Probudila se do nádherného slunného rána. Sníh už pomalu roztával a na svazích se objevovala zelenající tráva. Sluneční paprsky jí lechtaly po tváři, a proto chtě nechtě musela vstát. Stále byla na ošetřovně, ale dnes už měla lepší náladu. A to proto, že už vymyslela, jak to provést, aby nemusela strávit zbytek života se Snapem a taky jak se pomstít jejím rodičům.
Radostí se jí chtělo zpívat, ale musela se ovládnout. Na druhé posteli ležel hodně nemocný chlapec z druhého ročníku. Byl popálený od jisker, které mu nešťastně vyletěly z hůlky, když jí měl zastrčenou v hábitu. Ještě spal a tak se potichounku vytratila ze dveří a pádila do nebelvírské věže.

Celá udýchaná bouchala na dveře do ložnice, kde spal Bryan.

" Co se děje?" vyhrabal se z peřin John, kamarád Bryana.

" Jdu se tam mrknout," vstal z postele Bryan. Šel ke dveřím a pomalu je otevřel.

" Claudie? Co ty tady děláš? Proč nespíš?" vyvalil oči.

" Pojď se mnou pojď. Musím ti něco moc důležitého říct," tahala ho za rukáv ven z ložnice.
Posadili se ve společenské místnosti u krbu. Claudie vytáhla hůlku a jediným pohybem zapálila oheň, aby se alespoň trochu ohřáli.

" Tak co se stalo?" zeptal se netrpělivě Bryan.

" Ani nevím kde začít, je to složité," podívala se mu do jeho modrých očí.

" Tak to zkus od začátku," povzbudivě se na ní usmál.

" Tak dobrá, ale musím tě varovat, je to dost otřesné. Tak tedy, všechno to začalo, když mi bylo pět let a moji rodiče se rozhodli, že mi musí zařídit budoucnost. A proto mi vybrali manžela, který je o dost starší než já. Myslím, že mu teď bude kolem pětatřiceti," vyprávěla.

" To je strašné lásko, to přece po tobě nemůžou chtít. Nebi to nezákonné? To já chci být s tebou," křikl rozhořčeně.

" Já vím miláčku, taky bych chtěla být s tebou. Nejhorší na tom je, že jsme museli tenkrát podepsat smlouvu mezi rodinami a tu jsme pak stvrdili Neporušitelným slibem."

" U Merlina! Ale to znamená, že pokud to neplníš, tak zemřete oba dva," vyděsil se Bryan.

" Ano já vím. Ale to není to nejhorší. Já toho člověka znám už velmi dlouhou dobu a on mě také. Denně jsme se potkávali, o to je to děsnější. Já ho nenávidím je to odporný člověk. Nechci s ním být ani v jedné místnosti."

" Kdo to je?"

" SNAPE!"

" Co? To nemyslíš vážně?"
" Bohužel je to tak. Včera mi to můj velice laskavý otec pověděl. Udělalo se mi z toho tak zle, že jsem ho dokonce napadla a zranila nožem. Musela strávit noc na ošetřovně. Ale tam mě právě napadl plán, jak to provést, abychom mohli být i přesto všechno spolu."

" Cože ty jsi ho napadla, a co on?vyděsil se Bryan.

"Nic mi neudělal spoutal mě otec a pak mě odvlekli na ošetřovnu."

" A na co jsi tam teda přišla? Mě teda nenapadá, jak přelstít tak mocné kouzlo," přiznal popravdě.

" Nebudeme dělat nic. Prostě počkáme až bude po svatbě a pak spolu utečeme až se bude konat svatební hostina. Chápeš? V té smlouvě se nepíše nic o tom, že s ním musím žít dokud nás smrt nerozdělí. Je tam jen napsáno, že si mě Snape vezme v den mých narozenin. A pokud obřad proběhne, tak ani jeden z nás nezemře, když pak s tebou uteču."

" No zní to přinejmenším zajímavě, ale jak uděláš, aby tě tvoji rodiče nehledali? Já navíc nemám peníze, abychom někam uprchli."

" Neboj, to už mám taky vymyšlený. Použijeme zastírací kouzla a tak se dostaneme nepozorovaně z hradu. Před bránou se přemístíme do Příčné ulice. Tam zajdeme ke Gringottovým do banky, mám tam uloženo dost peněz na své jméno. Vybereme všechno co tam je a pak se můžeme přemístit kamkoli na světě a nikdo nás už nikdy nenajde," usmívala se Claudie, jako by tohle všechno provést byla hračka.

" No snad nám to vyjde. A kdy máš narozeniny?"

" Už za tři měsíce. Dost času na to, abychom se rozmysleli, kde bychom chtěli žít."

" No jo, ale to se nikdy nebudeme moct vzít. Ty budeš pořád provdaná za něj," řekl sklesle.

" Copak potřebuješ papír k tomu, abychom mohli být spolu šťastní?" nechápala Claudie.

" Ne nepotřebuju, ale bylo by pěkný, kdyby si se jmenovala po mě a ne po Snapeovi."

" Vždyť si budeme moci říkat, manželé Thomasovi. Nikdo nás nebude znát, a navíc já nehodlám užívat jeho děsné jméno. Ještě to tak!"

" Dobrá lásko, uděláme to jak chceš. Jen doufám, že se nám to povede."

"Ještě se musím pomstít rodičům. Koneckonců vím na ně dost nepěkné věci a myslím, že si zaslouží trest za to všechno, " řekla naštvaně.

"Ale buď opatrná, aby se to nebrátilo nakonec proti tobě, " varoval ji Bryan.

" Neboj, mám to vymyšlený," řekla začala mu vyprávět podrobně co udělá.