Merlin si vzal bezvládnou Auguron do náruče a s uslzenýma očima jí odnesl do jejího pokoje.
Položil jí na postel a chytil jí za vyzáblé zápěstí.

Dvě hodiny tam s Auguron seděl a už byl na odchodu, když mu Auguron stisk jeho ruky oplatila.

"Delphi?", pošeptal Merlin a Auguron otevřela oči.
Pousmála se na něj a on se samým štěstím znovu rozplakal.

"Mer-line?", špitla Auguron a Merlin jí pohladil po tváři.

"Jak-jak je možné že žiješ?", otázal se zmateně Merlin a lehl si vedle Delphi.
Bylo vidět že je slabá a vyčerpaná, snažila se ale zůstat čilá a dokonce se i nepatrně usmívala.

"Byla jsem otcův viteál...kousek jeho duše", vypadlo z ní po několika minutách a Merlin na ní nechápavé civěl, jakoby jí dnes viděl poprvé.

"A..Proč se tě pokusil zabít? Nepochopil jsem to"

"Protože..", na víc slov už Delphi neměla sílu. Vyčerpaně přimhouřila oči a Merlin jí hladil po vlasech dokud neusnula.
Poté se potichu zvedl a odešel hledat Griffina a Leo.

Oba byli v Leiné ložnici a přitulení k sobě spali.
Merlin si povzdechl a zamířil do kuchyně.
Nevěděl pořádně kolik je hodin a ani netušil jestli je v sídle kromě jeho, Delphi, Leo a Griffa ještě někdo.
V kuchyni u stolu seděla Bellatrix.

Havraní vlasy měla rozcuchané a bylo vidět že toho moc nenaspala.
Seděla sama smutně u stolu a pila kávu.

"Dobrý den madam Lastrangeová", pozdravil vlídně Merlin a posadil se vedle ní.
Bella si ho od hlavy až k patě prohlédla a znechuceně pokrčila nos.

"Ty tady pořád strašíš?", otázala se nasupeně Bella a Merlin zakýval hlavou jakoby něco provedl a Bella se rozhodla že ho potrestá.

"Delphi už...", Bellatrix poslouchala každé jeho slovo a nechápavě na něj hleděla. Merlin si až po chvíli uvědomil co říká a už nevydal ani hlásku.

"Dořekni to", pobídla ho a Merlin silně polkl.

"Co se děje s Delphi? Cos jí proved kluku?!", zaječela Bella když Merlin mlčel a věnovala mu naštvaný pohled.

"Pán zla zničil viteál v Delphi, seslal na ní smrtící kletbu. Myslel jsem že je mrtvá, ale ona se po pár hodinách probrala a teď je strašně slabá", vyhrkl v rychlosti Merlin a při poslední větě byl vůbec rád že popadne dech.

"Cože?!"

Bellatrix střelhbitě odložila hrnek nedopité kávy a rozběhla se za Delphi.
Ta jako bez života ležela na posteli ztěžka oddechovala.

"Delphinko?", zašeptala Bella a Delphi se pokusila si sednout.
Byla celá bledá a oči měla podlité krví, ale byla živá.

"Kde..je Merlin?", zeptala se Delphi a Bellatrix jí přikryla dekou.

"Nepotřebuješ aby tu byl ten kluk, je to syn od Rodolphuse Delphi!"

"Já vím..", Auguron se rozkašlala a Bella jí pohladil po čele.

"Donesu ti něco k jídlu", řekla a vyšla z pokoje.
Delphi si sedla na kraj postele a sklopila zrak.
Cítila se hůř než kdykoli předtím, ale musela jít pomoct svému otci, který byl teď nejspíš slabý a nebo už vůbec nebyl.
Při pomyšlení na horší variantu se Auguron stáhl žaludek.

Merlin se zřejmě vypařil a nebo někde v lese přemýšlel, kdysi to dělával často.
Měl v lese dokonce dům na stromě, ve kterém si jako malí hrávali a schovávali se před Elijem.

Bella donesla Auguron misku s vařící polévkou a Auguron se do ní hladově pustila.
Malinko se jí ulevilo, ale stále byla celá bledá a slabá.

"Kde je Merlin?", otázala se z ničeho nic Delphi a Bella nasadila kyselý výraz.

"Nepotřebuješ aby tu byl"

"Potřebuju!", sykla Delphi a vyskočila sebevědomě na nohy.

"Kam si myslíš že jdeš?!", okřikla jí Bella a prudce jí popadla za zápěstí.
Delphi sykla bolestí a snažila se ze sevření své matky vytrhnout.

