Po čase....

Uběhl měsíc a Claudii s Bryanem stále nepodařilo chytit. Pokaždé, když už si mysleli, že se jim povedlo ukrýt, se u nich druhý den objevili. Naštěstí se jim vždy o vlásek unikli.

Ani jeden z nich nečekal, že to bude tak těžké, ale nikdo neříkal, že to bude procházka růžovou zahradou. Za tu dobu, co spolu byli, si vlastně ani neuvědomili, že se ani nepolíbili. Nic mezi nimi nebylo. Byli to spojenci proti jejímu otci,  to bylo všechno. Claudiina láska s každým dalším útěkem pomalu slábla, aniž by si to uvědomovala. Zato ta Bryanova sílila víc a víc. Nemohl se dočkat chvíle, kdy konečně naleznou klid a budou spolu šťastní.
Zato ze Severuse se stal doslova poustevník. Zavřel se ve svém malém bytě v neútulné, mudlovské části Londýna a téměř nevycházel. Maximálně hledat ty dva. Ale z těchto výprav vždy chodil domů unavený a zoufalý. Jeho novým zvykem se stalo, po každé takové neúspěšné akci, vypít skoro celou láhev whisky.
Občas se stalo, že druhý den nebyl schopný ani vstát z postele, jak ho šíleně třeštila hlava. A proto se některých akcí ani nezúčastnil.

Jednoho takového večera, kdy se opět nezúčastnil a naštvaný Binns mu přišel oznámit, že jim zase utekli, na jeho dveře později zaťukala jistá osoba.
Severus neměl náladu a zakřičel, ať ho nechají na pokoji a vypadnou. Otevřel láhev a pořádně si z ní přihnul. Bouchání však nepřestalo a bylo stále hlasitější.

" Zatraceně, koho to sem raraši nesou?" zavrčel, když otevíral dveře.
Na prahu jeho bytu stála dívka. "Dobrý večer profesore," pozdravila a zkoumavě si ho prohlížela. Severus přišel otevřít jen ve spodním prádle.

"Pattilová...? Odkud víte, kde bydlím? Trochu pozdě na zdvořilostní návštěvu. Nemám náladu, zmizte."

" Nikam odtud neodejdu," řekla pevně a vrazila dovnitř. Severus se opíral o dveře a jak mu je vytrhla zavrávoral. Rychle mu přiskočila na pomoc a dovedla ho do jeho ložnice, kde se s ním posadila na postel.

" Neměl byste tolik pít!" zamračila se Parvaty.

" Nestarejte se. Ptal jsem se, odkud víte, kde bydlím?!" zvýšil Severus hlas.

Parvati to nevyvedlo z míry a tak klidným hlasem poznamenala: " Pracuji u pana Binnse. Pověděl mi to."

" Otrapa jeden, to si sním vyřídím."

" Řekla jsem mu, že vás chci navštívit."

"Laskavě vypadněte a nechte mne samotného!" přivřel naštvaně oči.

" Nepřišla jsem se dohadovat. Chci vám pomoct."

" O žádnou pomoc nestojím a tím míň od vás," utrhl se na ní.

"Zapomeňte konečně na tu mrchu. Jsou tu jiné ženy a nemusíte chodit moc daleko."

"Nezajímá mě to."

" Možná by vás mohlo zajímat tohle..." vrhla se Severusovi na ústa a políbila ho.

Jejímu polibku se ani moc nebránil. Potřeboval cítit něčí zájem. Potřeboval utěšit. Ale hlavně potřeboval vybít svůj chtíč.

Jejich polibek stále sílil a on jí nakonec převalil na záda . Zuřivě z ní strhal šaty a konečně si mohl prohlédnout, co pod nimi skrývala. Čekal, že bude pasivní, ale Parvaty se chopila iniciativy a tím ho překvapila. Ani jeden netušili. jak došli do ložnice v patře...

***

Severus otevřel své rozespalé oči. Avšak šílená bolest hlavy ho donutila je opět zavřít. Pak se však ozval ženský hlas: " Dobré ráno, miláčku."

Severus vytřeštil oči. Pro Merlina! To snad ne...

Zíral nevěřícně na polonahou Parvaty, jak se na něho usmívá.

" Copak se stalo?" zeptala se líbezně a chtěla ho políbit na rty, on však uhnul.

" Tohle se nemělo stát," zavrčel. V rychlosti si nasadil spodní prádlo a začal rázovat po místnosti sem a tam.

" Právě naopak, muselo," odporovala mu Parvaty s úsměvem.

" Musíš odsud zmizet, než sem přijde můj tchán. Dnes se pokusíme opět chytit Claudii," řekl a začal sbírat její poházené oblečení ze země.

" Nikam nejdu. Zapomeň už konečně na tu krávu. Ona tě  nechce, ale myslím že jsem ti snad jasně dokázala, že já ano. Neřekla bych, že se ti to včera nelíbilo," připomněla mu.

