Severus se s Claudií přemístil do jeho bytu v mudlovské čtvrti. Jakmile dopadli na pevnou zem, odstrčila ho a chtěla utéct. Severus však jen líně mávl hůlkou, aby zamkl dveře a na oknech se poté objevili mříže. Další mávnutí hůlky uvolnilo Claudii hlas.

" VY... já vás tak nenávidím, jste ten nejodpornější člověk na celé planetě!" křičela.

" Pozor na to, co říkáš. Neradil bych ti provokovat mne. Jsem již i tak dost naštvaný, i bez tvých nemístných poznámek," varoval ji a rysy v jeho naštvaném obličeji ještě více ztvrdly.

" Já se vás nebojím," vystrčila bojovně bradu.

" No dobrá, uvidíme co řekneš na toto," řekl a vytáhl z kapsy jakousi rukojeť.

"A co má být?" nechápala.

" Brzy poznáš, že zahrávat si se mnou se nevyplácí."

" A co mi uděláte, zase mi dáte facku? Pche, to je toho, to se ani nenamáhejte. Toho se rozhodně nebojím, můj otec mě bil často," vysmívala se mu.

"Potrestám tě mnohem víc, to mi věř. Za to cos provedla si to zasloužíš. Musíš se naučit úctě a pokoře, jako správná manželka," řekl a poté použil na rukojeť kouzlo. V tu chvíli z jejího konce vyšlehl ohnivý paprsek, silný jako provaz.

Claudie se lekla a v očích měla hrůzu. Na tento nástroj si vzpomněla. Její otec ho jednou vytáhl na skřítka, když byla malá.

Merline, to ne. To je kouzelnický bič.

"Tvůj otec mi ho půjčil. Poznáváš ho, že?" vysmíval se jí Severus.

" Tohle nemůžete myslet vážně..." hlesla.

"Myslím to zcela vážně. Musíš si uvědomit, že jsi udělala skutečně velkou chybu, když jste utekla s tím pitomcem. Musím tě potrestat za to, že jsi mi byla nevěrná," zuřil Snape a pro výstrahu mrsknul bičem o zem. Na místě zbyla jen spálenina. V tuto chvíli Claudii přímo nenáviděl.

"Já jsem nebyla nevěrná. Mezi mnou a Bryanem nikdy nic nebylo. Ani jsme si nedali pusu, přísahám. Pořád jsme se museli někam přemisťovat," snažila se mu to vysvětlit.

" A tomu mám jako uvěřit? Nedělej si ze mne blázny. Teď poznáš, co je to prožít peklo, drahá," řekl a pomalu se k ní přibližoval.

" Prosím, tohle není nutné," křičela zoufale. Severus ji však neposlouchal. Vykouzlil kůl a pak ji k němu připoutal.

" Prosím, né. Pomóóóc!" křičela a zmítala se v řetězech.

" Nikdo tě neuslyší, můžeš křičet jak chceš, ale mé srdce to v žádném případě neobměkčí," řekl a vší silou švihl s bičem. Ohnivý paprsek se jí zaryl do zad a zanechal na nich silný pruh spálené kůže.

" Nééé... Merline to né..." křičela a po tvářích jí stékaly slzy. Pálilo a bolelo to strašně. Nenáviděla ho za to.

"Musíš za svou opovážlivost zaplatit," procedil skrz zuby a švihl znovu a Claudie křičela tak až ztratila hlas...

Když se jí ohnivý paprsek zaryl do těla po desáté, omdlela bolestí. Severus ji poté odvázal a odnesl do ložnice.

***

Položil ji na postel a převrátil na břicho. Pomocí hůlky nechal zmizet její zničené oblečení, zůstala jen kalhotkách.

Zdá se, že jsem to trochu přehnal, ale co, alespoň si to bude pamatovat. Přemýšlel, když si prohlížel její zmrzačená záda. Kouzlem musel zastavit krvácení.

Z té spálené kůže se nejspíš stanou jizvy. Hm to nedopustím, nechci mít zjizvenou manželku. Trochu tomu tedy pomůžu.

Vstal a přešel ke skříňce s přísadami do lektvarů. Vzal listy kouzelné aloe a sušené bylinky. Pak odvar z heřmánku, lektvar proti bolesti a uspávací lektvar.
Kouzelnou aloe s bylinkami rozdrtil v hmoždíři na hustou, mazlavou kaši. Lektvary smíchal dohromady. Z lékárničky na zdi vzal plátno.

Přešel k ní a sedl si na postel. Na dva prsty nabral mazlavou kaši z hmoždíře a začal ji systematicky vtírat do ran na jejích zádech. Pak vzal plátno a namočil ho do odvaru z heřmánku, poté jí ho položil na záda.

Právě když přikládal poslední kousek plátna, tak se probudila.

