Delphi se rozhlédla kolem.
Široko daleko nikdo nebyl a ona se mohla kochat rozlehlou krajinou.

Až po dlouhé době sezení ve vlhké trávě si uvědomila, co provedla Merlinovi.
Sama se zasmála nad tím, že z něj udělala Ježerlina a přemístila se zpátky do sídla.
V sídle bylo až na hnědého malého ježka na Auguroniné posteli, úplně prázdno.
Auguron se uchechtla a vzala si drobného ježka do náruče.
Byl celkem roztomilý, ale Auguron by ho radši měla v podobě hnědovlasého Merlina a proto z něj mávnutím ruky znovu udělala člověka.

"Já tě zabiju Delphi", křikl Merlin a několikrát zaklel.
Auguron se pousmála a začala si před zrcadlem upravovat rozčepýřené vlasy a upravovat potrhaný černý hábit.

"Taky tě mám ráda", špitla a Merlin se zamračil.

"Nevíš kde jsou ostatní Merline?", zeptala se skoro šeptem Delphi a Merlin zavrtěl hlavou.

"Vím jen že Pán zla padl"

V místnosti nastalo hrobové ticho, které přerušil až černý fénix, který dosedl Auguron na rameno a strčil jí do ruky pomačkaný a na několika místech potrhaný dopis.

Auguron ho zaraženě pohladila po hlavě a otevřela smuchlaný dopis v nažloutlé obálce.

Milá Delphi, s mamkou jsme schované, Ginny a Ronald vyhráli.
Otec padl. Vrátíme se večer.

Leo

Delphi klesla na zem a zakryla si dlaněmi oči. Nerozbrečela se, ale bylo jí naprosto na nic.

"Del v pořádku?"

Merlin si sedl vedle ní a konejšivě jí pohladil po rameni.
Auguron zhluboka dýchala a nebyla schopná vydat ze sebe ani hlásku.
Objala hnědovlasého Merlina a opřela si hlavu o jeho rameno.

Cítila se v jeho objetí tak bezpečně, jako ještě nikdy.

O 10 měsíců později..

Bellatrix se zadívala na nebe. Byl již večer a venku bylo touto dobou už celkem chladno, ale Bella byla zvyklá i na horší věci.
Měla na sobě černý plášť do deště a na hlavě kapuci.
Pomalu mířila po mudlovské ulici a občas zůstala nechápavě civět na skupinky mudlů, které jí upěnlivě pozorovaly v její cestě.

Zastavila se před zvláštním domkem úplně na konci ulice.
Domek působil spíš jako horská chata, ale uvnitř musel být velký.
Měl zhasnuto na verandě a všechny žaluzie byly zastřené, až to skoro vypadalo že nikdo není doma.

Bella chvíli uvažovala o tom, že se přemístí dovnitř, ale rozmyslela si to a vešla dveřmi. Ocitla se v malé předsíňce.
Bylo tam na stěně spousta barevných pohybujících se obrázků.
Bellatrix se na fotky zadívala a hledala na nich svou malou holčičku.

Když jí našla na fotce, kde letí na koštěti malinko se zazubila a přejela po fotce svým prstem.

Potom otevřela dveře vedoucí z předsíňky a rozhlédla se kolem dokola.
Bylo tam několik dveří s různými nápisy a úplně na pravo byly vysoké dřevěné schody z mohutným zábradlím.

Bellatrix pomalinku kráčela po schodech a pro jistotu si vytáhla hůlku, kdyby náhodou narazila na nevítaného hosta.

Objevila se na další dlouhé chodbě, s úplně stejnou řadou dveří jako v dolním patře.
Bellatrix se pozorně rozhlédla a hledala dveře, které nesly nápis Leo.

Po deseti minutách je konečně spatřila.
Byly úplně na konci chodby na pravo.
Byl na nich zlatý nápis Leo a pod ním bylo velké růžové srdce.

Bellatrix přiložila ucho ke dveřím se snahou zjistit, jestli tam Leo je.

Schovala si hůlku a snažila se nasadit největší úsměv jaký dovedla.
Chytla kliku a otevřela dveře.

Leo si toho ani nepovšimla a pokračovala v tom, co zrovna dělala. Seděla v tureckém sedu na zemi a listovala si v jakési mudlovské knize.
Bellatrix otevřela dveře dokořán, postavila se před ně a zabouchla za sebou.

Jakmile černovlasá dívka zjistila, že v pokoji není sama, zvedla vyděšeně hlavu a srdce jí zběsile bušilo.

Bellatrix si klekla vedle ní a Leo se snažila dostat ke dveřím, aby mohla utéct, ale jakmile se dotkla kliky, zjistila, že jsou zamčené.

"Ahoj zlatíčko", promluvila Bella a Leo si zakryla oči dlaněmi. Pomalinku si vytáhla hůlku, ale ta nakonec skončila u Bellatrix a Leo tak zůstala bezbranná sedět opřená o dveře a nemohla nic dělat.

"Vy-vy jste Bellatrix Lastrangeová?"

"Ano malinká, jsem Bellatrix"

"Nejsem malinká, Jsem..", bránila se Leo, ale Bella jí skočila do řeči.

"Já vím, Jsi Leo, že ano?"

"Vraťte mi hůlku", sykla Leo a Bella s úsměvem na rtech zavrtěla hlavou.

" Myslím že jsi bystrá dívenka Leo. Všechno ti teď vysvětlím"

"Nikam s vámi nepůjdu paní"

"Paní? Dala bych nejspíš přednost oslovení mami, co ty na to?"

