Claudie seděla u slavnostní tabule a předstírala, že jí. Ve skutečnosti přemýšlela o všem co zažila.

Jak to, že jsem tomu podlehla? Jak se mi to mohlo líbit? Sice to bylo poprvé, ale...

Claudie si nedovedla rozumně vysvětlit, proč to dovolila a co hůř, že mu polibek vrátila.

Nepoužil na mě nějaké neverbální kouzlo?

Severus si povšiml, že se Claudie chová divně.

" Co se stalo, DRAHÁ?" rýpl si Severus a potutelně se pousmál. Věděl, že jí tím oslovením naštve a probudí k životu. Chtěl si vychutnat její kyselý obličej až to uslyší.

" Cože?" zavrčela Claudie naštvaně.

" DRAHÁ, ptal jsem se..." začal Severus. Chtěl jí vytočit, ale Claudie ho zarazila.

" Já vím, co jste říkal. Nechte si ty žerty laskavě. Nebudete mi takhle říkat, zakazuji vám to!" zasyčela nenávistně.

Co si o sobě vůbec myslí?

" Budu vás oslovovat, jak se mi bude chtít! A VY mně nebudete nic nařizovat. Jsem váš manžel a VY budete poslouchat MNE, jasné?" sevřel jí bolestivě ruku a tvrdým pohledem se jí díval do očí.

" Au, to bolí. Pusťte mě! Dobrá už jsem pochopila," zavrčela Claudie.

" Jsem rád, že jsme si rozuměli," povýšeně se ušklíbl a dál se věnoval svému jídlu.

Pak začala hrát hudba a očekával se od nich první novomanželský tanec. Severus popadl Claudii neomaleně za paži a táhl ji na parket. Jakkoli se bránila, musela tancovat.
Pevně si přitiskl její boky ke svým. Chtěla se mu vytrhnout, ale sevřel ji pevněji v náručí. Jak se začali ploužit v rytmu hudby, Claudie se pomalu uklidňovala. Dech se jí zpomaloval a ona se už nebránila.
Cítila na své tváři jeho horký dech. Vzhlédla. Chvíli ji propaloval pohledem a pak se jí pokusil políbit. Ona však uhnula a to ho popudilo.

Jak chceš bude to po zlém.

Rukou jí pevně chytil za bradu a otočil tak, aby se mu dívala do očí. Poté jí drsně políbil. Už žádný něžný polibek, nic takového. Sprostě si ukradl polibek. Začala mu bušit pěstmi do hrudníku, ale obě paže jí zkroutil za záda a sevřel v jedné ruce. Nemohla se bránit, měl bohužel velkou sílu.
Když přestala hudba hrát, vytrhla se mu a utekla na záchod. Cestou si otírala slzy.

Jak tohle skončí?

***

Parvaty seděla u Bryanova lůžka a vyprávěla mu...

" ... škoda, že jsi to nemohl vidět. Představ si, jak se ti dva líbali, myslím, že jí dneska v noci nebude muset moc dlouho přemlouvat," řekla jedovatě.

Bryan začal najednou zhluboka dýchat, jeho hrudník se rychleji zvedal a klesal. Poté se pohnul a chytil Parvaty za ruku až vyjekla.

" Bryane! Ty jsi vzhůru?" překvapeně si ho prohlížela.
Pomalu otevřel oči. Chvíli se jen tak rozhlížel, pak jeho pohled padl na dívku a zamračil se.

" Cos to říkala, ty zmije jedovatá?" zasípal.

"A co myslíš?" vymlouvala se.

" To o té svatbě," zavrčel naštvaně.

" Jo tohle? No říkala jsem, že se Claudie asi moc bránit nebude, myslím večer. Podle toho, jak se chovala."

Bryan sevřel v rozčilení dívčinu paži pevněji až vyjekla bolestí.

" Tohle už nikdy nevypustíš s tý tvý nevymáchaný huby, jasný?" procedil skrz zuby.

Parvaty vyděšeně zakývala hlavou na znamení souhlasu. Bryan jí potom pustil a ona raději utíkala pryč.
Když se pokusil vstát z postele zamotala se mu hlava a on na ni znovu padl.

Musím za tebou lásko. Musíme uskutečnit náš plán. Přece tě nenechám na pospas tomu hnusákovi.

Znovu se vzepřel a s vypětím všech svých sil se zvedl z postele. Pomalu se vykradl z ošetřovny a šel do nebelvírské věže.

V tuto dobu tam nikdo nebyl. Až na jednu osobu v bílém. Bryan měl pocit, že má vidiny.

" Claudie..." vydechl a zhroutil se na podlahu. Jeho síly ho opouštěly.

" Bryane? Miláčku, co se to... je ti dobře?" vyběhla mu pomoci.