"Jdu hledat Merlina", vyhrhla Delphi a ještě v téže chvíli byla pryč.
Neměla sílu na to aby utíkala a tak nasadila pomalý krok a rozešla se do lese.
Jakmile se dostala na louku, uprostřed které stál mohutná lípa, na chvilku se zastavila.
Zhluboka se nadechla a rozhlédla se kolem dokola.

"Del?", ozvalo se slabým hlasem odněkud z dálky, ale Auguron si toho ani nevšimla.
Pomalu se dobelhala ke stromu a vylétla si na nejvyšší větev.
Posadila se a zadívala se dolů.
Výšek se nikdy nebála a tohle místo měla moc ráda.

Přemýšlela o tom, co teď asi Merlin dělá a u toho smutně hleděla dolů.
Čekala že se Merlin objeví, ale neobjevil.
Okolo půlnoci s knihou v ruce slétla ze stromu a zamířila zpět do sídla.
Neměla lucernu a tak byla ráda, že vůbec došla domů.
Všichni v sídle spali, tedy až na Leo.

Ta seděla pod schody a se smutně skloněnou hlavou si něco četla.
Auguron se u ní na chvilku zastavila a posadila se unaveně vedle ní.

"Leo  co tu děláš? Jsou dvě hodiny ráno", zašeptala Delphi aby nevzbudila Bellu, která spala v ložnici nejblíž schodům. Leo se hlavou opřela o její rameno, ale nevydala ani hlásku.

"Co se děje Leo?"

Delphi jí chytla za bradu a podívala se jí přímo do očí.
Její modro-šedé očka byla tak nevinná, ale byl v nich vidět smutek.

"Co se děje?", zopakovala po Delphi Leo a začaly se jí třást rty.
Silně polkla a už chtěla něco říct.
Přerušil jí však hlasitý křik, ozývající se z ložnice od Delphi.
Delphi i Leo se na sebe na pár sekund zahleděly a obě se bleskurychle zvedly.
Delphi vběhla z Leo v patách do své ložnice a nemohla uvěřit svým vlastním očím.
Merlin seděl na její posteli. Byl celý promočený, špinavý a obličej celý zjizvený.

"Merline?", špitla Del, ale Merlin dělal že jí neslyší.

"Pš", sykl a Delphi i Leo zůstaly stát nehybně na místě.

"Ginny", vypadlo po delší době z Merlina a Delphi vytřeštila oči.

"Vždyť..ta..je..říkal jsi že je po smrti!", křikla a Merlin se postavil.

"Já vím že jsem to říkal, ale mýlil jsem se"

Delphi se zlým výrazem ve tváři zaťala obě pěsti a snažila se překonat všechen vztek který jí naplňoval.

"Delphi v klidu..nic se neděje", naklonila se k ní Leo aby jí uklidnila, ale Auguron byla příliš naštvaná.

Merlin se v tu chvíli proměnil na malého hnědého ježka a Leo leknutím vyjekla.

"Není mimino, Ježerlin si poradí sám", usmála se Delphi šibalsky na Leo a zmizela ze sídla.

Přemístila se, ač byla moc slabá a sotva se držela na nohách, na místo, o kterém věděla že tam z největší pravděpodobností Ginny dostihne.
A měla pravdu.

Weasleyovic doupě. Dům, který snad ještě držel pohromadě jen díky kouzlům.
Ginny seděla ve dveřích a vedle ní malé děvčátko, které si Auguron pamatovala z Azkabanu.

Auguron se nenápadně k doupěti rozběhla a mávla rukou.
Ginny na poslední chvíli zaskočila stranou a začala se bránit.
Vrhala po Delphi, které už začínala docházet síla, jedno kouzlo za druhým a Auguron se zuřivě bránila.

"Expelliarmus!", vykřikla po několika minutách boje Delphi. Ginnyina hůlka odlétla pryč a spadla několik stop od ní.
Ginny zůstala bezbranná a neozbrojená.
Neměla proti Delphi, která se zuby nehty snažila držet na nohou a nezhroutit se, jedinou šanci a proto dala ruce vzhůru.

"Vzdávám se", sykla a Delphi se pousmála.

"To jsem ráda", odpověděla jí šibalsky Del a zadívala se nejdřívě na Ginny a hned potom na její dcerku, která se krčila těsně za ní a potichu jí prosila aby přestala bojovat.

"Máš to ale milé dítě, škoda že už za pár chvil bude po něm", odvětila vysmátě Delphi a Ginny svou malou dcerku chytila za ruku.

Vyslala proti Ginny smrtící kletbu a Ginny z malým zavrávoráním padla mrtvá k zemi.

Potom přistoupila blíž k dívence, tak podobné Ginny a zabila jí též.
Ta nestihla ani zavřeštět a stejně jako její matka padla k zemi.