Během několika hodin mi Porta řekl vše o rodě Margorů. Jejich armáda je větší, ale to nás nezastraší. Věřím, že je porazíme. Vždy jsme všechny porazili a to se ani teď nezmění. Budeme bojovat dokud nepadne poslední muž.

,,Veličenstvo?"  vyruší mě Porta. Párkrát zamrkám a lehce se na něho usměji. ,,Ano důstojníků"  odpovím. ,,Vojáci by chtěli slyšet pár slov od Vás"  prohlásí a poté vyjde ze stanu.

Připásám si meč k opasku a vycházím ven. Pohlédnu do stovek tváří, které jsou ochotné za mě položit život. Hluboce se nadechnu a pak začínám mluvit.

,,Jak všichni víte, čeká nás strašná války. I když jsou v přesile, stejně je porazíme. Ptáte se, jak to vím? Odpověď  je jednoduchá. Přede mnou stojí ti nejlepší vojáci z celé Francie. Šli jste do boje, i když máte doma rodiny. Proto vím, že by vás Bůh nenechal zemřít."  prohlásím a nakonec vytáhnu meč.

,,Za Francii!"  Vykřiknu a ostatní se mnou.