Leo na Bellu vytřeštila oči a nebyla schopná vydat ze sebe ani hlásku.

"Běžte pryč, prosím.."

Leo měla slzy v očích a vyděšeně se krčila opřená o dveře. Bella si až teď všimla že v náručí svírá malé plyšové zvířátko.

"Copak to máš Leo?"

"To je...to je můj plyšák, dostala jsem ho od táty"

"Pěkné. Nemusíš se mě bát Leo, nic ti neudělám, slibuju"

Leo se malinko uklidnila, ale stále byla vyděšená až za ušima.

Bellatrix si k ní sedla a pohladila jí po rameni. Leo trošku ucukla, ale nechala toho a podívala se Belle do očí.

"Kdo jste?", zeptala se a Bellatrix nad její otázkou nechápavě zakroutila hlavou.

"Jsem Bellatrix Lucia Lastrangeová, rozená Blacková"

Leo otevřela oči. Srdce jí zběsile bušilo a celé čelo měla spocené.

Setřela si pot z čela hřbetem ruky a otočila se na druhý bok.
Griffin ležící vedle ní se zavrtěl.

"Copak se děje Leo?"

Griffin se zvedl a hůlkou si posvítil, aby ve tmě viděl na Leo.
Leo se snažila dělat jako že nic.

"Nic, dobrý, zase se mi to zdálo..", dostala ze sebe a Griffin zavrtěl hlavou. Pohladil Leo po zádech a něco jí pošeptal do ucha.

"To bude dobrý, nesmíš na to myslet"

Leo pokývala hlavou, přitulila se k němu a snažila se znovu usnout.
Griffin byl z předchozího dne vyčerpaný a tak usnul okamžitě.

Zbývalo jen pár dní do Leiných a Auguroniných sedmnáctin a Pán zla už byl více než půl roku mrtvý.

Delphi se celou noc převalovala v posteli a nemohla zaspat, protože se cítila osamělá.
Merlin bojoval a ona zůstala sama.
Nevěděla jestli se jí hnědovlasý mládenec ještě vůbec vrátí.

V pět hodin ráno už byla na nohách a tajně se vyplížila ze sídla.

Vzala si na sebe černý plášť, na hlavu kapuci a na ruce černé kožené rukavice.
Zavázala si tmavě modré kecky a přemístila se na místo, kde také moc ráda o samotě sedávala- na hřbitov v malém Visánku, kde před 20 lety Pán zla znovu získal své tělo a mohl tak později zabít chlapce, který přežil.

Delphi si sedla před náhrobek svých předků a unuděně se rozhlédla kolem sebe. Nic než další staré náhrobky a Malý Visánek v dáli nezahlédla, ale tohle místo se jí náramně líbilo a tak zůstala sedět.
Líbilo se jí že může být sama. Líbilo se jí to ticho, které nebylo široko daleko ničím narušováno a taky se jí zamlouval déšť, který jí zmáčel kapuci hábitu i její vlasy bílé jako sníh.

Jakmile se začalo schylovalot k bouřce, Delphi se zvedla.
Boty i hábit měla promáčené, ale moc se tím nezabývala.
Přemístila se do svého pokoje a posadila se sklesle na postel.

Sundala si promáčené kecky a plášť, převlékla se do černé noční košile a uvelebila se na své posteli.
Z nočního stolku si vytáhla tenkou knihu ve zvláštním obalu a začetla se do ní.
Občas pohladila fénixe, který se po pár minutách uvelebil vedle ní a spokojeně usnul.

Leo mezitím seděla na parapetu ve svém pokoji a na klíně jí přátelsky předla její černá kočka.
Zelenýma očima se na Leo dívala a Leo jí hladila po hlavě.
Pozorovala kapky deště stékající po okně a přemýšlela o Delphi.

Za posledních pár měsíců se dost odcizily a už nejméně týden spolu neprohodily ani slovo.

Leo seskočila z okenního parapetu, zavřela okno a s černou kočkou, které říkala Bella se rozběhla k Auguroninému pokoji.
Zaklepala na dveře, ale nikdo se neozval.

Delphi byla stále začtená do knihy a klepání na dveře ignorovala.

"Didi jsi tam?", špitla Leo a Delphi obrátila oči v sloup.

"Ne, jsem venku", prohlásila a zaklapla knihu.

Leo pomalinku otevřela dveře a sedla si na postel vedle své sestry.

Delphi se zamračila a Leo jí na klín položila svou černou kočku, kterou až do teď svírala v náručí.

Auguron se na kočku znechuceně zadívala a ihned začala kašlat.

"Dej tu zrůdu..okamžitě pryč Leono!", zaječela Delphi celá rudá ve tváři a Leo poslala kočku sklesla pryč.

"Co to do tebe vjelo Didi?"

V pokoji nastalo hrobové ticho přerušené až Bellatrix která vtrhla bez zaklepání do pokoje.
Nejspíš nebyla při smyslech, protože se až moc bezstarostně chichotala a v ruce držela prázdnou sklenku vína.

"Mami?"

Leo jí položila ruku na rameno a Bella si jí zmateně prohlížela, jako by jí nikdy předtím ani nezahlédla.

"Jsem v pořádku Drahoušku, přišla jsem vám říct že už je moc pozdě, měly byste spát"

Leo zakývala hlavou na souhlas a chytla svou matku za zápěstí.
Vyvedla jí z pokoje a Bella už ani necekla.

"Ahoj Leo", ozval se hrubý mužský hlas a Leo sebou trhla.
Vytáhla si hůlku a prudce se otočila.