Moje rodina prchá ze země, kterou tolik ,milují'. Jen já tu zůstávám. Všichni říkají, že jsem blázen, ale mě je to jedno. Chci, aby lid viděl, že ze mě bude výborná královna. Já nikdy neuteču z boje. Vždy budu chránit svou zem. Půjdu do boje, i kdyby to znamenalo mou zkázu.

Z mých myšlenek mě vytrhává matka, která mě objímá na rozloučenou.

"Vážně nechceš odjed s námi Broučku?" ptá se matka a chytá mě za ramena. Já jen zavrtím hlavou.

Moje matka Angelina Calwenová je velmi vážená dáma středního věku. Jakmile se rozhodla, že opustí zemi a svůj lid, lidé k ní přestali vzhlížet.

Můj otec Maximilián Calwen ztratil u nich důvěru. Protože věděl o tom, že je církev okrádá, ale nic s tím neudělal. Proto pak došlo ke vzpouře.

Té vzpoury jsem se také účastnila, aby lid věděl, že stojím při nich.
Myslím, že mi tu dobu bylo 14 let.

Měla jsem kdysi bratra, ale ten zemřel v boji proti rodu Haulů.
Ten rod nakonec zemřel.
Můj bratr byl zabit rukou krále Trewora III..

Jakmile moji rodiče projdou hlavní hranicí Francie, vláda bude v mých rukách. Už se na to tak těším. Půjdu do boje, půjdu na pomoc své armádě. Nenechám je padnout jen tak.

Jakmile rodiče opouští naše sídlo, jdu se převléct do brnění a beru si meč svého dědy. "Jane připravte mi toho nejrychlejšího koně, kterého máme ve stájích" pravím ke sluhovi, který stojí u dveřích.
Ten se jen ukloní a mizí za dveřmi. Co nejrychleji se musím dostat do Misseli. Tam čeká armáda na mé rozkazy. Nyní vědí, že Francii vládnu já. Jakmile se Jan vrací, mířím do stájí a nasedávám na černého hřebce.
Rychle mířím za svou armádou.