" Byl jsem pod obraz. Sotva jsem asi věděl, co dělám," řekl popravdě Severus.

" Kecy, jen se vymlouváš. A co když potom budu těhotná?" zkusila na něho jinou taktiku.

Dítě a s ní? To nikdy. Co teď s tím? Nemám žádný lektvar po. Uvařit ho tvá dva dny. Kruci...

Horečně přemýšlel, co s danou situací provést a pak ho napadla jedna velice krutá myšlenka.

Nedá se nic dělat. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy.

" Tomu se dá snadno předejít!" řekl poté. Sebral svou hůlku ze stolu a nahou Parvaty táhl do koupelny.

" Co to děláš. To bolí, pust mě!" lamentovala cestou.

Nedbaje jejích výkřiků a ran pěstí, které mu uštědřila, ji strčil do sprchy a pustil vodu. Pak namířil na její podbřišek a zvolal: " Evacuacio uteri,"

Z hůlky vyšlehl žlutý paprsek světla a doslova se zaryl do jejího břicha. Bolestí vyjekla a poté jí po nohou začala téct krev.

"Merline, co jsi to udělal? Já umřu," začala Parvaty hystericky křičet.

" Uklidni se, za chvíli to přestane," držel ji dál nemilosrdně ve sprše. Neviděl však jiné východisko z této situace.

" Co... to... je... za... kouzlo?" vyrážela ze sebe mezi vzlyky.

" Není to jasné z toho názvu? Vše co jsi měla v děloze, už tam není. Jako bys jen měla menstruaci."

" Ale..."

"Za chvíli to kouzlo zruším. Jen drž," uklidňoval ji, ale spíše chtěl uklidnit sám sebe.

Co to u salazara dělám? Nemělo mezi nami k ničemu dojít.

Pak vzal opět svou hůlku a řekl: " Finite Incantatem," rázem krev přestala téci a nejhorší bolest v jejím břiše povolila.

Když bylo po všem a jí bylo lépe oblékla se. Nadávala při tom na všechny strany:
" Tohle ti nikdy v životě neodpustím, nenávidím tě, takovou věc udělat. Jsi vážně ten nejodpornější chlap, kterého znám. Už tě v životě nechci vidět."

" Neměla jsi sem vůbec chodit. Co jsi sakra čekala, že udělám?" snažil se ji rozčílit ještě víc.

Věděl, že jedině zklamání pomůže navždy ji od sebe odehnat. Ani by jí nepotřeboval vymazat paměť. Určitě se nebude svému otci chlubit tím, že jednou v noci svedla svého bývalého profesora.

"Nenávidím te, ty odporná lidská kreaturo, emoční mrzáku," řekla ještě a zabouchal za sebou dveře.

Merlinžel se právě střetla s Binnsem, ten vzápětí vrazil do Severusova bytu.

" Co to má znamenat! Co tu tak brzy dělala? Vysvětlete mi to!" zahřměl Binns.

" Jistě vysvětlím..." řekl Severus a následoval Binnse do obývacího pokoje.
Když se Binns posadil, Severus začal vyprávět. Nezamlčel nic, proč taky. Byl ještě trochu opilý a v jeho zastřené mysli, mu nepřišly odpovědi nijak přehnané.

" Je jedině dobře, že ta dívka vás teď nenávidí," řekl po nějaké době Binns,

"Myslím, že se vás už asi nikdy nepokusí vyhledat. Na milenky máte milý zeti dost času. Občasné, malé povyražení není někdy na škodu, ale vy jste se nedávno oženil, u Merlina!"

"Tak to mi vskutku nemusíte pripomibat. Jsou tomu již dva měsíce. Nicméně moc dlouho jsme spolu nepobyli není-liž pravda? Musíte uznat, že za tu dobu jsme v pátrání moc nepokročili. Vždycky nám nějakým zázrakem uprchnou," připomněl mu Severus.

"Jen proto, že jsme byli příliš netrpěliví a chtěli je chytit téměř okamžitě. Musíme je nechat ukolébat, ať si myslí, že jsme toho už nechali," prozradil mu Binns svůj nový plán.

" Co tedy navrhujete?" zeptal se, se zájmem Severus.

" Už víme, kde se skrývají. Ale nepůjdeme za nimi hned. Počkáme tak dva týdny. Nedají si pozor a my pak budeme mít větší šance na jejich polapení."

" Co když se mezitím přemístí někam jinam?"

" Budeme je i nadále sledovat. Někde se přeci usadit musí."

" Budu tedy čekat. Pak se uvidí. Já si pro ní dojdu a ta teprve pozná, kdo je její manžel," řekl Severus a v očích mu temně zaplálo.

" Jistě můžete s ní potom naložit jak je vám libo. Já jsem vždycky říkal, že je škoda rány, která padne vedle," zasmál se Binns.

"Já už vymyslím něco, po čem zkrotne," ušklíbl se Severus.

"V tom by vám mohla být nápomocná jedna věcička, co mám doma," uchechtl se Binns...