" No, abych řekl pravdu ani ne. Neposlouchají moje nohy, jsou jak z gumy. Jsem strašně rád, že tě vidím. Musíme odsud zmizet."

" Ale jak to chceš udělat? Vždyť sotva chodíš."

" Co zkusit košťata. Přeletíme pozemky Bradavic a pak se přemístíme."

" Ale vždyť se na něm neudržíš. Spadneš a zabiješ se," děsila se Claudie.

" Musíme to risknout. Copak ty tu snad chceš zůstat? Když víš, co tě bude čekat?" prohlédl si jí zkoumavě. Doufal, že to co Parvat, říkala bylo jen ze závisti.

" Ne, samozřejmě, že nechci. Dobrá, zabalím si a ty jdi do svého pokoje. Já za tebou přijdu a pomůžu zabalit i tobě. Moc toho ale brát nebudeme."

" Dobře. Miluju tě."

" Já tebe taky miláčku," usmála se a po tváři jí stekla slza štěstí.

Díky Merlin!

***

Když Claudie vešla do svého pokoje, užasla. Nikde ani stopa po předešlém nepořádku. Její skříň byla vyklizená. Všechny její věci, knihy a obrázky prostě všechno co tu měla, bylo pryč.

" Co to sakra... k čertu, kde to všechno je?" nadávala.

Prohledala celý pokoj, ale nikde nic nenašla. Ani klíč k trezoru v bance u Gringottů.

Sakra, jak si bez něj vyzvednu peníze?

Pak jí něco napadlo. " Accio klíč," zamávala svou hůlkou, kterou si vytáhla z výstřihu. Do její dlaně přistálo několik klíčů z místnosti, ale ani jeden nebyl ten správný.

Sakra! Kam to jen mohlo všechno zmizet? Že by byla matka tak iniciativní a nařídila skřítkům, ať mi všechno přesunou do jeho komnat? Jestli ano, nebudu si moct pro klíč dojít. Mohl by se tam objevit. Ještěže mám alespoň svou hůlku.

Když se vydala pomoct Bryanovi, všechno mu vysvětlila. Zabalila pak alespoň jemu pár kousků oblečení a pomohla mu obléknout se. Vzala těžký batoh a on sebral alespoň koště.

***

Severus seděl za stolem a pozoroval ostatní. Většina hostů se sem přišla jen najíst a napít. Pozoroval jak se Křiklan cpe jak o život, jakoby měl být zítra poslední den světa. Podíval se na hodiny.

Kde vězí, copak trvá tak dlouho dojít na toaletu do druhého patra?

Jeho myšlenky ale přerušila madam Pomfreyová, když vrazila do síně jako velká voda a křičela: " Zmizel, není tam. Není ve své posteli."

Brumbál k ní přispěchal, aby mu to všechno vysvětlila.

" Říkám, že zmizel. Nechápu to," vzlykla ošetřovatelka.

" Kdo zmizel, Poppy?" zeptal se vlídně Brumbál.

" Ten kluk, co byl v komatu, Bryan Thomas."

" Jak mohl najednou zmizet?"

" To netuším, byla jsem si pro zásobu bylinek v Zapovězeném lese, když jsem se vrátila, byl fuč."

Severus horečně přemýšlel. Thomas se tak náhle vzbudil a Claudiino zpoždění, to se mi přestává líbit. Musím ji najít.

Vyběhl ze síně a spatřil Claudiin svatební závoj, který zahodila u vstupních dveří. Právě nasedala na koště za Bryana. Chystali se utéct. Když si všimli rozzuřeného Snapea, jak se za nimi řítí rychle se odrazili od země a pokoušeli se mu uletět. Ale byli moc těžcí a tak letěli pomalu.

Severus za nimi běžel, co mu síly stačili, byl za nimi v těsném závěsu. Stěžoval mu to silný vítr a déšť, který se spustil.

" Musíme to stihnout. Rychle seskočíme a přemístíme se třeba k Děravému kotli," křikla Claudie Bryanovi do ucha. Pokýval hlavou, že rozumí a pomalu se připravoval na přistání.

Dopadli na zem v okamžiku, kdy byl Severus ještě deset metrů za nimi.

"Rychle vezmi hůlku a přemísti se," křičela Claudie, když viděla, jak se k nim Snape přibližuje.
Zavřeli oči a představili si místo, kde se chtěli objevit. Zmizeli právě v okamžiku, kdy Severus doběhl k bráně.

" CLAUDIE, TY MRCHO. JÁ SI TĚ NAJDU. AŤ BUDEŠ KDEKOLI, NESCHOVÁŠ SE PŘEDE MNOU," křičel naštvaně do prázdna.