Auguron se v posledních několika týdnech s Elijem hodně bavila.
Vlastně měla za to,že to byl její jediný a zároveň nejlepší kamarád.

Byl zrovna pátek a Auguron spěchala na hodinu lektvarů se Snapem.

"Jdeš pozdě Auguron!!!"

"Omlouvám se pane.."

"Posaď se!"

Auguron si ze zad schodila batoh a posadila se do úplně poslední lavice vedle Elije.

"Ahoj Eli..."

"Dneska vám ukážu pár lektvarů",prohlásil Snape a Auguron se zazubila. Měla lektvary ráda, byl to vlastně její nejoblíbenější předmět v Bradavicích, teda hned po černé magii, kterou Auguron už od mala zbožňovala,bylo to to jediné,o co se skutečně zajímala a bavilo jí to.

"Co je tohle za lektvar Auguron?!"

"Amorův šíp pane..nejsilnější nápoj lásky na světě...voní každému jinak, podle toho,co ho přitahuje..."

"Výborně! A co cítíš ty?"

"Já...ehm.."
Auguron to nechtěla říkat,zvláště ne před celým Zmijozelem a Nebelvírem.

"No?!"

"Já..Staré knihy...peří...mrtvolu..."

Snape i zbytek třídy se na Auguron divně zašklebili a Auguron se namísto toho zamračila.

Další den dopoledne byla sobota,bylo zamračeno a mělo se jet do Prasinek. 
Auguron čekala až jí tam pustí a najednou se k ní připojil Eli. Auguron byla celkem ráda že nemusí chodit úplně sama. Chvíli na něj zamyšleně hleděla A potom ho s úsměvem pozdravila
"Ahoj Eli..."

"Jé...Ahoj Auguron! Půjdeme spolu?"

"Klidně, ale jen jako kamarádi, dobře?!"

"Jasně,jen jako kamarádi, nic víc"

Jakmile se Auguron s dostali do Prasinek, začalo strašně pršet a tak se museli někam schovat.
Rychle se rozběhli do hospody u tří košťat,než tam ale doběhli, byli až na kost promočení. Auguron jednou mávla hůlkou a oba byli ihned suší.

"Máš ráda máslový ležák Auguron?"
Auguron s šibalským výrazem přikývla. Eli se zaculil a zašel pro dva máslové ležáky.

Postavil je na stůl a jeden přisunul přímo před Auguron. Ta ho chvíli pozorovala a potom se napila, až měla celou pusu od pěny.

"Máš špinavou pusu Auguron...",řekl z nenadání Eli a Auguron si rychle utřela pěnu,kterou měla okolo pusy do svého rukávu a zasmála se.

Eli se jakoby něco tajil podíval do země a rychle zamrkal.
Auguron pomalu upíjela máslový ležák a občas se nenápadně podívala na Eliho,který si začal prohrabovat své tmavě hnědé vlasy a poočku sledoval otvírající a zavírající se dveře hospody U tří košťat,kde byli snad skoro všichni studenti Bradavic.
Madam Rosmerta zkrátka nevěděla,kam dřív skočit.

"Čau Delfíne, takže ty už máš kluka?!"

Auguron se prudce otočila,aby viděla,kdo na ní mluví.
Byl to Marten,Havraspárský klučina,s rozcuchanýma hnědýma vlasama.

"Co po mě chceš?!"

"Chci tě naštvat,prý ti jdou souboje"

"Ty chceš souboj?!"

"Jo!"

Auguron se zvedla od stolu a vyšla z hospody. Vytáhla si hůlku a hnědovlasý klučina udělal totéž.
Auguron si vytáhla hůlkus jako při každém souboji,jak jí to Bellatrix učila, se uklonila a odstoupila pár stop od klučiny.

"Expelliarmus!"

Martenova hůlku mu vyletěla z ruky a dopadla na zem.

"Crucio!"

Marten padl na kolena a zaúpěl bolestí.

"Crucio!"

"Prosím...Prosím nech mě...To bolí..."

"Ještě jednou mě nazveš delfínem a budeš tuhej!!"

"Omlouvám se...vzdávám se...jsi dobrá..."

"Crucio!"

Auguron se Martenovi nenápadně vysmála a sedla si zpátky vedle Elije.

"Můžu ti....něco říct Auguron?.....",zeptal se poněkud sklesle Eli a Auguron se na něho upěnlivě zadívala.

