Právě vyrážíme na cestu domů z dovolený, tak vám to sem rovnou hodím 😁 Opět jsem spojila dvě kratší části dohromady.

***

Další den se toho moc nedělo. Sice se stále povídalo o vtípku, ale už s menší intenzitou než dříve, a tak mohl Severus konečně začít normálně učit. Ani vyučování už nevyrušovalo nic. Zdálo se, že vtípky na jeho hlavu už ustaly. a tak se z něho stal opět ten sebejistý člověk jako dřív. Což vlastně znamenalo NESNESITELNÝ.
On však byl opět ve svém živlu, strhával body kde komu a opět nadržoval Zmijozelu. Dokonce ve skrytu duše měl dobrou náladu, protože byl přesvědčený, že už zná jméno toho vtipálka. Akorát si na něj musel počíhat, aby ho chytil při nějakém porušení školních pravidel. Velice mu v tom pomohl Pobertův plánek, který se mu povedlo získat. Bavil se tím, že pozoroval kdo kde je v  nepravý čas. Pomáhal mu hlavně v noci při hlídkách.

***

Právě odbylo jedenáct, Harry si to vykračoval ve svém neviditelném plášti po chodbě. Mířil do sedmého patra. Měl dnes tajné rande v komnatě nevyšší potřeby s Ginny. Bohužel pro něj Severus číhal u Pobertova plánku a pozoroval kam jde.

Musím tam být dřív než on.

Vzal si svazek klíčů, svou hůlku ( kterou mimochodem nepochopitelně našel večer ve své ložnici) a vyběhl na chodbu. Vběhl do jedné z tajných chodeb pro profesory a pak utíkal úzkou uličkou, kde se to pavouky a různou havětí jen hemžilo.

Tuhle chodbu už pěkně dlouho nikdo nepoužil.

Když doběhl na místo, stihl se tak akorát schovat za brnění a pořádně vydýchat. Pak už sledoval, jak si Harry před gobelínem sundal svůj neviditelný plášť. Byl nervózní a ruce se mu třásly. Za malý okamžik mohl Severus zjistit proč tomu tak je. Po pár minutách čekání se totiž na schodech objevila Ginny.

Takže takhle to s vámi je.

Pobaveně si odfrkl.

Tak to tedy ne, jste ještě děti to nepřipustím.

Vystoupil se stínu brnění a pomalu se blížil k nim. Teď se líbali. To se mu hodilo.
Stoupl si přímo za Harryho a jízlivým hlasem pronesl: " Co si myslíte, že tu děláte Pottere a Weasleyová?"

Oba se samozřejmě lekli a s hrůzou v očích se na něho otočili. Severus ale nemínil s výsměchem přestat: "Nechovejte se jako dva nadržení králíci, tady jste ve škole, tak si laskavě nechte na své choutky zajít chuť."

Severus přihodil ještě zamračený pohled a kýžený efekt se dostavil. Dostal je tam kam chtěl.

" A mimochodem srážím Nebelvíru dvacet bodů za toulání po chodbách v nočních hodinách, za každého z vás. A dalších deset bodů za každého, za vaši opovážlivost k tomu, co jste se právě chystali provést. A za třetí vám oběma uděluji školní trest. Slečna Weasleyová půjde leštit poháry do Pamětní síně s pane Fichem a pan Potter si svůj trest odbude v mé pracovně. Tresty vám začínají zítra v sedm. Dorazte včas. A teď běžte na svou kolej," skončil Severus svůj dlouhý proslov.

Oba byli tak konsternovaní, že je přistihl, že se nezmohli na žádný odpor a beze slova pádili na kolej.

Když už byl Harry v posteli začal o tom přemýšlet.

Jak věděl, že tam jsem, měl jsem přeci plášť! Ledažeby... našel ten můj ztracený plánek. To by mě tam viděl i kdyby měl na sobě tisíc takových plášťů. Sakra, tak to je konec s nočníma toulkama!

***

Nadešel den trestu a Severus se už nemohl dočkat, až Harrymu naleje do krku Veritasérum a on se mu ke všemu přizná. Pak s ním poběží za Brumbálem a nechá ho vyrazit.

Nebude si moci dodělat zkoušky a pak si nikdy nenajde práci, skvělé vyhlídky. Skvělá pomsta. Bude až do smrti litovat toho, že si ze mě chtěl dělat legraci.

***

Celý den Harry chodil po hradě jako mátoha a přemýšlel jako to udělat, aby svůj plánek získal zpět. Byl pořádně otrávený, že na nic kloudného nepřišel a navíc ho večer čekal ten pitomej trest. A hlavně byl naštvanej, že to včera nedopadlo tak jak si plánovali a zrovna Snape jim to překazil.

Co si o sobě myslí, určitě v mém věku nebyl jinej a tahal si do Komnaty holky. I když, on asi nikdy žádnou ženskou neměl, kdo by ho taky chtěl.
Už bude skoro sedm musím za tím otrapou jít. Povzdychl si Harry a pomalou chůzí se vydal směrem ke sklepení.

Když dorazil na místo, zaklepal a čekal až ho Snape milostivě pozve dál.

Severusovi poskočilo jeho zlomyslné srdce, když uslyšel klepání na své dveře.

Konečně je tady, konečně nastane spravedlnost.

" Dále," pozval ho Severus do své pracovny.

" Dobrý večer, pane profesore," pozdravil Harry neutrálně. Rozhlédl se kolem a pak na vedlejším stole spatřil něco velice odporného. Jeho rysy v obličeji ztuhly při pomyšlení, co by to mohlo být.

