Poslední tři krátké kapitolky... užijte si to 😉

***

Od té doby, kdy Severus Claudii slíbil, že se bude chovat lépe, uběhlo už několik měsíců. A svůj slib skutečně plnil.

První co udělal, když se Claudie vrátila z ošetřovny bylo, že se před ní zničil kouzelnický bič.

Další věc, kterou za cestou změny udělal bylo, že jí povolil volně chodit po hradě. Mohla navštěvovat své bývalé spolužáky z nižších ročníků a do knihovny se chodila vzdělávat.

Přihlásila se na dálkové studium léčitelství. Učení jí velice bavilo a když si náhodou s něčím nevěděla rady, pomohla jí Poppy. Cítila se šťastně a hrozně se těšila na své dítě.

Severus se jí od té doby nedotkl. K ničemu mezi nimi nedošlo, v noci vedle ní ležel jen tak a poslouchal jak klidně oddechuje. Nebylo to sice pro něj jednoduché, ale hlavní bylo, že jim to takhle klapalo a nehádali se.

Jednou se Claudie dozvěděla, že si Bryan vzal jejich bývalou spolužačku Lewanduli. Už však necítila nenávist ani žárlivost. Byla ráda, že je Bryan konečně šťastný. I ona se svým způsobem cítila šťastná.

Volnost, kterou jí Severus dopřál, ji k němu paradoxně připoutala. Byla mu vděčná za to jaký nyní je. Byl pozorný a dokonce občas i milý.

Jednou se od své plačící matky dozvěděla že otcova firma zkrachovala a veškerý majetek jim zabavila banka, kvůli všem dluhům, které atogl udělat. Následně z toho dostal infarkt a zemřel.

Claudie netušila co přesně cítí,  ale nebylo jí ho ani trochu líto. Svého otce odjakživa nesnášela kvuli tomu, jak se k ní a matce choval. Konečně se mohly svobodně nadechnout.  matla sce již nemohla žít v přepychu jako dřív,  ale něco málo ji se severusem poskytli a tak mohla žít v poklidu. V malem domečku nedaleko Prasinek.

***

Po čase...

Jednou k ní na ošetřovnu studenti přinesli jejího zraněného manžela.

" Pro Merlina! Co se stalo?" vyhrkla Poppy, když uviděla, jak ho nesou. Z rány na břiše mu teklo neuvěřitelné množství krve.

Claudie vytáhla z šuplíku na rychlo tlakový obvaz a překryla jím ránu. Nějaký student z Mrzimoru, který Severuse spolu s ostatnímu přinesl, začal vyprávět: " Spolužák ze Zmijozelu zkoušel kouzlo. Nebylo zrovna povolené a profesor přišel do třídy zrovna ve chvíli, kdy ho náš spolužák Noah odrazil ke dveřím. Zasáhlo ho to do hrudníku a on pak odletěl a spadl na kopí v rohu místnosti. Zabodl si ho do břicha, ale my jsem mu ho vytáhli. A pak začal takhle krvácet," řekl vyděšeně chlapec.

" To jste neměli, měli jste to tam nechat. Tak už jděte, my se už o něj s madam Pomfeyovou postaráme," poslala Claudie chlapce na chodbu. Vzala hůlku a kouzlem zastavila krvácení. Pak dalším kouzlem ránu zacelila. Severus však byl stále v bezvědomí.

" Ztratil příliš mnoho krve." vzdychla.

"Podej mu krvetvorný lektvar," řekla Poppy.

"Ale ten už nemáme, museli jsme ho přeci dát tomu klukovi s hemofílií minulý týden. Musí se vyrobit."

" Ale já si ho nechávám posílat. Sovy ale nejsou moc spolehlivé, nekdy přijde i za týden," řekla Poppy zoufale.

" Na to nemáme čas. Skočím aspoň za profesorem Křiklanem," řekla Claudie a běžela do jeho kabinetu. Za několik minut byla zpět i s profesorem.

"U Merlina, Severusi, chlapče. Co jste to vyváděl?" spráskl ruce profesor.

" Když budete jen bědovat tak nám to nepomůže. Umíte připravit krvetvorný lektvar?" třásla s ním Claudie.

"Teoreticky ano, ale nikdy jsem to vlastně nedělal. Ale pro Severuse udělám co mohu," slíbil jí.

"Děkuji, tady je naše malá laboratoř," ukázala Poppy do kouta, na stole stálo jen několik baněk, pipet a ingrediencí. Naštěstí měly všechno potřebné k výrobě tohoto lektvaru. Problém byl v tom že byl velmi složitý na přípravu a vážně choulostivý. Proto ho Poppy nikdy nepřipravovala sama

" Tak dobrá, jdu na to," vyhrnul si rukávy a šel k pracovnímu stolu. Za tři hodiny úporného snažení se mu povedlo vytvořit rudý lektvar, připomínající opravdovou krev. Celý zpocený ho předával Claudii.

