukazovali jedenact hodin.

" Vždyť já pracuju," zamračila se.

To je hrozně arogantní člověk.

Snape se na ní podíval, oči měl sevřené do škvírky. Kdyby pohledy mohly vraždit, ležela by už na zemi mrtvá. Raději hleděla své práce a už se neodvážila na něj podívat.
Když už byl Severus s opravováním hotový, bavil se tím, že pozoroval svojí nezbednou budoucí ženu. Té se to samozřejmě moc nelíbilo, pod jeho pohledem byla stále nervóznější a padaly jí věci z rukou, ještě že už tu nebylo žádné sklo.

" Jak se tak na vás dívám, vy jste pořádné nemehlo, že?" uštědřil jí "pochvalu" a ona se zamračila.

"Mohla byste pohnout?" poznamenal jízlivě Snape.

" Už to bude jen tady tu krabici nahoře," řekla podrážděně a pomalu vytahovala krabici z horního fochu skříně, ale byla moc těžká.
Neodhadla její hmotnost a pak už jen Snape sledoval jak se jí krabice plná dýmějového hnisu z žabí kůže vysypala na hlavu.
Snape se musel smát, když jí uviděl stát uprostřed takového svinčíku, jehož převážná část byla na její hlavě a šatech. Tvářila se nešťastně a s odporem se prohlížela.
Dlouho mu to ale nevydrželo. Dýmějový hnis je částečně jedovatý, a tak k ní raději přiskočil a pomohl jí odvést k sobě do koupelny.

" Fuj co je to za hnus? Začíná mě svědit celé tělo," stěžovala si a začala se všude škrábat.

Snape jí ale chytil za ruce a řekl: " Nesmíte se škrábat nebo se vám to dostane do krve a pak by vám nepomohla jenom sprcha."

"Ale když to strašně svědí, nedá se to vydržet," řekla zoufale.

" Pomůžu vám se dostat z toho oblečení a pak se osprchujete," řekl a táhl ji do koupelny. Než stačila Claudie cokoliv říci, už jí kouzlem sundal hábit a uniformu.

Když před ním stála jen ve spodním prádle, strčil jí pod horkou vodu a nechal jí tam stát. Na chvíli odešel a pak přinesl nějakou tubu. Byla to hojivá mast.

" Tady máte šampón a mýdlo ať můžete ze sebe smýt ten hnis," ukázal na poličku s hygienickými potřebami.

"A pak se celá namažete touhle mastí, to by mělo zmírnit to svědění," ukázal jí mast, co držel v ruce.

" Děkuji," špitla, které bylo trapně, když skoro nahá musela stát před svým profesorem.

" Já jdu vedle, kdyby jste něco potřebovala, zavolejte na mě," řekl až překvapivě mile a položil mast na umyvadlo.
Celu dobu jednal instinktivně a až teď si teprve uvědomil, že před ním je skoro nahá dívka. Raději se otočil na podpatku a vyšel z koupelny.