"Povídej..."

"Já....hmmm...je to...je to složitější než jsem si myslel...nevím jak bych to...prostě Já...já tě...miluju tě Auguron!!!"
Auguron vyskočila okamžitě na nohy,až přitom shodila prázdnou sklenici od máslového ležáku. Prázdná sklenice spadla na zem a roztříštila se na milióny kousíčků.
"Nesnáším tě!!!",křikla na Eliho Auguron a utekla z hospody.

Všichni v hospodě se přestali mezi sebou bavit a všichni pozorovali to,co se právě stalo.

vyšplhala na strom,stejně, jako to vždycky dělávala Leo.
Dlouho,předlouho tam seděla s hlavou zabořenou ve svých dlaních,potom se zvedla a jakoby se nechumelilo odešla do Zmijozelské společenské místnosti.

Byla tam parta zmijozelských prvňaček a druhaček a taky tam byla Leo,což Auguron velmi překvapilo.  Leo přeci chodila do Nebelvíru, tak co u všech všudy dělala ve Zmijozelu?!

"Co tady chceš Leo?! Tady přece nesmíš být!"

"Jasně že můžu, znám vaše heslo a navíc mi to Snape dovolil!"

"co po mě chceš?!"

"Přinesla jsem ti poštu, jeden dopis je od mamky a ten druhý,tam není napsáno od koho je,nevíš od koho může být?"

"Nemám tušení..."
Auguron rychle otevřela neznámý dopis a četla:

Ahoj Auguron...
Vím že nevíš kdo jsem,pokud víš,tak se dnes večer sejdeme v lese
Mám tě rád/a ...

"Od koho je ten dopis Didi ?"

"Nevím,nemám tušení a teď vypadni z naší koleje Leo!"

Leo už se už vůbec na nic neptala, zakřenila se a odběhla zpět do Nebelvírské místnosti.

Auguron dobře věděla od koho dopis je, věděla to až moc dobře...
Ten dopis byl jednoznačně od Griffina.

To byl nejlepší Auguronin kamarád.
Poznali se před pěti lety. Bylo jim tehdy asi 8 a ani jeden z nich v té době neměl kamarády, tak se začali bavit mezi sebou.
Griff byl syn od známé smrtijedky, Alekty Carrowové a jeho otec byl cizinec, byl z urozeného rodu a byl hodně bohatý.

Auguron byla tak šťastná že ho zase uvidí a že už dostane pokoj od toho pitomého Elijaha, Auguron si ho ani nepamatovala, pozměnila si trochu paměť,tak,aby už nemyslela na to,co se u tří košťat tehdy stalo.
Věděla vše,jen na Elijaha navždy zapoměla, už s ním nechtěla mít nic společného.

Byla neděle a tak Auguron neměla co na práci. Chvíli si zase četla v knize s názvem Temně černá magie,potom jí to ale přestalo bavit a tak jen seděla a civěla před sebe.
Když se venku začalo stmívat, Auguron se malinko přioblékla, aby neumrzla, dala si na záda batoh a vzala si lucernu, aby viděla na cestu a vydala se do lesa.

Auguron chvíli čekala co se bude dít.
Po Griffinovi nikde ani stopy.

Najednou Auguron uslyšela praskání větviček a šustění listů,někdo přicházel.
Auguron si tedy z kapsy vytáhla svou hůlku a mířila jí před sebe.
Jakmile Auguron uviděla Grifa,svou hůlku si rychle strčila do kapsy a běžela ho obejmout. Grif jí objetí oplatil a posadil se vedle Auguron na větev stromu.
"Ahojky Auguron"

"Tak ráda tě zase vidím Grife! Je to tady hrozný,nenávidím Bradavice..."

"Taky tě rád vidím...nejradši bych jel do Bradavic s tebou, ale nejde to..."

"Ne! Ty nepojedeš, já to zvládnu..."

"Sejdeme se zítra zase Auguron?"

"Jo..."

"A ty nemáš sourozence, že ne Auguron?"

"Mám,sestru...dvojče.."

"A proč si mi o ní nikdy neřekla?"

"Já nevěděla že existuje, dozvěděla jsem se to až před rokem v letě "

"Aha,tak to jo a proč ti to tvoje mamka tajila?"

"Nevím"

"Už budu muset jít Auguron...zase zítra, dobře?"