" Děkuji vám, myslím, že déle by to už nevydržel. Špatně se mu dýchá, kvůli dostatek kyslíku," řekla Claudie a otřela Severusovi zpocené čelo hadříkem namočeným ve studené vodě.

"Musíme mu to nalít do krku," řekla Poppy. Claudie podepřela Severusovu horní polovinu těla tak, aby seděl a otevřela mu ústa. Poppy mu nalívala do krku lektvar. Po pár doušcích začal Severus reagovat. Jeho dech se zklidnil a srdce také. Ale neprobral se.

" Musíme počkat. To je to jediné, co teď můžeme dělat," řekla Poppy a pohladila Claudii po rameni...

***

Claudie u jeho lůžka strávila celou noc. Vyměňovala mu obklady na čele, dostal k tomu ještě horečku. Nakonec vyčerpáním usnula v křesle vedle jeho postele. Když se ráno Severus probudil, Claudie ještě spala. Pohladil ji po ruce a ona sebou trhla.

" Promiň, nechtěl jsem tě vylekat," zachraptěl.

" Ne to nic. Díky Merlin, že jsi v pořádku," vydechla šťastně.

" Byla jsi tu celou noc? To jsi neměla," zamračil se.

" Chtěla jsem tu být," řekla pevně a chytila ho za ruku.

" Děkuji ti... za všechno," zašeptal Severus.

" Chtěla jsem ti pomoc, bylo to zlé!" po tváři jí přelétl stín, pak unaveně zívla.

" Měla by sis jít odpočinout. Kvůli dítěti," pousmál se Severus.

" No dobře půjdu, když už ti je lépe a kdyby něco, tak je tu Poppy."

" Hlavní je, aby sis odpočinula. Dobrou noc," zašeptal Severus a pevně jí stiskl ruku.

***

Druhý den trval Severus na tom, že na ošetřovně už nezůstane ani minutu.

" Ne, není ti ještě úplně dobře," protestovala Claudie.

"Vždyť se o mě můžeš starat u nás," namítl Severus.

" Ale..." chtěla Claudie něco říct, ale Poppy jí skočila do řeči.

" Vždyť je to jedno. Zítra by šel stejně domů. Můžeš se o něho starat ty."

" No dobře..." rezignovala Claudie nakonec a pomohla dojít Severusovi ke krbu, aby se přesunuli do sklepení.

Celý den téměř prospal a tak se Claudie moc nenadřela. Šla se podívat za Poppy, jestli nepotřebuje pomoct, ale nechtěla. Když se vrátila do sklepení byl už Severus vzhůru. Čekal na ní.

"Jak je ti?" zeptal se Severus, když si všiml, že Claudie sotva jde.

" Neměla bych se spíš zeptat já tebe?" usmála se.

" Mě je dobře."

" Za to mě ne. Nevidím si přes břicho ani na nohy. Ani nevím jestli jsem si vzala stejné boty. Bolí mě záda, musím každých pět minut čůrat. A natejkají mi kotníky. Už abych porodila.  Připadám si jak vzducholoď," poztěžovala si.

Severus se uchechtl ale pak zvážněl: " Mohl bych ti udělat masáž zad, kdyby jsi chtěla."

" Ne, ty musíš odpočívat," protestovala.

"Však si také zasloužíš odpočívat. Já jsem v pořádku, odpočívám přeci celý den. Jdi si dát teplou koupel, vykouzlil jsem ti ji v koupelně," usmál se.

" Ehm... děkuji. Koupel opravdu potřebuji, uvolní se mi svaly," řekla a zamířila do koupelny. když za hodinu vylezla, vypadala uvoněně. Vlasy neměla v drdolu, ale rozpuštěné a na sobě měla jen župan.

"Sedni si kr mě, udělám ti tu masáž," řekl a pozoroval, jak se k němu pomalu blížila.

" No dobře, ale jen proto, že mě to tak bolí," podotkla a sedla si k němu zády. Shrnula si župan z ramen, aby jí mohl namasírovat.
Již dlouho jí nevidel nahou. Přivolal si její tělové mléko s vůní třešní a pak už jeho teplé, mužné ruce, roztíraly krém po jejích ramenech.

Když později skončil, a ona si navlékla župan, otočila se na něho a zašeptala: " Jsem ráda, že jsi v pořádku. Opravdu jsem se o tebe bála."

Oči se jí zalily slzami a Severus jí setřel jednu, která jí putovala po tváři.

" Dobře to dopadlo," zašeptal Severus. Pak jí rukou zajel na zátylek a přitáhl k sobě. Nebránila se, dokonce ho i sama políbila.

