Opět tu máte dvě kapitoly dohromady

***

Bryana chodilo navštěvovat víc a víc lidí. On se však stále neprobíral, Claudie byla zoufalá. Do jejího srdce se vkrádala beznaděj.
Chodila ho každý den navštěvovat a pečovat o něj. Dozvěděla se, že jí Bryan může v komatu vnímat, a tak s ním mluvila, četla mu a dokonce zpívala. Také ho pravidelně otáčela a potírala mastí, aby neměl proleženiny. Dokonce s ním i cvičila, aby mu neochably svaly a nezatuhly klouby.
Za tu dobu se s Poppy spřátelily a byl z nich dobrý tým. Dokonce jí začala pomáhat s ostatními pacienty. Claudii se tato práce tolik zalíbila, že uvažovala na tím, že by se stala léčitelkou. Ale její plány jí však zarazil otec, když tom matce řekla.
Binns na ní zostra vyjel:"
Na to zapomeň! Za pár dní se vdáš a budeš po boku svého muže a ne trajdat někde na studiích."

Claudie z toho byla špatná, ale poté musela uznat, že až s Bryanem uteče, nebude mít na studium čas. Mezitím propadala depresím...

" Miláčku, ty se musíš probrat. Musíme udělat to co jsme si naplánovali. Přece mě v tom nenecháš. Slyšíš, no tak vzbuď se!" tloukla pěstmi do jeho hrudníku.
Ve dveřích ošetřovny stála Parvaty a pozorovala Claudii s pobaveným úšklebkem ve tváři.

" Myslím, že tě stejně neslyší! Copak jste si to naplánovali, hm?" zeptala se jedovatě.

" Co? To jsi ty? Jak se opovažuješ sem líst! Zmiz, jen mi škodíš. Tobě o tom tak budu vyprávět ty slepice. Aby si to šla za tepla povědět svému milovanému profesůrkovi, co?" vylítla Claudie a zastavila se před Parvaty, z očí jí sršely blesky.

" No vidíš to mě ani nenapadlo. Co by tomu asi tak řekl, kdyby věděl, že za tímhle chudákem chodíš každej den. Vždyť se máte brát."

" Víš co nech mě žít. A jednou pro vždy mě vynech ze svejch blbech úvah. Nevíš o mě nic ani o tom, co jsem musela tenkrát slíbit taky ne. Tak mě laskavě neštvi a vypadni odtud," zabouchla Claudie dveře takovou silou až jí uhodila do nosu.

***

Mrcha jedna, co si to dovoluje připomínat mi moje trápení. Zrovna ona, ta by dala život za to, aby mohla být na mém místě. Slepice. Jak ho jen může mít ráda, vždyť je to tak odporný člověk. Není na něm nic pěkného. Hákovitej nos, bledá pleť a navrch jako bonbónek mastný vlasy, ble a k tomu všemu ještě jeho příšerná povaha.

Když šla Claudie na kolej, potkala cestou svou matku.

" Tady jsi miláčku, hledám tě všude možně. Kde si byla? Zase za tím chlapcem?!" podívala se Margarret na svou dceru vyčítavě.

" Jo byla. Ale nemám náladu se hádat, mami. Prosím, alespoň dneska mě nech být," řekla sklesle Claudie.

" Asi se ještě neprobral, co?" zeptala se, se zájmem.
Claudie však poznala, že to nemyslí vážně. Ptala se jen proto, aby si byla jistá, že nikdo nepřekazí svatbu její dcery. To co se Bryanovi stalo, se totiž Binnsovým náramně hodilo.

" Ne," řekla po chvíli Claudie.

" Něco jsem ti přinesla, dnes ráno to doručili tři sovy," ukazovala jí nadšeně velký balík, který nesla v ruce.

" Co je to?" zeptala se spíš z povinnosti, než ze zvědavosti, protože to její matka očekávala.

" Tvé svatební šaty. Tady je máš a běž si je vyzkoušet. Doufám, že ti budou sedět. Kdyby ne, máme ještě pár dnů na to, aby se daly přešít," odpověděla Margaret se zářivým úsměvem a podávala jí krabici.

" Cože šaty? To už?" vtrhla Claudii matčina odpověď z apatie.

Margaret se na svou dceru podívala nevěřícně: " No jistě. Svatba je přeci už za tři dny. Ty jsi snad na to zapomněla?"
" Jistěže ano. Při to co se stalo Bryanovi jsem úplně zapomněla jaké je datum, sakra," vykřikla Claudie naštvaně. Její matka se zarazila.

Vždyť je to jedno, hlavně že to vím. Řekla si po chvíli Claudie. Svůj osud stejně nezměním, vdát se musím, tak jako tak.

"Tak si to jdi vyzkoušet," podávala jí matka krabici.

Když Claudie otvírala balík ve svém pokoji, rozplakala se nad jeho obsahem. Z krabice vytáhla překrásné šaty, bílé jako lilie. Korzet z jemného, ale pevného materiálu byl pošit perličkami v několika řadách nad sebou. A sukně z průhledného šifónu v mnoha vrstvách. Spodnička z kruhem, bílé rukavice sahající až k loktům. Úžasné boty na podpatku a závoj s diamantovou čelenkou.

