Vrazila do třídy jako velká voda. Nikdo ze studentů si jí nevšiml, pravda nevypadala zrovna jako profesorka a na svých třicet už vůbec ne. Klidně by si mohla sednout mezi studenty do lavice a nevybočovala by.

Zhluboka se nadechla, napočítala do deseti a pak se rázným krokem rozešla ke svému stolu. Položil na ně své knihy a obrátila se ke studentům. Teď už jí sice vnímali, ale nevypadlo to, že by je vyvedlo z míry, že tu před nimi stojí.

" Ehm... mohli byste se ztišit a jít na svá místa do lavic?" snažila se mluvit nahlas ale její hlas jí zradil a vypadalo to spíš jakoby pištěla.

Sakra takhle to asi nepůjde! Pomyslela si, když viděla, že sednout si šel jen jediný student a to byl ten, do kterého před chvilkou vrazila. Pak jí něco napadlo vzala hůlku a kouzlem si zvýšila hlas.

" Mohli byste si laskavě sednout, abychom začali vyučování?" ozval se její mnohokrát zesílený hlas a v uzavřené místnosti se jeho síla ještě zdvojnásobila. Studenti se až chytali za uši a neochotně se ploužili si sednout.

Tak to bude tvrdý oříšek! Snad to zvládnu.

Usmála se a hůlku položila na stůl. " Teď, když mne již všichni vnímáte, bych se ráda představila. Jmenuji se Jane Lautrecová a tento rok vás budu spolu s ostatními profesory učit. Věřím, že se nám bude spolupracovat dobře. Dnešní hodinu Přeměňování, kterou mám suplovat za profesorku McGonagalovou, věnujeme opakování kouzel z nižších ročníků. To v podstatě budete dělat téměř ve všech předmětech. Naučím vás pochopitelně i další nová kouzla," po jejím dlouhém proslovu už věděla, že její slova nemají moc velkou odezvu.

Některá děvčata se spolu začala opět bavit a chlapci jí okázale ignorovali. Jeden kluk v zadní lavici dokonce usnul. Jane začínala litovat, že toto místo vůbec brala.

" Vidím, že to s vámi nebude jednoduché. Tak tedy budu muset přistoupit k tvrdším metodám. Když mne budete i nadále ignorovat, budu nucena strhávat vám body a to bych nerada. Pamatuji si jaké to je, když to profesoři dělali, ale když nebude zbytí..." zkusila Jane osvědčenou metodu.

" Hele lidi, no tak neblbněte! Tady paní profesorka..." začal ten milý chlapec se kterým se srazila.

" Slečna hochu, jsem svobodná," opravila ho Jane a usmála se.

" Omlouvám se, to jsem netušil. Tak teda slečna profesorka se nám snaží pomoct, tak buďte tak laskaví a chovejte se normálně. Tohle byste si nedovolili u starý McGonagalový," snažil se domlouvat nebelvískému osazenctu a zdálo se, že to trochu zabralo.

Ovšem Zmiozel jí nadále nevnímal, viděla jak si mezi sebou šuškají, smějí se a házejí papírová psaníčka. 

Když myslíte... alespoň, že moji nebelvíři jsou na mé straně.

" Za nekázeň při hodině strhávám Zmiozelu 20 bodů. Teď už se snad přestanete bavit. Já nevyhrožuji nadarmo, to mi věřte. A teď si zopakujeme ta nejjednodušší kouzla z přeměňování, co známe," Jane mezitím přešla ke katedře a vzala svou hůlku, mávla s ní do vzduchu a před každým studentem se objevilo párátko.

" Určitě víte co po vás budu chtít. Vyndejte své hůlky a dejte se do práce," řekla s úsměvem Jane a ostatní pokývali hlavou. Asi během vteřiny se na stolech místo párátek objevily jehly.

" Výborně, studenti, toto bylo opravdu jednoduché. Ale pamatujete si jak vám to šlo ztěžka v prvním ročníku? Právě toto kouzlo se dnes učí ve druhém patře. Přišlo mi trochu vtipné začít kouzlit stejně," usmívala se Jane.

Do konce hodiny si vyzkoušeli hodně jednoduchých kouzel a postupně jim přihazovala těžší a těžší. Bylo na nich ale vidět, že to nejsou žádní hlupáci a že si zaslouží studovat Přeměňování pro pokročilé.

Uvidíme, co předvedou příště.

Na konci hodiny rozdala pár bodů a dokonce i zmijozelským, protože si to zasloužili. Nikdo se už nestavěl na odpor a ona mohla být spokojená, že odvedla dobrou práci.