Jejich polibky nabírali na intenzitě až už to nemohli ani jeden déle vydržet a strhali ze sebe oblečení.

" Ale... co... dítě...?" vzdychal mezi polibky Severus.

" Neboj... nic...se... mu... nestane..." odpověděla.

" Dobře..." zachraptěl a položil svou ženu na záda aby jí laskal. Milovali se celou noc. Poprvé za jejich manželství z lásky.

***

Ráno se Severus probudil dřív než Claudie. Díval se láskyplně na svou ženu a hladil jí po vystouplém bříšku. Když se probudila pozdravila ho.

"Dobré ráno drahý," líbla ho na rty. Nebyla v tom žádná ironie, myslela to upřímně.

" To zní krásně, drahá," řekl a polibek jí oplatil.

Když mu Claudie chtěla něco říct, náhlá, příšerná bolest jí v tom zabránila.

" Au," vykřikla a chytila se za břicho.

" Co se děje?" ptal se Severus vystrašeně.

"Mám pocit, že už asi chce na svět," procedila skrz zuby.

" Tak dobře, přenesu tě na ošetřovnu. Vydrž, jen se obléknu," řekl a nervózně na sebe hodil župan.

***

Když dorazili na ošetřovnu, Poppy právě uklízela balíky s vatou.

"U Merlina Claudie, už?" vykřikla Poppy.

" Zřejmě ano. Pomoz mi prosím," vyhrkla Claudie a svalila se na nejbližší postel.

" Tak se na to podíváme," řekla Poppy a začala ji vyšetřovat, " Hned to nebude, jsi otevřená jen na jeden prst. To bude na dlouho."

" Už abych to měla za sebou," vzdychla Claudie.

" Neboj se, budu tady s tebou, " políbil ji na rty.

Poppy se tomu trochu  podivila, ale pak jen řekla: " Jedny ruce navíc se hodí. Tak mi pomůžeš. Omývej jí zatím obličej a krk studenou vodou. A když tak jí dejte trochu ledu, kdyby měla žízeň. Hlavně nesmí moc pít, jinak by zvracela."

Severus poslechl a pečlivě se staral o svou ženu. Poppy mezitím připravila čistá plátna, nůžky a kouzelný ohřívač vody.

Po deseti hodinách bolestivých konrakcí, mohla Claudie konečně začít rodit.

" Claudie, chci abys mě poslouchala. Až budu říkat tlač tak musíš vší silou tlačit, jako bys šla na velkou. Když řeknu netlač, tak tlačit nesmíš. Musíš to rozdýchat. Jako pes, povrchní dýchání. Rozumíš?" zeptala se Poppy.

" Jo jasný," procedila Claudie skrz zuby. Severus ji chytil za ruku a čekal.

"Claudie, teď zatlač! Pořádně... ano to je ono. Ještě... ano... to je ono holka. A teď si chvíli odpočiň a vydýchej se," křičela Poppy.

" Strašně to bolí!" křičela Claudie.

"Vydrž to, jsi statečná," povzbuzoval ji Severus. Claudie mu při dalším zatlačení málem zlomila ruku, jak mu ji tiskla.

" ... tak ještě zatlač, už vidím hlavičku. Ještě... teď ramínka. Tlač ještě, ano... už jen kousek. A už je venku... je to KLUK!" jásala Poppy a převázala pupeční šňůru a odstřihla ji.

Malého chlapečka, který okamžitě začal plakat, zabalila do čistého plátna a podala ho Severusovi. Nevěděl, jak má tento malý uzlíček převzít, ale nakonec se mu to podařilo. Sedl si vedle Claudie a hrdě jí podával jich syna.

" Je úžasný. Nádherný," plakala Claudie štěstím a převzala si ho. Měl tmavé vlásky i oči.

" A jak se vlastně bude jmenovat?" zeptal se Poppy.

" Co takhle po Severuvovi?" navrhla Claudie.

"Mé jméno není moc pěkné," zakroutil muž hlavou.

" A jak mu teda chceš říkat?" pokrčila rameny.

" Netuším..." usmál se Severus.

"Takže se bude jmenovat po tobě," rozhodla  Claudie.

"Dobře, jak si přeješ, " vzdal svou snahu Severus a pokrčil se smíchem rameny.

"Vítám tě na světě Severusi Snape juniore," řekla se Claudie a políbila svého synáčka. Severus si pospíšil a nastavil rty také, Claudie ho poté políbila.

"Odedneška máš velkou konkurenci. Budeš se o mě muset dělit s tímhle tvorečkem," zasmála se Claudie a Severus se k ní přidal. Společně se těšili ze svého štěstí.

KONEC

S

nad se vám povídka líbila 😉 Příští týden začnu vydávat jednu ze svých starých povídek s názvem Tajný hřích 😉