Severus se samolibě usmál a řekl : "Ano Pottere, dneska budete pracovat s tímto. Je to část končetiny z mrtvého mozkomora. Kolega Křiklan po mě chtěl, aby ji sehnal a roztřídil na části, které bude potřebovat k přípravě lektvarů. Jistě víte Pottere, které části to jsou, že ano?" rýpl si Snape.

Harry ještě chvíli zíral na onu nechutnou shnilou kostru paže, potaženou kůží a kusem pláště a pak se podíval na Snapea. Chvíli se snažil odhadnout jestli to myslí vážně.

" Ptal jsem se Pottere, jestli víte, jaké části z mozkomora se používají jako přísady do lektvarů," zopakoval Severus chladně.

Harry jen zavrtěl hlavou.
Severus se samolibě pousmál a řekl: " Co by asi tomu řekl profesor Křiklan, který vás tolik vychvaluje, jak jste v lektvarech skvělý. Ostatně to se dalo čekat. Pro vaši informaci se jako přísady používají - mozkomorův plášť, jeho kůže a rozdrcená kost. Nejlépe z posledních článků."

Harry se z odporem podíval na tu věc. To nemyslí vážně, jak z toho asi tu kůži dostanu?

Severusovi se chtělo až smát nad jeho úvahami, protože mu tím vlastně nahrál. Vzal ze stolu něco stříbrného a přesunul se s tím k Harrymu. Pak mu to strčil pod nos. Byl to LÉKAŘSKÝ SKALPEL. Pak ironicky poznamenal: " Tady tím to dolů dostanete."

Harry se vyděsil: " To mám tu věc pitvat?" Vzpomněl si jak v mudlovské škole jednou měli pitvat žáby a udělalo se mu nevolno.

" Kdybych vám povolil udělat to pomocí kouzel, nebyl by to žádný trest," ušklíbl se Severus a vrazil Harrymu do ruky onen skalpel.

" Můžete začít a dávejte pozor na tu kůži je tenká a snadno se protrhne, tak ne abyste to přeřízl," varoval ho ještě Severus a šel si sednout za svůj stůl a pokračoval s opravováním písemek.

Harry se pomalu přibližoval k té věci a najednou mu začalo být divně. Motala se mu hlava a v jeho mysli se odehrávaly ty nejstrašnější obrazy z jeho života.

Jeho matka jak křičí a poté je mrtvá, Voldemort v Quirrellově těle, bazilišek, tisíce mozkomorů létajících nad jeho a Siriusovou hlavou, drak, bludiště, hřbitov , Cedrikova smrt, znovuvzkříšení Voldemorta, hrůzné sny, Siriusova smrt...

" Néééé..." křičel Harry a padl na zem v bezvědomí.
Severus vzhlédl, když slyšel jak Harry křičí.

Co se mu zase stalo?

Pak už viděl jak padl na podlahu. Neváhal ani vteřinu a rozeběhl se za ním vzal z poličky kousek čokolády, kterou si tu nechal pro případ a sklonil se k němu. Po chvíli se Harry znovu probral a díval se nenávistně na Snapea.
Snape si mohl v jeho hlavě přečíst všechno, co zažil a tak se rozhodl, že tento trest raději vypustí.

" Pottere netušil jsem, že na vás bude část mozkomora, i když byl mrtvý, tolik působit. Vezměte si tu čokoládu," nabídl mu Severus. V jeho hlase bylo něco co Harryho přimělo poslechnout. Jak tak jedl onu čokoládu, dělalo se mu lépe. A začínal mít opět zdravou barvu.
Severus od něj vstal a zamyslel se.

Co kdybych mu dal místo povzbuzujícího lektvaru Veritasérum? On ho stejně nepozná.

Neváhal ani vteřinu, vzal z poličky lektvar pravdy a nakapal trochu do lahvičky s obyčejnou vodou a přešel k Harrymu.

" Napijte se, je to povzbuzující lektvar," řekl neutrálně a podával láhev mladíkovi.

Harry se na něj nedůvěřivě díval, ale když v jeho pohledu nezahlédl nic, co by ho mělo znepokojit, vděčně nabízenou tekutinu přijal a napil se.
Pak se začal cítit podivně.

Co to je, co to na mě zkouší?

Ale Severus mu jeho otázky zodpověděl vzápětí: " Tak Pottere, toto bylo Veritasérum, není tak silné jako má být normálně, to jen abyste mohl také vnímat."

" Proč?... na co..." cedil skrz zaťaté zuby.

" Abych zjistil, kdo mi provedl ty nechutné žerty. Myslím, že jste to byl vy. Vy jste jediný, kdo má neviditelný plášť a vy jediný jste mohl Protivu ošálit, aby si myslel, že k němu mluví Krvavý baron a on pak poslechl rozkazy."

" To... není... pravda..." snažil se Harry mluvit souvisle, ale nějak se mu to nedařilo.

" Proč lžete? Je to evidentní, že jste to byl vy," rozčílil se Severus.

" Ne... nelžu! Přece nemůžu," vyhrkl ze sebe Harry.
Pak to Severusovi došlo.

Skutečně nelže, zatraceně mluví pravdu. Sakra tak kdo to tedy byl, když ne on?

Severus přešel ke skříní a vzal odtud jinou lahvičku. Násilím otevřel Harrymu ústa a nalil mu lektvar do krku. Byl to lektvar zapomnění. Pak vzal Harryho za hábit a vytáhl ho ven z jeho pracovny. Použil na něj ještě matoucí kouzlo, aby Harry nevěděl, kde se tam vzal a zabouchl za sebou dveře.

U Salazara! Teď abych začal od začátku! Kdo to byl, kdo mi to mohl provést?