" Au... co to...au... děláte..." vzlykla.

" Snažím se ti pomoct, lež klidně," řekl suše.

" Ty zvíře, nesahej na mě," řekla vykřičeným hlasem. Přešla na tykaní vcelku snadno. Chtěla se zvednout, ale bolest jí v tom zabránila.

"Napij se toho lektvaru! Pomůže ti to." přikázal jí.

" To určitě, ale do hrobu. Je v tom jed, co?" zašeptala. Sevetus jí pote uzdravil hrdlo kouzlem, aby mohla mluvit normálně.

" Nemluv nesmysly. Proč bych tě chtěl zabít, když jsem tě tak dlouho hledal? Co bych s toho asi tak měl?"

" To já nevím, to ty jsi tady ten šílený," vmetla mu do tváře.

" Domníval jsem se, že tě ten výprask poučil o tom, jak se ke mně máš chovat. Evidentně moc ne. Že bych ten bič znovu vytáhl?" pohrozil jí.

" Ne... prosím jenom to ne..." řekla vyděšeně.

"Všechno to záleží na tobě a tvém chování. A teď lež v klidu, asi tak dvě hodiny. Rány by se měly mezitím zacelit. Jizvy potom odstraním kouzlem a ten lektvar ve vlastním zájmu vypij!" řekl a zavřel za sebou dveře.

On je fakt divnej. Nejdřív mě skoro zabije a pak se o mě stará. Co za tím je? Přemýšlela zatímco pila lektvar. Bolest zmizela ihned, ale najednou se jí chtělo hrozně spát. A tak si znovu lehla a zavřela oči. Usnula téměř okamžitě.

***

Severus se sedl do obývacího pokoje a vzal svou oblíbenou knihu: Nejstrašnější jedy a jak je připravit a začetl se do ní.
Dvě hodiny uběhly tak rychle, že to ani nebylo možné, a tak odložil knihu a šel zkontrolovat Claudii

Ležela tam nehnutě, spala. Poklekl vedle postele a patrně sundal plátno. Bylo horké. Sáhl jí na čelo, sálalo teplem.

Zatraceně, dostala horečku musím to nějak srazit.

Lektvar, ktery ji vzápětí dal, ale příliš nepomohl, a tak se rozhodl se, že jí vezme do koupelny. Nejprve z ní ve sprše smyje tu mazlavou hmotu a pak jí vloží do ledové lázně, aby srazil teplotu.

Kouzlem jí odlevitoval do prostorné koupelny. Hůlkou z ní strhl i ten poslední zbytek oblečení, který jí zůstal. Sám si sundal hábit a pak s ní vešel do sprchového koutu. Když na ní pustil vodu, pomalu se probrala.

" Co to... Merline... jak... nech mě..." snažila se protestovat, ale Severus jí více natlačil na kachličky. Krouživými pohyby sprchy z ní smýval tlustou vrstvu masti.

" Uklidni se, chci ti jen pomoct," zavrčel naštvaně.

" Ale..." snažila se něco říct, ale zamotala se jí hlava a omdlela.
Celý promočený jí odnesl do vany. Pomocí kouzla ji naplnil studenou vodou. Potom si sedl vedle a pozoroval svou ženu, jak tam nahá leží. Vypadala, i přesto v jakém byla stavu, nádherně. Celkem mu z toho začalo být horko.

Claudie, ty potvoro, kdybys alespoň neměla tělo bohyně. Zasténal v duchu.

Claudii za chvilinku studená voda probrala. " Ach, proč jsem nahá?" vykřikla a zakryla si svá intimní místa.

" Těžko bys mohla být ve vaně oblečená. Musím ti srazit horečku."

" A nemohl byste jít pryč?"

"Ne, mohla bys znovu omdlít a pak se utopit. Raději tu zůstanu," řekl neústupně.

" Alespoň by ses mě zbavil nadobro," zavrčela.

" Už jsem ti říkal, že se tě zbavit nechci, právě naopak."

"Hmm."

Nechal jí v té ledové vodě asi deset minut, pak jí sáhl jí na čelo a usoudil, že by mohla jít z vany ven.

Když jí však chtěl vytáhnout protestovala: " Vylezu sama. Běž pryč!"

" Ne, jsi zesláblá, těžko bys sama někam došla," nebral její protesty v potaz a vyzdvihl ji z vody. Vzal osušku a zabalil ji do ní. Poté ji odnesl zpět do ložnice a položil na břicho.

Na zádech měla několik ošklivých jizev. Vzal tedy hůlku z kapsy a pomocí kouzla začal odstraňovat první jizvu, kousek po kousku. Než je odstranil všechny, uběhlo bezmála půl hodiny.

Poté byla její záda opět hladká a krásná, jakoby se nic nestalo. Jediné rány, které jí zůstaly, byly ty na duši...