Opět jsem spojila dvě kratší kapitoly dohromady 😉...

***

Od té doby, kdy Claudie dostala od Severuse ve sklepení facku, uběhlo asi 14 dní a vztah těch dvou se potom rozhodně nezlepšil. On jí urážel a strhával body při každé příležitosti a ona přešla k otevřenému boji proti němu a říkala nahlas co si o něm myslí. Bylo jí už všechno jedno, do jejích narozenin zbýval už jen měsíc a ona byla čím díl víc nervóznější a popudlivá...

" Ahoj Lásko," pozdravil Claudii zvesela Bryan, když si k ní přisedl na hodinu kouzelných formulí.

" Ahoj..." hlesla skoro neslyšně Claudie. Dnes měla pro změnu melancholickou náladu.

" Copak je mému Zlatíčku?" usmál se na ní. Vzal ji za bradu, aby se jí podíval do očí.

" Nic..." odvětila ponuře.

" Aha... a to nic způsobilo, že jsi smutná?" zeptal se

" Jo..." vzdychla.

" A můžu udělat něco, co by ti zlepšilo náladu?"

" Můžeš. Zabij Snapea a bude mi fajn," odpověděla a v očích jí temně zaplálo.

Bryan se tomu uchechtl, ale pak zvážněl: " Co ti zase ten prevít provedl. Zase ti nějak ublížil. Jestli jo, tak ho jdu vážně zabít!" řekl naštvaně a už se zvedal ze židle.

" Nic mi neudělal, kromě toho, že s ním musím trávit každý víkend kvůli trestu. A že mi při tom vždycky strhne nejmíň padesát bodů, tak nic," vysvětlila.

" Aha, takže vše při starém. Tak co se děje navíc?" vyzvídal dál.

" Vždyť říkám, že nic a už se mně na nic neptej!" vyjela na něj podrážděně.

" Dobrá, už jsem ticho," řekl a raději se otočil na spolužáka.

Hm, bezva ještě se kvůli němu pohádám s Bryanem!

***

Po hodině formulí je čekala Obrana a jak to tak bývalo, Severus měl špatnou náladu. Žáhu si však hodlal zchladit na Claudii a už se na to moc těšil.

" Slečna Binnsová, k tabuli. Vyzkouším si vás. Minule jste nevěděla téměř nic, uvidíme zda se vám v tom vašem slepičím mozečku rozsvítilo a konečně jste se začala připravovat na zkoušky OVCE.

No jistě, proč ne. Mne přece může vyvolávat pořád. Proč nevyvolá nekoho jinýho? Pomyslela si naštvaně a vykročila k tabuli.

" Tak na co bych se vás mohl zeptat. Už vím... co takhle něco lehčího... pro začátek třeba Ptáčníci. Kde žijí, čím se vyznačují a co lze očekávat při střetu s nimi."

Pokud ji chtěl Severus nachytat, měl k tomu skvělou příležitost. Látka o Ptáčnících mohla být cokoli, jen ne lehká.

" Můžete už dávno začít," popíchl ji Severus když viděl její tápání.

Claudie si odfrkla a pak začala vzpomínat. Lovila v paměti a přiházela jen na nedůležité věci a tak do toho zapojila svou fantazii. Při popisu onoho zvířete ji něco napadlo.

" ... a mají stejně křivý zobák jako je ten váš frňák," zakončila a mohla sledovat jak mu na čele naskočila žíla a nebezpečně tepala.

"Vidím, že si koledujete o další trest. Ostatně nemyslete si, že vám prominu ty neomluvené hodiny. Zjistil jsem si, že jste svému přítelíčkovi půjčila poznámky. Takže budete muset dělat opravné zkoušky. A za vaši drzost a neúctu k učiteli strhávám Nebelvíru další body, myslím že dvacet bude stačit. Mám dojem, že je Nebelvír již nějakou dobu díky vám v mínusu. Je evidentní, že vaší největší snahou je připravit svou kolej o všechny body i na prosti rok. A mimochodem ty opravné zkoušky by jste si stejně vysloužila díky vašemu hroznému prospěchu. Píši vám další H, již čtvrté v řadě."

***

Když bylo po hodině a Claudie si sedla do společenské místnosti na koleji, kolem ní se sesypalo celé osazenstvo z Nebelvíru.

" Můžeš nám laskavě vysvětlit, proč ho provokuješ? Kvůli tobě jsme poslední. Za co ti prosím tě sebral těch tolik bodů před dvěma tejdny? Cos mu proboha udělala tak strašnýho, že se tak naštval?" vyjel na ní Seamus až ho Harry musel krotit.

" Co je ti do toho!" nevydržela už Claudie.

" Je mi do toho hodně! Nám všem. Kvůli tobě se nám Zmiozel furt posmívá a Malfoy se naparuje, jako by mu to tu patřilo. Oni totiž vedou a ten školní pohár vyhrajou."
"Co je mi po Zmijozelu, ten pohár si můžou strčit víš kam. A Malfoy je mi tak ukradenej."

" Co je mezi tebou a Snapem? Proč tě tak nenávidí?" zeptala se Parvaty naštvaně a v očích jí zvláštně zablýsklo.

" Dejte mi už konečně pokoj! Minule jste se královsky bavili nad tím vtípkem a teď mi za to budete nadávat? Nemůžu za to, že na to přišel. Já jsem to rozhodně nemám jednoduchý. Jednu mi za to vrazil a mám s ním každej víkend trest. Takže, já si to rozhodně neužívám, jestli narážíte na tohle!" vysvětlila.