Každá jiná dívka by nad tímto pokladem jásala, ale Claudie plakala a nebyla k utišení. Ani její kamarádky jí nedokázaly uklidnit. Všechny si myslely, že pláče kvůli Bryanovi, protože se nemůžou vzít.

Druhý den na poslední ročník čekali zkoušky OVCE. Claudie je zvládla jen s odřenýma ušima. Otec jí za to chtěl zmlátit, ale tentokrát mu v tom zabránila její matka.

" Nech ji být, musí být v klidu, aby neudělala nějakou blbost, než se vdá. Navíc jak by vypadala na svatebních fotkách s monoklem?"

***

Zpráva o nadcházející svatbě Profesora Snapea a jeho studentky se po hradě rozšířila rychlostí blesku. Každý si o tom šuškal a kamkoli Claudie či Severus vstoupili, hovor ihned ztichl. Nikdo si nedovedl vysvětlit, proč Claudie souhlasila s tím, že si provdá za tak protivného člověka, jakým je Snape.

***

Velkou síň, na ten úžasný den, připravili skřítci přes noc. Pomocí květin, třpytek, ubrusů a všeho co Margaret objednala, vyzdobili síň k nepoznání.
Z profesorského stolu udělali provizorní oltář, ten by se měl později změnit na slavnostní tabuli pro novomanžele.

Nechyběla tu ani ona pomyslná ulička jako v kostele. Byla udělána ze židlí a křesel, na kterých mělo sedět bezmála pět set hostů.

Stoly byly umístěny v zadní části a rozděleny na samostatné stolky, aby se dalo sedět po šesti. Všechno bylo perfektní svatební oznámení, dort, jídlo, koláčky...
Claudiini rodiče pozvali snad všechny vlivné lidi z kouzelnického světa. Dokonce se musela Velká síň kouzlem zvětšit, aby se sem všichni hosté a studenti vešli.

***

Bylo jedenáct hodin a Claudie, místo toho, aby se připravovala, seděla u Bryanovy postele. Byl stále v komatu.

" Bryane, Lásko, musíš se vzbudit! Nesmíš mě v tom nechat. Zapřísahám tě, vzbuď se!" křičela Claudie, po tvářích jí stékaly slzy.

" Claudie, měla by jsi jít. Bryan potřebuje klid," řekla Poppy opatrně a pohladila Claudii po rameni.

" Ale vy nic nechápete. Naplánovali jsme si útěk ihned po tý zatracený svatbě." vysvětlovala Claudie utírajíc si slzy.

" Já jsem tušila, že to nebude hen tak..., ale jak vidíš Bryan se asi momentálně stejně nevzbudí. Je mi to vážně moc líto, hlavně kvůli vám oběma. Vidím jak moc ho miluješ a profesora nesnášíš, ale bude asi lepší, když už půjdeš. Musíš se přeci připravit, i když nerada."

" Já vím, že tam musím, je tam spousta lidí a i kdybych teď chtěla utéci, nemohla bych. Neporusitelny slib by mi v tom zabránil. Nechci umřít," řekla smutně Claudie a pomalou chůzí se vydala do svého pokoje.

***

V její ložnici to vypadalo jako po boji. Všude pobíhali skřítci a přinášeli různé věci. Byl tam i kouzelnický kadeřník Hugo Loretty, který uměl vykouzlit ty nejoriginálnější a nejúchvatnější účesy za pár minut.

" Bože..." vydechla Claudie, když tu spoušť uviděla.

"Toho nepořádku si nevšímej. To se pak uklidí. Kde prosím tě lítáš?" vyčetla jí Margaret, který se vynořila z hromady krajek nebo co to vlastně bylo.

" Vždyť už jsem tady, ne?!" naštvala se Claudie.

" Tak, všichni pryč, nevěsta se musí převléci," zavelela Margaret a vyháněla ostatní ven z pokoje. Potom jí pomohla do korzetu. Utáhla jí ho natolik, že v něm sotva mohla dýchat.

Když byla ustrojená přišel na řadu Hugo a vykouzlil jí na hlavě úžasný drdol. Z něho nechal spadat pár pramínků, které stočil do prstýnků a do nich připnul pár malých květinek. Potom ji chtěla Margaret nalíčit, ale Claudie ji zarazila.

" Nechci. Stejně budu brečet a všechno se rozmaže."
" Ale na to by pomohlo kouzlo..." zkusila Margaret.

Claudie ji však odbyla: " Řekla jsem, že nechci."

" Dobrá, když myslíš, že to bez toho bude lepší," pokrčila Margaret rameny.

Když jí nakonec na hlavu nasadili závoj s diamantovou korunkou. Zbývalo do začátku obřadu jen deset minut.

Ach Merline, udělej zázrak. Prosím, probuď Bryana. Jestli ne, budu muset po celý zbytek života žít s tím odporným chlapem. Jestli budu muset dnešní noc strávit s ním, to se radši zabiju.