Po chvíli se ozval zase Seamus: " To jsi byla ty kdo to vyvedl? No hako dobrej vtip, ale nemusel nám strhnout tolik bodů..."

" Tak proč ho provokuješ, když na tebe má pivku?" naléhala Parvaty.

" Protože ho nenávidím. Leze mi na nervy... vy ani netušíte... prostě nevíte všechno..." hlesla Claudie.

" Tak to řekni!" vykřikla Parvaty.
Claudie zavrtěla hlavou. Oči se jí zalili slzami a ona utekla schovat se do své ložnice. Parvaty se za ní rozeběhla, ale na poslední chvíli jí Bryan zarazil.

" Nech jí, má k tomu své důvody. Je to dost vážný! Povím ti to, ale nikomu to nesmíš říct, hlavně ne jí. Zabila by mě kdyby věděla, že ti to říkám..."

***

Po několika minutách...

" Cože ona si ho má vzít?" Parvaty překvapeně zamrkala.

" Jo, ale hlavně to nikde neříkej!"

Tak takhle to je. To jsi chtěla skrývat. Ne tohle ti nedaruji Claudie!

Vyškubla se Bryanovi a běžela jako smyslů zbavená do sklepení.

Když Parvati konečně dorazila do nejnižších částí hradu, vzrušeně bušila na dveře Snapeovi pracovny...
Severus seděl v křesle a popíjel odpolední kávu. Bavil se vzpomínkami na dnešní hodinu Obrany s posledním ročníkem, když tu uslyšel neuvěřitelný rámus. Jeho dveře se málem pod takovým tlakem rozsypaly.

Kdo se opovažuje! Jestli to bude zase Claudie, tak jí snad uškrtím.

Severus vyletěl z křesla a otevřel dveře tak prudce, že na něj ona osoba padla.
Překvapeně se na ni díval. Jakoby se jí v jeho náruči snad líbilo, ale po chvíli se vzpamatovala a ustoupila stranou.

" Slečno Pattilová, měla jste jistě nějaký zvláštní důvod k tomu, abyste mi sem tak vpadla?" probodl ji pohledem. Ale místo toho, aby se ho lekla, její oči na okamžik zjihly a na tváři se jí objevil úsměv. Pak však zamrzl a ona se zamračila.

" Něco jsem se dozvěděla. Chtěla jsem vědět, jestli je to pravda," pověděla po chvíli.

" Nejspíš umíráte touhou mi sdělit o co jde, že?" řekl posměšně.

" Ano dalo by se to tak říci. Umírám touhou, ale k někomu... , podívala se na něj a v očích jí zablýsklo.
Severus udiveně pozvedl obočí.

Snad se mi tu nechystá vylévat své srdce...

" ... ten někdo jste VY!!!" řekla. Vrhla se na svého profesora a dlouze a vášnivě ho políbila.
Po chvíli se Severus vzpamatoval a odstrčil ji: "Co si myslíte že děláte?" řekl naštvaně a otíral si své naběhlé, rudé rty.

" Chtěla jsem to zkusit. Doufala jsem, že potom změníte své rozhodnutí a nebudete se chtít oženit a takovým psím čumákem..."

" S kým?" otázal se překvapeně.

" S Claudií, ona se k vám nehodí, ona vás nesnáší, ale já..."

" Dost! Nevím co jste si myslela, že udělám, ale jediná odpověď, kterou pro vás teď mám je..., namířil na Parvaty svou hůlku, ... OBLIVANTE!"

Parvaty odešla z jeho pracovny zmatená, jelikož na ní ještě použil matoucí kouzlo. Severus si poté sedl zpět ke své kávě a o všem přemýšlel.

Kouzelník, aby se ještě bránil před studentkami. Tohle se mi nestávalo ani když jsem byl mladý! Ale musím uznat, že líbala skvěle. Přemítal a prstem si přejížděl přes své stále naběhlé rty.

Snad bych jí mohl využít, když bude Claudie nesnesitelná manželka. Uvidíme...

Potutelně se usmál, dopil svůj šálek kávy a vyrazil učit další hodinu.

***

Zmatená Parvaty došla zpět na kolej a tam si vzpomněla na to, co jí pověděl Bryan. Vletěla jako uragán do Claudiiny ložnice a spustila: " Řekni, proč si ho máš vzít?"

Claudie byla zaskočená jejím náhlým vpádem a na chvíli ztratila řeč. Po chvíli se však vzpamatovala.

" Jak jsi se to dozvěděla?"

" Bryan mi to řekl," vysmála se jí Parvaty.

" Já ho snad roztrhnu. Tohle neměl dělat. Nic ti po tom není." naštvala se Claudie.

" Ne, mě je do toho hodně! Já Severuse miluju, ale ty ho nesnášíš. Tak proč by sis ho zrovna TY měla vzít?!"

" Cože, ty toho starýho hnusáka miluješ? Jsi se snad zbláznila ne? Já bych se ho ráda zbavila, ale bohužel to nejde! Dali jsme neporušitelný slib, když si ho nevezmu umřeme oba, jasný?"

" Neporušitelný slib?..." hlesla Parvaty. Tohle fakt nečekala.

"Ale stejně jsem přišla na to, jak to vyřešit."

" A jak?"

" Tak do toho ti vážně nic není. A teď vypadni z mé ložnice nebo se fakt naštvu!" vystrčila ji Claudie ze dveří a zabouchla za sebou dveře.

Od toho dne Parvaty odpřísáhla, že bude Claudii škodit jak může a ty dvě přešly v malou soukromou válku...